Jak vlastně vypadala Praha za Rudolfa II.? Jak působila Kutná Hora v době své největší slávy? A jaký dojem budil nedobytný Mírov v krajině, která tehdy ještě neznala asfaltové silnice, elektrické vedení ani reklamní poutače?
Historikové, ilustrátoři i milovníci dějin si podobné otázky kladou už dlouhá desetiletí. Odpovědi však bývaly omezené tím, co se dochovalo: několik rytin, maleb, starých fotografií či písemných popisů. Dnes se však objevuje nový nástroj, který dokáže historické předlohy interpretovat zcela novým způsobem. Řeč je o generativní umělé inteligenci, konkrétně modelu ChatGPT 5.5, který umí z historických podkladů vytvářet překvapivě přesvědčivé rekonstrukce minulosti.
Je důležité zdůraznit, že nejde o doslovné fotografie historie. AI nevytahuje z minulosti záznam, který by někde existoval. Místo toho kombinuje znalosti architektury, urbanismu, krajiny, dobových stavebních postupů a výtvarných stylů, aby vytvořila kvalifikovanou vizuální interpretaci. Právě tento přístup byl využit při vzniku série obrazů zachycujících Prahu, Kutnou Horu, Písek a Mírov.
„Nejzajímavější je okamžik, kdy se historický dokument přestane tvářit jako muzeální exponát a začne působit jako skutečné místo,“ říká grafik a vizuální rekonstruktér Adam Vejražka, který se dlouhodobě zabývá digitální interpretací historických památek. Podle něj je zásadní rozdíl mezi klasickou ilustrací a prací s AI. „Když kreslí ilustrátor, vytváří jeden konkrétní pohled. Když pracuji s ChatGPT 5.5, vedu dialog. Model navrhuje možnosti, já je koriguji, doplňuji historické souvislosti a společně hledáme podobu, která působí věrohodně.“
Výsledky jsou místy až překvapivé. Na rekonstrukcích Mírova například nevzniká pouze hrad či pevnost. Krajina kolem dostává charakter živého prostoru. Terasovitá pole, lesní svahy, hospodářské cesty i atmosféra odlehlosti vytvářejí dojem, že se divák dívá na skutečnou fotografii pořízenou dronem před několika staletími. „Mírov je fascinující právě svou polohou. Na historických vyobrazeních často působí jako izolovaná stavba. AI ale dokáže znovu vytvořit vztah mezi hradem a okolní krajinou. Najednou chápete, proč byl postaven právě tam,“ vysvětluje Vejražka.
Ještě výraznější proměnu lze pozorovat u Kutné Hory. Dochované rytiny často zdůrazňují monumentálnost chrámů a městských hradeb, ale běžný život zůstává upozaděn. Rekonstrukce vytvořené pomocí AI vracejí městu prostorovou logiku. Divák vidí nejen dominanty, ale i vinice, cesty, předměstí a členitost terénu. Chrám svaté Barbory tak nepůsobí jako osamocená památka, nýbrž jako součást rozsáhlého městského organismu.
Podobný efekt přinášejí i obrazy Písku. Historické malby obvykle zachycují město z reprezentativních úhlů, zatímco AI dokáže vytvořit pohledy, které nikdy nevznikly. Starobylé ulice, vodní mlýny, mosty a říční ramena se spojují do uvěřitelného celku. V některých případech dokonce připomínají filmové kulisy velkorozpočtových historických snímků.
Největší pozornost však přirozeně přitahuje Praha. Při pohledu na panoramatické rekonstrukce se člověk neubrání zvláštnímu pocitu. Město je známé, a přesto jiné. Chybí moderní mosty, dopravní infrastruktura i výškové budovy. Naopak vystupují dominanty, které dnes ve vizuálním šumu velkoměsta často zanikají. „Praha je ideální laboratoř,“ říká Vejražka. „Existuje obrovské množství historických podkladů. AI dokáže propojit rytiny, mapy, malby i současné fotografie a vytvořit scénu, která působí uvěřitelněji než samotné původní prameny.“
Právě zde se ukazuje největší síla podobných technologií. Nejde jen o estetiku. AI umožňuje překládat historické informace do jazyka, kterému rozumí současný člověk. Zatímco odborník dokáže z rytiny vyčíst množství detailů, běžný návštěvník často vidí jen složitý obraz. Rekonstrukce vytvořená pomocí umělé inteligence však dokáže tuto bariéru odstranit. Současně je ale nutné zachovat kritický odstup. Každý takový obraz je interpretací, nikoliv důkazem. AI může doplňovat chybějící části, odhadovat proporce staveb nebo navrhovat podobu krajiny tam, kde historické prameny mlčí. Výsledkem není historická pravda, ale historická hypotéza převedená do vizuální podoby.
A možná právě v tom spočívá její největší hodnota. Nejde o snahu minulost nahradit. Jde o pokus znovu ji představit. Dát starým rytinám hloubku, starým malbám prostor a starým fotografiím nový život. Technologie jako ChatGPT 5.5 tak neotevírají cestu do minulosti samotné. Otevírají cestu k naší představivosti, která díky nim dokáže minulost vidět způsobem, jaký byl ještě před několika lety nemyslitelný.
Foto: archiv Adama Vejražky / ChatGPT
