Basilejská Hudební akademie se stala dějištěm mimořádného hudebního počinu, který oslavuje jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů 20. století – Bohuslava Martinů. Violoncellista Vilém Vlček, laureát prestižních mezinárodních soutěží, společně s talentovaným pianistou Denisem Linnikem přinášejí kompletní dílo Martinů pro violoncello a klavír na dvojalbu, které vydává Supraphon na 2CD i v digitálních formátech již 20. června 2025
Nahrávka kompletního díla pro cello s klavírem Bohuslava Martinů vznikala na Hudební akademii v Basileji, jen pár kilometrů od Schönenbergu, kde Martinů strávil poslední roky svého života. Skladby napsal většinou pro významné cellisty, často své přátele (Frank, Cassadó, Fournier, Honegger, Piatigorsky, Sádlo ad.). Pět charakterem odlehčenějších skladeb napsal v Paříži mezi lety 1929–1931. Díla závažnější, tři sonáty a dvě skladby ve formě variací, pak vznikala od roku 1939 do konce skladatelova života. Variace na slovenskou lidovou píseň jsou jeho posledním komorním dílem a nelze v nich přeslechnout stesk po domově, kam už se Martinů nemohl vrátit.
Dvojalbum zachycuje širokou škálu emocí a hudebních stylů, které skladatel během svého života pro klavír a violoncello vytvořil. Od odlehčených skladeb jeho pařížských let přes dramatické a hluboce procítěné kompozice válečného období až po mistrovské dílo jeho pozdního období – nahrávka je svědectvím skladatelovy nezlomné hudební vize.
Violoncellista Vilém Vlček, oceňovaný za svou technickou brilanci, expresivitu a hloubku hudebního výrazu, se ve spojení s mistrovským umem klavíristy Denise Linnika stává ideálním průvodcem světem Martinů. Jejich interpretace dává posluchačům hodnověrný pohled do skladatelovy duše, přičemž každý tón je promyšlený a každý akord rezonuje s emocemi, které Bohuslav Martinů do své hudby vložil.
Vilém Vlček uvedl: „Nahrát toto album byla velká výzva. Speciálně důležité pro nás bylo, aby každá malá skladba, každá věta ze sonáty, každá variace, opravdu žila. Aby to nebylo intelektuální popasování se s obsáhlým programem, ale aby z té nahrávky vznikl organický materiál. Abychom toho dosáhli, museli jsme nejdřív zjistit, jak každá z těchto kompozic dýchá, funguje, jaké jsou její charakteristiky a jakou roli má v rámci celku. Bylo to opravdu mnoho úsilí, ale stálo to za to.“
Nahrávka vyšla 20. června 2025 a je jedním z vrcholů letošní produkce vydavatelství Supraphon. Album přináší nejen virtuózní hudbu, ale i příběh dvou mladých interpretů, kteří se rozhodli vzdát hold české hudební tradici a nabídnout svůj pohled na mistrovské dílo, jež stále nachází nové posluchače po celém světě. Vilém Vlček i Denis Linnik se svou vášní a uměleckou vizí dokazují, že hudba Bohuslava Martinů promlouvá svojí uměleckou silou k novým generacím milovníků klasické hudby.
Rozhovor s Vilémem Vlčekem
Dvojalbum, které obsahuje kompletní dílo pro violoncello a klavír, představuje mimořádný hudební počin oslavující jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů 20. století – Bohuslava Martinů. Nahrávku společně vytvořili violoncellista Vilém Vlček a pianista Denis Linnik. S Vilémem Vlčkem jsme si povídali těsně před jejím vydáním.
Bohuslav Martinů je často vnímán jako skladatel s hlubokým vztahem k české hudební tradici. Jak jste při práci na této nahrávce vnímal jeho hudbu a co vás na jeho skladbách nejvíce oslovilo?
Martinů je skladatel s neobvykle širokým záběrem, jeho skladby jsou neuvěřitelně rozmanité a konkrétně v jeho tvorbě pro cello a klavír je toto krásně reflektováno. Mě osobně nejvíce fascinuje jeho schopnost vždy nalézt unikátní perspektivu aspektu, který jsem již viděl a slyšel mnohokrát.
Album vznikalo na Hudební akademii v Basileji, nedaleko místa, kde Martinů strávil poslední léta svého života. Jakým způsobem vás tato lokalita ovlivnila a mohla při nahrávání přispět k autenticitě interpretace?
To nedokážu říci, protože v Basileji jsem strávil celou svoji hudební »adolescenci« a je pro mě těžké svoji hudebnickou identitu od tohoto kousku Evropy odpojit. Každopádně, co zde se mnou, a předpokládám, že i s Martinů, zarezonovalo, je unikátní kombinace stability a volnosti. Čas běží, ale ne překotně rychle, impulzů a inspirací je mnoho, ale ne tolik, abych se cítil přesycen. Z mého pohledu ideální podmínky pro tvoření a experimentování.
Martinů komponoval mnoho skladeb pro významné violoncellisty své doby. Existuje některý z těchto hudebníků, jehož styl či interpretace vás osobně inspiruje? Cítíte se v nějaké hudební linii pokračovatelem této tradice?
To je nesmírně zajímavá otázka a v poslední době jsem nad tímto v širším kontextu přemýšlel! Já osobně vnímám jako své cellistické „praotce“ Borise Pergamenčikova a Sašu Večtomova. Z cellistů, kteří byli s Martinů v úzkém kontaktu, či kteří jsou s jeho hudbou spojováni, bych pak vyzdvihl Pierra Fourniera.
Vaše nahrávka zahrnuje jak Martinů odlehčenější skladby z pařížského období, tak závažnější sonáty z pozdějších let. Jak jste přistupoval k interpretaci těchto různorodých částí jeho tvorby? Bylo to pro vás jako cellistu zvláštní výzvou?
Byla to pro mě jako pro hudebníka velká výzva. Speciálně důležité pro nás bylo, aby každá malá skladba, každá věta ze sonáty, každá variance, opravdu žila. Aby to nebylo intelektuální popasování se s obsáhlým programem, ale aby z té nahrávky vznikl organický materiál. Abychom toho dosáhli, museli jsme nejdříve zjistit, jak každá z těchto kompozic dýchá, funguje, jaké jsou její charakteristiky a jakou roli má v rámci celku. Bylo to opravdu mnoho úsilí, ale stálo to za to.
Co vás k hudbě Martinů nejvíce přitahuje a jaký emoční prožitek byste chtěl prostřednictvím této nahrávky předat posluchačům?
Radost, zvídavost a fascinaci životem. Martinů ho dokázal zachytit ve všech jeho podobách, emočních rozpoloženích a kontextech a já mám pocit, že skrze ten čas, co jsem s tímto projektem strávil, jsem poznal další zákoutí lidské existence, o kterých jsem nevěděl.
Jak jste se seznámili s klavíristou Denisem Linnikem? A jak se vám spolupracovalo?
Skvěle! Měl jsem velkou radost, když řekl, že by se mnou tento projekt rád stvořil. A teď, když je všechno za námi, je moje radost z toho, že jsem to mohl natočit právě s ním, ještě větší.
Denise jsem slyšel poprvé hrát na koncertě v Basileji na podzim roku 2020 a hned mi bylo jasné, že je hudebník, od kterého se toho mohu mnoho naučit a se kterým bude radost hudbu sdílet. O rok později jsme spolu hráli první koncert a od té doby spolu hrajeme pravidelně. Často mám pocit, že je snazší popisovat lidi, které člověk až zase tak dobře nezná, protože ve chvíli, kdy někoho poznáte víc do hloubky, všechny osobní protiklady, které v sobě každý z nás má, brání tomu někoho stručně popsat. Je mi ale naprosto jasné, že Denis je skvělý klavírista a mimořádně srdečný a upřímný muzikant. Ale možná je lepší, abyste si ho v naší nahrávce poslechli, než abych se ho já snažil jen slovy připodobnit.
TEASER ► https://youtu.be/o90-dGyGZsQ
MULTILINK ►https://supraphon.lnk.to/VlcekLinnikMartinuPR
Nahrávka vznikla díky podpoře: Martinů Stiftung Basel; Nadace Bohuslava Martinů; Musik Akademie Basel a Nadace pro rozvoj České filharmonie
O autorech:
Violoncellista Vilém Vlček (*1998), laureát ceny Jiřího Bělohlávka 2023, je violoncellista známý pro svou technickou lehkost a procítěný umělecký projev. V roce 2023 zvítězil v mezinárodních soutěžích Krzysztofa Pendereckého v Krakově a v Markneukirchenu. Koncertoval s renomovanými symfonickými orchestry, například Českou filharmonií, Kammerorchester Basel a Kaunas Symphony Orchestra, a vystoupil v prestižních koncertních síních po celém světě. Vedle sólové dráhy se věnuje komorní hudbě a spolupracuje s předními světovými interprety. Od roku 2023 působí jako asistent na Universität der Künste v Berlíně. https://www.vilemvlcek.com/public/index.html
Klavírista Denis Linnik (*1995), je vítěz několika mezinárodních soutěží, včetně Římské klavírní soutěže (2022), Sydneyské klavírní soutěže (2023) a UNISA (Jižní Afrika, 2024). Jeho debutové album Night Wind vyšlo u KNS Classical v roce 2022. Žije v Basileji, kde se věnuje sólové i komorní hudbě a spolupracuje s předními světovými interprety. https://denislinnik.com
Foto: Supraphon / Matthias Müller
