Po deseti letech jsou tu opět charakteristický saxofon a klarinet Felixe Slováčka na deskách Supraphonu. Album nazvané Salto solo obsahuje patnáct evergreenů v instrumentální podobě, jde o album, které potěší.
Felixi, existuje vůbec ještě nějaká zásadní kompozice, kterou byste za tu dobu nenahrál?
Existuje – na mém novém albu jsou samé novinky. Je pravda, že doposud jsem nahrál asi šest set titulů, ale ze skladeb, které obsahuje album Salto solo doposud žádnou, ani se sopránsaxofonem ani s klarinetem.
Jak máte na novém albu tyto nástroje rozdělené?
Většinu skladeb hraji na sopránsaxofon, přece jen tomuto nástroji vděčím za to, že mě lidé znají. Klarinet jsem sice vystudoval na vysoké škole a je to nádherný nástroj, ale se sopránsaxofonem jsem se stal mezi lidmi známějším. Asi tři čtvrtiny kompozic na novém albu jsem tak nahrál se sopránsaxofonem, třetinu s klarinetem.
Kolik vůbec máte doma saxofonů a kolik klarinetů?
Mám jeden saxofon a jeden klarinet, víc jich není potřeba. Když se mi rozbije nebo nebude hrát, budu se muset poohlédnout po jiném, ale – jak říkám – jeden nástroj stačí. Dodnes tak mám klarinet, na který jsem hrál už během studií na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. A hraji na něj doposud.
Jmenujte alespoň některé spolupracovníky a tituly vašeho alba Salto solo.
Skladby na desku aranžoval Vladimír Popelka – připravil všechny syntetické barvy plus smyčce – a všechno to také dirigoval. Já jsem si pak »jeho« materiál vzal a připravil jsem si sólové party. A k těm titulům: na albu zní například ústřední téma z televizního seriálu Cirkus Humberto, hudba ze seriálu Tajuplný ostrov, z filmů Doktor Živago a Tři oříšky pro Popelku. Je tam i melodie z Verdiho Nabucca. Prostě jedna pecka za druhou.
Dá se říct, kterou z nich máte nejraději?
Asi je to melodie z Cirkusu Humberto od Karla Svobody. Je to melodie, ze které by se daly udělat tři písně, kolik tam toho je navymýšleno! Úžasná záležitost, která přesně charakterizuje toulavou krev kumštýřů.
S novinkovým albem přicházíte po deseti letech!
To je pravda, trvalo to dlouho. Jsem rád, že se našel sponzor, který mi s deskou finančně pomohl. Po těch deseti letech jsem už byl opravdu hudebně nabitý a připravený zase něco vydat. Minulého supraphonského alba Made in Czechoslováček se prodalo skoro deset tisíc 2CD, takže jsem si říkal, že by nebylo špatné oblažit posluchače zase něčím novým. Jsem rád, že se věci ujal pan Popelka. A jsem rád, že obal, který se mi moc líbí, dělal můj kamarád Petr Kršák. Takže hurá!
Foto: Supraphon
