Konec listopadu, tedy 25. listopad, byl Mezinárodním dnem proti násilí na ženách. Forem, které tato »činnost« může mít je mnoho. A tak s námi bude tento týden instruktor sebeobrany Ing. Martin Matouš, který nás naprosto nekompromisně – naučí bránit. Bude to čtení pro silné žaludky, o to víc, že tohle se v realitě opravdu stává. Začneme přepadením venku, na chodníku.
Předpokládám, že tady je nejlepší prevencí se vůbec nevystavovat podobným situacím, tedy setmělým uličkám, pozdně nočním návratům domů apod. Když se to tedy stane, kudy bychom si měli tu cestu domů ideálně vybrat, aby byla nejméně riziková? Volit noční MHD, jít raději pěšky?
Když se vracíte večer domů je nejlepší se vracet v doprovodu dalších osob, jednoduše nechodit sama. Není-li tato možnost, tak zavolejte manželovi, příteli nebo někomu z rodiny, aby pro vás přijel autem, jinou možností je zavolat si taxikáře, kterého znáte nebo známou taxislužbu. Toto jsou nejbezpečnější způsoby dopravy domů. Vše ostatní je již více potencionálně nebezpečné. Jako další bych volil formu noční hromadné přepravy a osvětlenou a přehlednou cestu od zastávky k domu při plné pozornosti s připravenou osobní zbraní. Nejnebezpečnějším způsobem je jít sama. Podívejte se na to očima násilníka, on si vybírá tu nejslabší oběť, nechce mít žádné komplikace a chce to udělat rychle s minimem svědků. Takže čím více uděláte opatření, abyste pro útočníka nebyla snadným terčem, tím zvyšujete své šance na bezpečný průchod městem.
Dobrá, nemáme na vybranou a MUSÍME projít nějakým tím temným či nebezpečným místem – nač by naše pozornost měla být při takové rizikové cestě domů zbystřena nejvíc?
Musím trochu upřesnit to, že MUSÍTE projít nebezpečným místem. Vždy je vše vaše volba, nikam nemusíte vcházet. Uvědomte si předtím, než vejdete do nepřehledné situace, jestli vám to za to stojí, jestli není lepší obětovat trochu svého pohodlí a jít jinou, třeba delší, ale bezpečnější cestou a nebo se vrátit a volit jinou formu přepravy.
Uvědomte si, že při napadení, krádeži nebo pokusu o znásilnění budete čelit obrovské psychické zátěži a velké fyzické převaze, takže každé, i úspěšné řešení situace bude bolestivé. Takže když riskujete, neuvědomujete si následky a vejdete do potencionálně nebezpečné situace. Zbystřete tedy vaší pozornost, sledujte okolí, nechoďte blízko výklenkům, dveřím, průchodům, jdete radši středem cesty, klidně po silnici, když tam nejezdí auta. Připravte si skrytě do ruky svou osobní zbraň (pepřový sprej, úderový předmět, paralyzér) nebo držte v ruce deštník. Jděte rychle, ráznou a silnou chůzí, držte se vzpříma, rázně pohybujte rukama s děštníkem nebo taškou. Ukažte potencionálnímu útočníkovi, že jste silná, že tedy nebudete jednoduchá oběť.
Není nelehké si představit, že za námi po takové cestě jde muž. Zrychlíme, on zrychlí též… propadneme strachu. Co v takové chvíli dělat, nejsme si jisté, že »jde po nás«… nebo ano?
Toto je velice nepříjemná a nebezpečná situace. Jakmile zjistíte, že jde někdo za vámi a máte z toho špatný pocit, tak je nutno rychle zhodnotit celou situaci a prostor, ve kterém se nacházíte. Jdete-li třeba od zastávky MHD a víte, že před vámi je nepřehledný prostor a máte tohoto člověka v zádech, tak je nutné to řešit okamžitě. Největší chybou je, jít dále, přemýšlet co s tím a jít jako ovce do nepřehledného prostoru. Je-li to útočník, tak právě tam podnikne útok. Takže tuto situaci řešte tam, kde jsou ještě další lidé, přehledný prostor, rozsvícená okna v domech. Můžete se třeba rychle otočit se slovy: „Je, já jsem tam zapomněla klíče“ a jděte do protisměru, udělejte oblouk a tak se tomuto člověku vyhnete z větší vzdálenosti.
Když to byl jen chodec, tak projde dál, a vy jste se zdržela o několik vteřin, kdyby to byl útočník a přesto vás v tuto chvíli napadl, tak máte větší šanci na obranu a případnou pomoc ostatních lidí, než v nepřehledném prostoru.
To stejné platí i v situaci, kdy k vám někdo přistoupí třeba v MHD a řekne, že s ním půjdete, nebo vás bodne nožem. Je lepší to řešit hned v MHD mezi ostatními lidmi, kde máte daleko vetší šanci, že vám někdo pomůže než že odejdete s útočníkem do jeho prostor, které neznáte, nevíte jak utéci a nikdo vám tam nepomůže. Nejít s ním jako ovce na porážku.
Když už se stane a budu obětí přepadení, ten prvotní šok, že na vás fyzicky sahá naprosto cizí muž a vůbec si nebere servítky, mě paralyzuje. Jsou nějaké triky, jak se z toho prvotního šoku »probrat« dříve, než mě útočník stihne někam zatáhnout do křoví, domu, auta, apod..?
Z policejních statistik vyplývá, že přepady jsou méně časté, spíše se setkáte s pozvolným útokem, kdy se útočník k vám pomalu přibližuje zkracuje vzdálenost, komunikuje a připravuje si vhodný okamžik k útoku. Dojde-li ale k tomuto náhlému přepadu, tak nastane tzv. »úleková reakce«, kterou má sice každý jinou, ale jsou tam společné prvky. Obecně se tělo začne připravovat na útěk nebo boj, pumpuje do žil a svalů adrenalin, stáhnou se povrchové cévy a krev se stahuje do centra těla, může dojít ke krátkodobé ztuhlosti svalů.
Teprve pak bude fungovat jen hrubá motorika a instinktivní myšlení. V tu chvíli to již nelze ovládat, tyto procesy pracují nezávisle na vašem myšlení a uděláte jen to, nač je vaše tělo nastaveno nebo vytrénováno. Protože si útočník vybere pro něj vhodné místo a načasování, eliminuje tím vaší případnou obranu a nemáte šanci. Vaše obrana může začít až ve chvíli, kdy útočník má vše pod kontrolou a vlastně má již vyhráno. Šanci na úspěšnou obranu máte vždy, ale bude vás to stát hodně sil a počítejte, že z toho nevyjdete zdravá.
Jediným trikem je přizpůsobovat svou pozornost okolnostem. Vejdete li do nebezpečné situace, sledujte okolí, nabuďte se do maxima, představte si, že jste bojový stoj, ve kterém se rozsvěcí všechna světýlka, roztáčí všechna kolečka a pumpuje veškerá hydraulika, vysouvají se všechny zbraně a celý se rozžhavíte do červena. Pak vaše chůze, držení těla, celková neverbální komunikace bude signalizovat »mě nedostaneš!« a když přesto dojde k napadení, tak již nebude žádná ztuhlost, ale rozsekáte ho na kusy a půjdete domů na kafe.
Neubránila jsem se a útočník mě má někde o samotě a evidentně nevím, co po mě chce. Peníze, sex nebo mě chce zabít? Můžu to v první chvíli nějak rozeznat?
Tak to již hodně špatná situace, to jste vlastně neudělala nic z toho co radím, ale přesto to nevzdávejte. Křičte na něj: „Co ode mě chceš! Nech mě být! Běž ode mě! A pořád to opakujte dokola, třeba stokrát. Určitě vám řekne, co po vás chce a podle typu útoku na to za chvíli také přijdete.
Když bude chtít peníze, šperky a bude vás ohrožovat nožem nebo jinou zbraní,, tak mu je raději dejte. Nestojí zato bránit sice drahý prsten a přitom dostat nožem do břicha. Ztráty na zdraví a psychice vždy převýší hodnotu věcí.
Chce-li vám ublížit nebo vás znásilnit, tak se braňte jako tygřice. Rozškrábejte mu obličej, utrhněte ucho, vykousněte kus obličeje, bodněte do oka, kopněte do rozkroku. Jak najdete skulinku v jeho útoku, tak se snažte utéci. Je-li útok brutální a nejde se ubránit – staňte se herečkou. Ve své nové roli se podrobte, proste, hlaďte ho, zklidňujte ho, mluvte na něj pomalu a vlídně, rozhodně nevyhrožujte a přitom si chraňte hlavu, abyste vykryla ty nejtěžší údery. Je to jenom herecký výstup, tak udělejte co vám říkám, to není vaše povaha, ale vaše role vhodná k přežití. Až ho dostatečně zklidníte a přestane vás bít, tak ho jednou rukou pohlaďte po vlasech dozadu a přidržte temeno hlavy, přitom ne něj mluvte. Druhou rukou ho pohlaďte po tváři a až se vaše ruka přiblíží k jeho oku, tak mu nekompromisně vražte palec do oka. Druhá ruka, která drží temeno mu zabrání uhnout hlavou. Pak ho odstrčte a odkopejte a hned utíkejte z jeho dosahu. Máte jen jedinou šanci, druhou již nedostanete.
O obraně jednotlivým útokům si budeme povídat v dalších dílech, v tuto chvíli je po všem, na duši – možná i na těle – je šrám. Co po takovém přepadení dělat? Volat policii, někoho známého, lékaře?
Určitě hned volejte Policii ČR, vaše rychlé jednání může pomoci chytit útočníka a zabránit mu v dalších napadeních. Také nahlaste, že jste případně zraněná, policie již zavolá lékaře sama. Snažte se také spojit s blízkou osobou, které se nebojíte svěřit, která vás případně doprovodí na policii. Už jen její přítomnost vám pomůže to vše absolvovat, bude jednat produktivněji než vy a bude vám první oporou. Také může za vás kontaktovat další členy rodiny nebo známe, aby věděli, kde se nacházíte. Doporučuji abyste požádala o přivolání známého právníka nebo aby vám tato osoba nějakého právníka sehnala. Určitě se budete cítit lépe a policisté se k vám budou chovat jinak, pokud budete mít s sebou právníka, který ví co po vás mohou chtít a co ne. Jsou to jen lidi a mohli by to chtít mít rychle vyřízené, aby si mohli dát koblihy, třeba i na úkor vašeho pohodlí, případně práva.
O tom, jak přesně podobné procesy po přepadení vypadají si povíme zítra se soudcem okresního soudu. Další dny budeme pokračovat v různých typech obrany dalším násilnostem. I o nich nám bude vyprávět profesionální učitel sebeobrany, ing. Martin Matouš, kterému v tuto chvíli velmi děkuji.
www.bojovaskola.cz
Foto: fotobanka Dreamstime a Devianart, Martin Matouš
www.cajovnaumodrekocky.cz
