Harfenistka Kateřina Englichová a violistka Jitka Hosprová přicházejí s albem, které potěší úplně všechny. CD s názvem Chanson dans la nuit (Píseň noci) obsahuje hodinu příjemné hudby, samozřejmě ve špičkovém provedení. Dramaturgicky vychází z programu, který renomované muzikantky hrály v rámci cyklu České filharmonie pro budoucí maminky, je ale doplněno o další zajímavé kousky. Stejně harmonicky, jako se doplňují na nahrávce, doplňovaly se krásné a příjemné dámy i během rozhovoru.
Existuje někde ve světě podobné duo, jako je to vaše?
Obě: Určitě ano, existují muzikanti, kteří spolu v této sestavě vystupují. Nevíme ale o tak ustálené dvojici, jako je ta naše, která by spolu hrála pravidelně a vydávala desky. Většinou se jedná o jednorázovou spolupráci v rámci nějakého koncertu nebo festivalu. Navíc spíše nežli dua existují tria, to se nabízí i díky rozsáhlejšímu repertoáru.
A existuje původní literatura pro harfu a violu v duu?
Obě: Existuje, i když jí není přehršel. Hrajeme originály, ale ty bychom brzy vyčerpaly. Musely jsme se tak samozřejmě pustit i do úprav.
V bookletu vašeho nového CD se píše o výhodách spojení harfa – viola, například v tom smyslu, že harfa není tak dominantní jako klavír. Kdo z vás dvou je dominantnější při zkouškách?
J. H.: Tak, jak působíme mimo pódium, to vypadá i na zkouškách. Každá si hájíme to svoje, bez větších hádek, na věcech se bez problémů dohodneme. Jde o spolupráci, na vůdčí osobnosti si nehrajeme. Řekneme si, co je potřeba, a za tím si pro dobro věci jdeme.
K. E.: Taky samozřejmě záleží na našich nástrojích, na partech. Já osobně přece nebudu mluvit do věcí týkajících se violy! Obecně bych řekla, že v duu by neměl být nikdo příliš dominantní; pokud je, není to už duo, ale sólista s doprovodem. Takhle to může fungovat při recitálu sólisty s klavíristou. Ale ani tady by neměl jeden převálcovávat toho druhého, pak už je z výkonu cítit určité pnutí.
Asi si tedy při úpravách upravujete každá part svého nástroje.
J. H.: Jistě, já bych si vůbec na harfu netroufla, vždyť ani nerozluštím harfový zápis! Natož abych pro harfu něco upravovala…
K. E.: A vezměte si, prosímvás, ten klíč, který používají violisté! Kdo to má číst?!
Sem tam ovšem sáhnete i po už existující úpravě.
K. E.: Ano, a taky vezmeme třeba úpravu, která vznikla jenom pro jeden z našich nástrojů. Existuje například úprava pro violu s klavírem, já se podívám na její klavírní part, a když se dá hrát, bereme to.
Do jaké míry vychází dramaturgie CD z vašeho programu hraného v rámci cyklu ČF pro budoucí maminky?
J. H.: Částečně z něj vychází, na CD jsou skladby, které jsme v rámci cyklu hrály. Jsou na něm ale i věci, které chystáme pro druhý program a také kompozice, které jsme doposud koncertně nehrály. Deska tak obsahuje skladby, které jsme nejdříve nahrály a teprve je zařadíme do koncertního repertoáru. To se týká třeba některých skladeb Clauda Debussyho.
Kořeny desky jsou tedy ve zmíněném cyklu; její název jste ovšem zobecnily, zřejmě proto, aby měla větší posluchačský dosah a aby si ji třeba kupovali i muži, je to tak?
J. H.: Je to přesně tak. Nechtěly jsme dělat desku pouze pro těhotné maminky, ostatně ani ten cyklus, o kterém jsme mluvily, není určen pouze jim.
K. E.: Navíc dnes existuje ohromné množství meditativních, případně pseudomeditativních nahrávek, a do této škatulky jsme nechtěly být zařazeny. Na naší desce je krásná muzika, možná trochu klidnějšího charakteru, ale nejen taková. Třeba skladba Hosprenglico, kterou pro nás napsal Zdeněk Lukáš, příliš klidná není. Mimochodem – název našemu novému albu dala krásná kompozice Carlose Salzeda, která nám byla doporučena ze strany České filharmonie.
Foto: Supraphon