Dějiny jsou zvláštní. Dříve než tento rozhovor spatřil světlo světa, dohodla se vládní koalice na další spolupráci. Přesto to vypadalo, že se musí stát zázrak. Tento rozhovor je vlastně odrazem doby od člověka, který byl velmi blízko. O to větší má tato výpověď cenu.
Co vás přimělo ke vstupu do politiky?
O politiku jsem se zajímal vždy, byli jsme rodina, kde se o dění kolem nás i o politice hodně mluvilo. Když pak přišel listopad 1989, spoluzakládal jsem v Liberecké nemocnici Občanské fórum, stal se zastupitelem a po vzniku vstoupil do ODS a už jsem vlastně byl v politice. Musel jsem se rozhodnout, zda pokračovat v profesní kariéře nebo se cele věnovat politice. Zvítězila politika, ale lékařského slibu, pomáhat druhým, se držím stále.
Dá se podle vás ještě dnes zachránit koaliční projekt?
Tento rozhovor vzniká v pondělí 27. června odpoledne. Domnívám se, že aby se koaliční projekt zachránil, musely by se zásadně, a skoro se mi chce říci zázračně, proměnit Věci veřejné. Nejsem si jist, zda tento krok patří k těm reálným.
Využil jste v politice vlastností, které vás naučilo původní povolání lékaře?
Samozřejmě. Trpělivost, odstup a nadhled. Snažit se do poslední chvíle, ale včas rozpoznat, kdy už je to marné a dívat se na věci realisticky.
Říká se, že premiér Nečas je slabým premiérem. Co si o tom myslíte?
Nevím kdo to říká. Možná opozice, která si to přeje. Možná to šíří odboráři, kterým premiér Nečas neuhnul tak, jako dříve jiní premiéři. Možná ho za slabého označují ti, kterým bere jejich kmotrovské prebendy a nebo ti, kterým se prostě nelíbí jeho reformní úsilí a snaha věci pohnout kupředu. Není na to sám, je premiérem koaliční, tedy do určité míry kompromisní vlády.
Řekl jste, že by jste zvážil kandidaturu na prezidenta. Jaký by podle vás měl být prezident?
Prezident je hlavou země. Neměl by jí tedy rozdělovat, ale spojovat. Neměl by být praktickým politikem, ale musí mít politické názory. Musí to být člověk znalý občanských i politických poměrů a musí to být konzistentní člověk.
Jak vnímáte stranu Věci veřejné?
Jako stranu vzniklou z nespokojenosti části veřejnosti se zaběhnutými stranami. Jde o stranu mladou, její program není zcela jasný a zdá se mi, že v poslední době hodně tápe. Hledá programové kořeny, zároveň hledá podporu veřejnosti. Možná hlavně hledá tak trochu samu sebe.
Je něco, co vám na reformách chybí nebo by jste něco řešil jinak?
Každý, kdo nemá vládní a tudíž reformní zodpovědnost, si musí při hodnocení reforem uvědomit, že něco jiného je vykládat své názory a něco jiného je mít za reformy zodpovědnost. Já jen pevně věřím, že se reformy podaří prosadit. Jedině tak zmodernizujeme naší společnost, dáme do pohybu ekonomiku, udržíme si životní úroveň a nevydáme se řeckou cestou.
Máte nějakou veselou historku z parlamentních kruhů?
Veselých historek z parlamentních kruhů je mnoho. Ač to tak občas v médiích asi nevypadá, mezi poslanci a senátory je spousta chytrých, zábavných a vzdělaných lidí. Jsou tu amatérští herci, hudebníci, sportovci, mají své koníčky. Takže je o čem vyprávět, čemu se zasmát. Na Senátu jsem si vždycky nejvíc cenil toho, že jsme v politickém boji, při prosazování zákonů vždy byli tvrdí, ale korektní. V kuloárech jsme proto dokázali spolu vypít kávu, znali jsme se a dokázali jsme se lecčemus zasmát. Věřím, že se toto ze Senátu úplně nevytratí, byť dochází k jeho politické polarizaci.
Jak Přemysl Sobotka odpočívá? Máte na to vůbec čas?
Času je pořád málo, ale to je úděl politika. Ale odpočívat se musí. Já miluju hory, v létě, v zimě. Každoročně vyrážím s partou přátel do hor na treky, v zimě na běžky a dostanu se i na alpské svahy. Hodně času pobere taky chalupa v Harrachově.
Máte nějaké životní krédo, kterým řídíte?
Zůstat svůj. Neuhnout s charakterem před okolnostmi. Charakter zůstává, okolnosti se mění.
Foto: Archiv Přemysla Sobotky
