Za známým a populárním spisovatelem, moderátorem a textařem Ondřejem Suchým jsme se vypravili do Kokořínských lesů, kde žije a pracuje. Co ho čeká v letošním roce? Na co se můžou těšit jeho rozhlasoví příznivci? A jak vůbec žije? To vše a mnohem víc nám prozradil sympatický Ondřej v nádledujícím rozhovoru…
Bude konec února a na malé verandě před vaší pracovnou stále svítí vánoční stromek. Proč?
A proč ne? Byl jsem se podívat na vynikající představení Jarka Nohavici – Kabaret Bo! Kdo nezná ostravštinu, neví, že »bo« znamená »proto«. Proč? Proto! V mém životě se poslední dobou hodně změnilo, mnohé jsem přehodnotil, od lecčehos upustil, proč? Proto!
Od čeho jste například upustil?
Rozhodl jsem se minimálně vystupovat na veřejnosti. Po pěti letech jsem ukončil činnost svého Filmového klubíčku, odmítám veřejná vystoupení, veřejné besedy, už nechci jezdit z jednoho konce republiky na druhý. Mám pro to řadu důvodů, ale řeknu jen ten nejpodstatnější: Chci si ten čas ušetřit na psaní knížek a na své působení v Českém rozhlase.
Tím ale můžete přijít i o řadu přátel i příznivců.
Vím. A asi už jsem také přišel. Ti opravdoví, ti mě ovšem pochopili a jejich vztah ke mně se nezměnil. Ostatně – pokud šťastně dodělám nějaké dílo a bude mít úspěch, určitě to rád se svými blízkými oslavím.
V uplynulých dvou letech jste jezdil hodně po Evropě – Rakousko, Německo, Švýcarsko, Francie, Maďarsko… Souviselo to nějak s vaší prací?
Jistě. Teď mě ještě čeká cesta do Polska a znovu do Německa a Francie. Po loňském úspěchu mého třináctidílného rozhlasového seriálu »Jak jsem potkal cirkus«, začne Český rozhlas Dvojka od dubna vysílat v režii Markéty Košťákové seriál nový »Jak jsem potkal kabaret«. Rád bych, aby byl přinejmenším stejně tak příznivě přijat, jako seriál o cirkusech a cirkusových klaunech.
Promiňte, kdo vám ty cesty po světě platí?
To je dobrá otázka! A mnoho lidí si myslí, že zná odpověď! To všechno si platím sám. I ten nahrávač, na který natáčím rozhovory, které pak v pořadech využívám, jsem si pořídil za své. Víte, když člověk nemá žádné velké nároky, tak ono to cestování po světě dneska nemusí být drahou záležitostí. No a já vím, že nic nedělám nadarmo, že až budu mít vše po tom světě »posbíráno«, vrátím se do své »ulity«, tedy do své malé pracovny, a všechno zpracuji – buď do rozhlasového seriálu, anebo do nějaké chystané knihy.
A jaké knihy máte momentálně rozepsané?
V příštím roce uplynou dvě významný výročí: uplyne 120. let od narození Oldřicha Nového a 130. let od narození Charlieho Chaplina. Přál bych si, aby mé dvě nové knihy věnované těmto osobnostem byly pro čtenáře příjemným překvapením. Leccos snad napoví jejich tituly – Svět Oldřicha Nového a Když Chaplin potkal Buriana.
Můžete prozradit víc?
V případě Oldřicha Nového jsem se vypravil do jeho oblíbených míst v milovaných městech – do Vídně a do Paříže. Čtenáře bude pak možná také zajímat, jak byla osobnost Oldřicha Nového vnímána v Sovětském svazu. Děj knihy Když Chaplin potkal Buriana se bude odehrávat okolo roku 1931, kdy se Chaplin inkognito ocitl v Praze a v létě se na Francouzské Riviéře setkal s Vlastou Burianem a jeho ženou Ninou. Podrobnosti tohoto setkání doplněné o pozdější zážitky členů Chaplinovy rodiny, kteří navštívili kdysi Československo, budou celý příběh rámovat. Je to pro mě všechno nesmírně vzrušující a dobrodružné, a proto se chovám nyní tak, jak se chovám – nejraději se skrývám v pracovně v kokořínských lesích, kde bych se ovšem na druhé straně bezesporu zbláznil, kdyby se o mě nestarala moje žena Johana, která mě nakrmí, ostříhá, obleče, když musím »do města«, a stará se o můj klid. Sama si pak ode mě odpočine, když vyjíždím do světa spolu se svým kamarádem Karlem Spurným, televizním dramaturgem, který je mým úžasným korektorem, zároveň ale i řidičem a tlumočníkem do jazyka německého. Po své sedmdesátce jsem cítil, že musím něco změnit – zaměřil jsem se také na svůj zdravotní stav a letos v lednu mi bylo po všech vyšetřeních sděleno, že je nadmíru dobrý. Nakonec jsem se musel srovnat i psychicky – mám trochu jinou povahu než můj bratr a tak si všechno nedobré, co se kolem nás děje, často zbytečně beru. No, už se to také změnilo k lepšímu.
Tak ať jsou pro vás roky 2018 a 2019 úspěšné!
Věřím, že budou.
Foto: Archiv Ondřeje Suchého
