I když jsou ještě prázdniny, zpěvačka a v posledních letech i herečka Monika Absolonová je už v jednom kole! Vystupuje po republice, zkouší novou divadelní hru a propaguje své poslední cédéčko nazvané Muzikálové album, které se velmi dobře prodává.
Moniko, jak jsi prožila prázdniny?
Byla jsem v Bělorusku v porotě festivalu Slavjanský bazaar, který tam má velkou tradici a pro všechny pravoslavné země na východ od nás je to opravdu svátek hudby. Když tam vyhrajete, stáváte se skoro automaticky hvězdou všech těchto států bývalého Sovětského svazu, což je neuvěřitelné. Z některých věcí jsem byla mírně rozpačitá, ale absolutně nadšená jsem byla z organizace festivalu a s jeho úrovní. Zpívala jsem na jeho zahájení, což v přímém televizním přenosu vidělo sto milionů lidí. A měla jsem radost i z Davida Deyla, který získal druhé místo se svými vlastními písničkami.“
Nyní ale už naplno pracuješ, co nového zkoušíš?
„V Karlíně americkou muzikálovou komedii Vražda za oponou, kterou napsali osvědčení tvůrci Chicaga a Řeka Zorby. Poprvé spolupracuji s režisérem Antonínem Procházkou, který mi přijde úžasný. Na jevišti se zase poprvé setkávám s Ivanou Chýlkovou, Milanem Štaindlerem, Ondrou Brzobohatým a do toho tam potkávám své kamarády Zuzku Norisovou, Lumíra Olšovského, Martina Sobotku, Hanku Křížkovou a Rudolfa Kubíka… Zkrátka je mi tam moc hezky. “
Do světa showbyznysu tě přivedl Michal David, který vyprodukoval tvé první desky, že?
„Byl to kamarád mých rodičů, chodili jsme k němu na návštěvy a já jsem měla ráda jeho písničky. Měl doma studio, do kterého jsem lezla a představovala si, jaké by to bylo, kdybych byla zpěvačka. Tak jsme to jednou zkusili a nazpívala jsem dva demosnímky, které nabídl firmě Tommü records. Řekli, že mi vydají album, ale protože mi bylo málo, musela jsem mít svolení rodičů a máma mi to nakonec dovolila.“
Taky se psalo, že je to tvůj bratranec, je to pravda?
„Vůbec, byl to úplný blábol. Byla jsem z toho překvapená a spousta kolegů mi začala říkat, ať pozdravuji bratrance.“ (smích)
Michal tě obsadil do svých muzikálů a ve tvé kariéře byl nejzásadnějším člověkem, jaká s ním byla spolupráce?
„Zatím jsem nejvíc spolupracovala s Michalem. Dělalo se mi s ním dobře, i když mě paradoxně moc nechválil, přestože jsem od něj tu pochvalu vždycky hrozně chtěla. On ale pochválil nějakou kolegyni, mě ne. U mě se to bralo jako samozřejmost. Spolupracovalo se mi s ním hezky, protože Michal je milý, umí udělat příjemnou atmosféru a je s ním sranda. Jen mě občas stresoval tím, že řekl, že máme na nazpívání písničky málo času.“
Do povědomí široké veřejnosti jsi se dostala jako muzikálová Kleopatra. Považuješ se za muzikálovou zpěvačku?
„Asi ano. Musela jsem na sobě hodně pracovat, protože jsem z počátku nebyla ničím výjimečná. V pubertě mi dokonce řekli, že nebudu moct zpívat, jelikož jsem měla mutaci jako mají kluci, což u holek snad ani neexistuje. Proto jsem se ani nehlásila na konzervatoř a na hodiny k panu Klezlovi chodila spíš jenom tak, abych si měla kde zpívat. Později, když se mi nedařilo, jsem si už i kolikrát říkala, že je to v pytli, že si budu muset hledat jinou práci, ale pak se to naštěstí otočilo.“
Moniko, zpíváš už skoro dvacet let a přesto nemáš jediný svůj hit. V čem si myslíš, že je chyba?
„Mě se neptej, kdybych to věděla, tak už jsem tu chybu odstranila. Možná je chyba ve mně, že nejsem v tomhle směru tak ambiciózní. Poslední radiovou tour jsem měla v roce 2004. Paní mi nosily do rádií buchty, všichni byli strašně milí, ve všech rádiích mi řekli, že mě budou hrát, takže jsem odjížděla s tím, jak je to bezvadné. Kolik rádií pak myslíš, že mě hrálo?“
Žádné.
„Bylo mi to tenkrát strašně líto, protože jsem na desce dělala, aranžoval mi ji mladý Větrovec a všichni jsme si mysleli, že je dobrá. A neoběsím se, že mě dodnes nezařazují hudební ředitelé do playlistů.“
Jako herečka jsi se objevila v několika filmech a nyní dokonce hraješ činoherní divadlo, jak k tomu došlo a jak ti to jde?
„Jako první jsem před lety dostala nabídku od Zdeňka Trošky na Princeznu ze mlejna. Potom mě obsadili do Kameňáku 2 a 3, v nichž jsem dostala pidiroli od Františka Jandy. Následovala nabídka na roli, ve které jsem se měla svléknout, ale já se samoúčelně svlékat nechci. A pak už nic nepřišlo. Při Kameňáku jsem se ale seznámila Lumírem Olšovským, který mi v roce 2005 přinesl scénář, z něhož jsem byla úplně nadšená, a nazkoušeli jsme Den na zkoušku, kterou hrajeme dodnes pod Divadelní společností Háta, pro kterou jsme nedávno připravili Světáky.“
Co tě vůbec na herectví láká?
„To se mě vůbec neptej, mě spíš baví ta forma. Na natáčení mě baví, jak se dá kolektiv na tu krátkou chvíli dohromady a jak funguje. Je to hrozně hezké, jak práce spojuje všechny lidi – režiséra, zvukaře, kameramany… Baví mě to.“
Nepraštíš po čase se zpěvem a nestaneš se dramatickou umělkyní?
„Myslím, že ne, na to bych si netroufla, i když někteří herci říkají, že nejsem úplně špatná herečka.“ (smích)
Foto: Radim Novotný, Popron Music
