Kniha mě celkově zaujala. Jak svou anotací, tak vzhledem. Když se mi dostala do ruky, žasla jsem nad krásným grafickým zpracováním a měla z ní dobrý pocit, že to bude úžasný román. A je. Je to společenský román o životě dívenky, která musí bojovat s démony minulosti, aby to vše zvládla a vyrovnala se s tím v dospělosti.
Hlavní hrdinkou je Alice. Poznáváme ji v devíti letech, kdy si přeje, aby vše shořelo. Představovala si to jako Fénixe, který z ohně povstane znovuzrozený, očistěný a lepší. Bohužel se její přání splnilo, ale dopadlo to tragicky. Při požáru umře její matka i otec. Jediná přežije, a přestože požár nezaložila, nese v sobě vinu za tu myšlenku. Moc ji chybí milovaná maminka. Otec byl tyran, jeho ztrátu nevnímá. Útěchu najde v knihách, které ji do nemocnice pošle neznámý dárce. Pak si pro ni přijede babička June, o které nikdy neslyšela. Je v šoku, že jede pryč od svého milovaného moře. Babička ji veze k sobě na květinovou farmu, kde vyrůstal i její otec. Postupně si zvyká na tamní život i na svou zvláštní babičku, která nechce mluvit o minulosti. Alice si v pětadvaceti letech náhodou tajně poslechne rozhovor mezi Junou a její kamarádkou. Dozví se jen střípek z toho, co vše June udělala, aby ji připoutala k farmě. Tak ji to rozlobí a ublíží, že ihned odjede pryč. Po několika dnech jízdy autem se dostane k přírodní rezervaci, kde si myslí, že začne znovu. Ale dělá přesně ty chyby, které udělala i její matka. Zvládne se dostat k minulosti a vypořádat se s ní?
Kniha není o romantické lásce. Není to žádná červená knihovna. Je to o tyranské lásce, která svazuje a ubližuje. Je rozepsána krátce, ale věcně a výstižně. Úplně jsem chápala Alici, která chtěla lepit vztah láskou, i když bylo ublížováno jí a vlastně ji obrazně rozbíjel a lepila sama sebe. Je to o nevyřčené minulosti, která se jako stín motá v přítomnosti a pokud se o ní nepromluví, padá na každého, kdo v ní žije. Je to o kamarádství, které respektuje a pomáhá. Je to o rodinných tajemstvích a sobecké lásce. Je to o bolesti a o odpuštění.
Každá kapitola začíná obrázkem a názvem květiny. Je zde popsáno, co ta květina vyjadřuje. Krásně je vylíčena i krajina Austrálie, kde se kniha odehrává. Autorka přiznává, že si přirodní rezervaci kráteru vymyslela. Ale popisy krajiny a příběhy vzala z původních parků a od domorodých obyvatel.
Kniha je velmi čtivá a poutává svým silným příběhem. Je to první román autorky a musím říct, že si laťku nastavila pěkně vysoko. Vřele doporučuji.
Hodnocení: 100%
Více infa: https://www.jota.cz/ztracene-kvetiny-alice-hartove
Foto: Nakladatelství JOTA
