Od 8. března je v kinech nový český film režiséra Bohdana Slámy Čtyři slunce. Jedná se o současné lehce humorné rodinné drama o věcech přirozených a nadpřirozených. Snímek vypráví příběh rodiny a jejích přátel z menšího města. Zabývá se otázkou, jak často jsou děti ovlivňovány přešlapy rodičů. Dotýká se aktuálních problémů, které může přinášet život v neúplných nebo nefunkčních rodinách. Zachycuje zápas o udržení funkce rodiny v současné době. Vizuální a symbolickou rovinu filmu tvoří zahrádky – stále výrazný fenomén v české společnosti. O filmu jsme si povídali s hercem Jiřím Mádlem.
S Bohdanem Slámou jste spolupracoval poprvé – jak se vám jeví ve srovnání s ostatními českými režiséry, se kterými jste už točil?
S Bohdanem se mi dělalo moc dobře. Nevím, čím konkrétně se od ostatních režisérů liší. Možná svojí koncentrovaností. Je na něm znát, že dělá film jednou za tři čtyři roky. Nepůsobí roztěkaně a nemám z něj pocit, že musí po natáčení zase někam letět a něco řešit. Dost lidí tvrdí, že je přísný a že je náročný s ním pracovat. Naše spolupráce ale byla od začátku až do konce naprosto v klidu.
Doslova jste se převtělil do postavy nezaměstnaného vesnického punkáče Jerryho, kde jste hledal inspiraci?
Ani nevím. Mně vždycky nejvíc pomáhá kostým, účes, prostředí a kolegové. Když si všechno tohle dohromady sedne, tak se mi pak hraje snadno. Bohdanovi jsem řekl takovou stručnou představu, jak bych to chtěl hrát. Vytýčil jsem si tři základní rysy a ty jsem následoval. Chtěl jsem, aby Jerry působil hloupě a zranitelně. Tohle mělo kontrastovat s jeho vizáží. Mělo vyniknout, že je za borce mezi vrstevníky a změkne a zkrotne vždycky, když se objeví Jára.
Váš hrdina je nesnesitelný i dojemný – je těžké hrát tak ambivalentní postavy?
Každá postava, která je dobře napsaná a není stylizovaná, je většinou ambivalentní. Akorát některá si s tím kontrastem pohrává víc a některá míň. A postava Jerryho na tom kontrastu vyloženě stojí. Je jednoduchý hrát dobře napsaný postavy, pod dobrým vedením a s dobrými kolegy.
Máte s vaším hrdinou něco společného?
Možná tu ne úplně vyřešenou otcovskou otázku. Jinak asi moc společnýho nemáme, i když bych rád… Ale vlastně něco jo. Taky rád machruju před mladšíma. Hlavně teda před mladšíma holkama…
Jak jste se sžil s typickým punkáčským účesem, který ve filmu máte?
Ehm… Nemění to ani tak vás, jako přístup lidí k vám. Jednou jsem četl rozhovor s Javierem Bardemem po natáčení No Country for Old Men (Tahle země není pro starý). Ptali se ho na jeho šílenej účes a on odpovídal něco v tom smyslu, že si byl jistej, že je to postava, která mu může přinést nějakou hereckou cenu a že věděl, že ten účes mu k dobrýmu výkonu může výrazně pomoct. Taky zmiňoval, že počítal i s tím, že si tři měsíce nevrzne. Tak asi tak…
V českém filmu jste ztvárnil už několik výrazných postav – mezi ty nejvíce vyzdvihované patřil například student v Gymplu nebo Ubr v Dětech noci. Postava punkáče Jerryho vám dala opět možnost předvést vaše herecké umění. Která herecká poloha vás osobně nejvíce přitahuje?
Nemám vysněnou roli a zatím ani nic, v čem bych se cítil nejlíp. Mám jednoduše rád, když mám co hrát. Herec roste s příležitostí, i když talent se ovlivnit nedá. Co herecká zkušenost pozvedává, je sebevědomí. Nejsem lepší ani horší než na začátku, ale věřím si víc a cítím, že i moji spolupracovníci mi víc důvěřují. Nebojím se proto ve svých postavách i trochu riskovat a moji kolegové mě nechávají. Zároveň to přináší pocit zodpovědnosti a moje tréma je tak před každým filmem silnější a silnější. Před prvním natáčecím dnem se hroutím, zvracím, nespím…
Netajíte se autorskými filmařskými ambicemi – chystáte se stát v budoucnu sám scenáristou nebo režisérem? Které české režiséry si vezmete za vzor a proč?
Ani nevím… Rád si vezmu něco s Janáka, Vorla i Slámy. Co ale na tomhle poli potřebuju, je právě zase ta důvěra. Zatím si nevěřím sám a logicky mi zatím moc nevěří ani ostatní. Vcelku rozumím i faktu, že nekompromisně odmítají představu herce, který píše scénáře. Pořád je tu dost odstrašujících případů, kdy se kdejaká rosnička rozhodne natočit cédéčko, takže to chápu. První, kdo mi v tom dodal první špetku sebevědomí, je právě Bohdan Sláma a profesor v New Yorku. Říkali, že bych psát měl, a tak to dělám.
Jiří Mádl
Lze ho zařadit mezi nejtalentovanější herce mladé generace. Ještě před absolvováním Biskupského gymnázia se stal spolu s Vojtěchem Kotkem idolem mládeže díky teenagerovské komedii Karla Janáka Snowboarďáci. S Kotkem vytvořil ústřední dvojici i v dalších Janákových komediích Rafťáci a Ro(c)k podvraťáků. Uplatnil se však i v dalších filmech různých žánrů, od rodinné komedie (Jak se krotí krokodýli), diváckého hitu pro mladé (Gympl), přes historickou fresku (Bathory) až po psychologický příběh (Děti noci) a pohádku (Peklo s princeznou). Za roli věrného kamaráda Ubra v Dětech noci získal Cenu za mužský herecký výkon na MFF v Karlových Varech 2008. Působí i v televizi, hrál mimo jiné v seriálu Redakce.
Zítra čtěte rozhovor s herečkou Klárou Melíškovou.
Foto: www.ctyrislunce.cz
