Vyrazit velorexem a rikšou na čundr je dobrodružství samo o sobě. Honza se Šejbou už takto projezdili křížem krážem značnou část Evropy. Když jim Evropa začala být malá, odvážili se do Asie. Cíl měl být původně jiný, ale nakonec společně zamířili na východ Turecka k Araratu. Co rozhodnutí předcházelo, kdo se na cestu přidal, zda tam všichni dojeli, a proč si hrábli na dno svých sil se dočtete v knize Velorexem na Ararat, která právě vyšla a napsal ji Jan Kudělka.
Kdy se ve vás zrodila láska k velorexům?
Velorex mě poprvé uchvátil v mém dětském věku, kdy jsem seděl na koňském povoze s mým tátou a jeli jsme do sousední vesnice. Z boční cesty, která ústila na hlavní a byla dost do kopce vyjížděl velorex. Taťka koně zastavil, aby mohl velorex vyjet a já fascinovaně sledoval záhadný stroj.
A kdy jste si pořídil prvního?
To bylo před třiceti lety, kdy mi bylo osmnáct let.
Co na vaši lásku říká manželka a vaše tři děti?
Manželka si mě s velorexem už brala, tak věděla do čeho jde. Jen jsem tenkrát jezdil kolem komína. Dnes jezdíme podstatně dál, což už pro ni určitě lehké není. Ale zjistila, že když mě na cesty pustí, budu, až se vrátím, zase chvíli sekat dobrotu. Syn Šimon má štěstí, jezdí se mnou a dokumentuje naše cesty. Dvě mladší dcery by asi taky rády vyrazily. Možná jednou něco společně podnikneme.
Říkáte si Nesmrtelní dědci, jak tento název vznikl?
Chtěli jsme originální název, který by trochu šifrovaně pojmenoval naše záliby. Dědci odkazují na stáří našich strojů, s kterými cestujeme a nesmrtelní na to, že je vždy opravíme.
Jak došlo k tomu, že jste začal s velorexem cestovat za hranice České republiky a kde jste již byl?
Jednou jsme se skupinou kamarádů vyjeli na prodloužený víkend na starých motorkách. Zalíbilo se nám to, a tak jsme další rok vyjeli do vzdálenější destinace. Následující rok jsme zamířili k Černému moři a já vzal Velorex a Šimona. Pak už jsme vyráželi každý rok. Bez několika málo států máme projezděnou celou Evropu.
S velorexem podnikáte různé výpravy, stalo se vám někdy, že jste nedojel a musel se vrátit?
Ne, to se nám nikdy nestalo, vždy jsme všechno opravili.
Jak vás napadlo jet velorexem na Ararat?
Na Ararat chtěl jet jeden člen naší party Jarek. Jenomže přišla nemoc a Jarek za nějaký čas odešel tam nahoru. Bylo to smutné, a tak jsme si řekli, že když to nestihl on, pojedeme za něho.
Kolik vás nakonec jelo?
Vyrazili jsme v pěti lidech na třech strojích.
Co vás během cesty nejvíc překvapilo nebo zaskočilo?
To se čtenáři dočtou v knize.
Jak vznikala kniha, kterou jste z této cesty napsal?
Jednoduše jsem si cestou psal deník a pak ho doma přepsal do knihy.
Budete se i v budoucnu věnovat spisovatelské činnosti?
Tak to nedokážu říct. Mohl bych sepsat zážitky z naší výpravy do Japonska, ale počkám, jestli si vůbec knihu Velorexem na Ararat někdo přečte. Pak se rozhodnu.
Velorex je váš velký koníček a náklady na cestování s ním asi nebudou zanedbatelné. Kolik stála výprava na Ararat a kdo ji hradil?
Jezdíme úsporným stylem, takže zas až tak moc velká částka to nebyla. Za čtyřicet dva dní cestování nás výlet vyšel ve dvou lidech na čtyřicet pět tisíc korun. Vše jsme si hradili sami.
Kolik vůbec dnes velorex stojí?
Pěkně zrenovovaný velorex se prodává klidně přes tři sta tisíc korun.
Co děláte, čím se živíte?
Jsem živnostník, dělám výkopové a stavební práce. Skloubit cestování s mým sezónním zaměstnáním jednoduché není.
Nyní jste na cestě s velorexem do Japonska. Kde se zrodil tento pro mnohé šílený nápad?
Už jsme zpátky. Myslím, že jak se zrodil tento nápad dostatečně popisuji v knize, tak teď nebudu všechno prozrazovat.
Co na tyto vaše expedice říká vaše žena?
Vždy se těší až se vrátím, aspoň to říká. (smích)
Jak vypadá výbava na takovou velkou výpravu, co všechno s sebou vezete?
Vzhledem k tomu, že velorex není nějak rozměrné vozidlo, jsme omezeni pouze na základní výbavu, kterou zahrnují hlavně náhradní díly.
Spoustu lidí napadne, jak po cestě řešíte ubytování a hygienu?
Ubytování nijak neřešíme, převážně spíme ve stanech. S hygienou je to horší, využijeme jakoukoli vodu třeba v řece, nebo v rybníku. A když voda není, jsme chlapi, až tolik nám to nevadí.
A opravy starých velorexů?
Opravy zvládáme sami. Je jasné, že se vždy po cestě nějaká porucha vyskytne, jde hlavně o to mít s sebou dostatek náhradních dílů.
S vámi nejezdí žádné doprovodné vozidlo?
To ne, to by pro nás byla potupa.
Jak to máte s bezpečností, přece jenom jezdíte i přes nebezpečná místa, kde je dravá zvěř nebo lidé, pro které nemá život – natož cizince – žádnou cenu?
Ještě se nám nestalo, že bychom na našich cestách byli ohroženi na životě. Zatím jsme cestovali v relativně bezpečných zemích.
Jak se vůbec na cestách stravujete?
Všude na světě jsou obchody, základní jídlo koupíte kdekoli. Jako zálohu, kdybychom se ocitli v odlehlém kraji, vozíme hotová jídla v sáčku od české firmy. Stačí jen obsah vysypat do ešusu a ohřát. Jinak se snažíme ochutnávat místní jídla, případně přežíváme na jogurtových mlékách.
Měl jste někdy problému z konzumací místního jídla nebo vody?
Na každé delší cestě se zpravidla projeví střevní potíže a vlastně nikdy nevíme, zda je to z vody, nebo jídla.
Jaké máte další cestovatelské plány?
Momentálně vstřebáváme naši největší cestu do Japonska, což je můj velký splněný životní sen. Takže zatím je příliš brzy něco dalšího plánovat.
Za zvýhodněnou cenu koupíte knihu zde:
https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/velorexem-na-ararat-803179661
Foto: MV knihy / Šimon Kudělka
