Za nástupkyni slavné šansonierky Hany Hegerové bývá stále častěji označována zpěvačka Eva Melicharová, která pochází z malebného městečka Starý Plzenec, avšak pomalu a jistě se začíná prosazovat po celé republice a dokonce i v zahraničí. Tam mimochodem tráví většinu volného času, poněvadž k jejím největším koníčkům patří cestování. Ráda poznává nové země, tamější lidi a jejich kulturu. Kromě toho hraje volejbal za »béčko« Lokomotivy Plzeň a také jezdí na koni. Mnohé ženy jistě zaujme její vztah k tajemnu a pány pro změnu skutečnost, že tato mladá dáma dosud marně hledá toho pravého…
Jakým způsobem vás osud přivedl ke zpěvu?
Už v první třídě jsem začala chodit do sboru, kde jsem vydržela až do osmé třídy. Sice jsem chtěla několikrát odejít, ale paní učitelka Krásná mě pokaždé přesvědčila, abych zůstala. Jsem jí za to dodnes vděčná, jelikož jsem se ve sboru naučila spoustu věcí, například zpívat první, druhý i třetí hlas.
Kdy se z vás stala sólistka?
Celých osm let zpívaly sólové party pořád stejné tři děti. Tajně jsem snila o tom, že budu také jednou zpívat sólo. Tehdy jsem byla hodně nesmělá, což mi zůstalo dodnes, a bála jsem se sama od sebe projevit iniciativu. Až před posledním vystoupením sboru v osmé třídě přišla moje příležitost – jeden z našich sólistů onemocněl… Paní učitelka zoufale hledala náhradu. Na její otázku, zda si někdo chce zazpívat sólo, jsem se už neudržela a bázlivě jsem zvedla třesoucí se ruku. Bylo rozhodnuto! Když jsem dozpívala, paní učitelka překvapeně vykřikla: „Evo, vždyť ty umíš zpívat!“
Jak jste s tím naložila?
Nastoupila jsem na strojní průmyslovku, kde mě pění téměř přešlo… Následovalo studium na jazykové škole a tam jsem si na zpívání opět vzpomněla a osud tomu chtěl, že jsem potkala správné lidi a uvědomila si, že zpěv pro mě znamená mnohem více, než jsem kdy tušila. Začala zpívat v kapele, se kterou jsme hráli převzaté písničky, dokonce i ve stylu country. Byly jsme tam čtyři holky, jenom na klávesy nás doprovázel jeden šťastlivec mužského pohlaví… Od té doby jsem prošla několika dalšími kapelami.
Ještě předloni jste zpívala s kapelou, se kterou jste hráli původní písně…
To je pravda. Tehdy jsem zpívala pop-rock a skládala hudbu i texty. V tomto období vznikl i videoklip k písni Rozcestí, který najdete na internetovém serveru YouTube.com a v němž se mnou hraje hlavní roli zpívající spisovatel Richard Sacher.
Posléze jste přesedlala na šanson, který vám sedí zatím nejvíce…
Šanson a jazz poslouchám už dlouho, tato muzika se mi moc líbí. Loni jsem zpívala na vernisáži obrazů plzeňské malířky Adély Tas mimo jiné i několik šansonů. Když je slyšel zpěvák a producent Jarek Šimek, řekl mi, že právě tohle je moje parketa. A poněvadž jsem si už asi tři roky myslela to samé, byl to pro mě rozhodující impuls k tomu, abych přesedlala právě na tento žánr…
Jak tedy vypadají vaše současná vystoupení?
Jedná se spíše o poslechovou záležitost vhodnou na koncertní pódia, nebo také do kavárny, na večírky, firemní akce, bály a podobně. V současné době máme sehraný program asi tak na devadesát minut. V kapele mám čtyři kvalitní muzikanty, takže si to náležitě užívám… Hrajeme převážně převzaté písně, některé si můžete rovněž poslechnout na YouTube.com. Zařadili jsme do repertoáru i několik původních skladeb, ale dali jsme jim nový, podstatně komornější kabát.
Které písničky mají největší ohlas?
Zejména hity Hany Hegerové a Edith Piaf. Jsem za to vděčná, poněvadž paní Hegerové nesmírně vážím a její pěvecký projev mě naprosto dostává.
Jak se s vámi mohou pořadatelé zkontaktovat?
Přes mého manažera Milana Charouze. Jeho telefon je 603 915 496, email má milan.charouz@seznam.cz .
Kde momentálně bydlíte?
Pořád ve Starém Plzenci. Je ale pravda, že hodně cestuji po světě. Nedávno jsem se vrátila z Tunisu, předtím jsem strávila měsíc a půl z Indonésii.
Takže cestování je váš největší koníček?
Dá se říct. Nemám ráda zimu, jsem spíše letní tvor. Miluji moře a šíleně mi chutnají mořské plody. Nejraději cestuji někam daleko, kde je teplo, krásné moře, korály a kde se dá dobře potápět. Letos jsem byla už potřetí na Bali. Moře je něco jako můj druhý domov, moc mi tady u nás chybí. Jinak na holku jsem, myslím, docela dobrodružný a přírodní typ, například mi nevadí spaní pod širákem, při šnorchlování si ulovím harpunou rybu, kterou potom vykuchám a připravím tak, že by si na ní pochutnal i ten největší fajnšmekr.
Vás baví potápění? To by mě ani v snu nenapadlo…
Baví. Absolvovala jsem i kurz, ale potápím se jen občas, jelikož to není zrovna nejlevnější záležitost. Mnohem častěji šnorchluji, vydržím dlouho pod vodou…
Máte v cizině i nějaké hudební aktivity?
Kromě příležitostných vystoupení v Německu a účasti v mezinárodní pěvecké soutěži na Krymu jsem natočila několik písní pro kavárnu Fortuna Café v daleké Indonésii na ostrůvku Trawangan, kde jsem také účinkovala po dobu mého pobytu každý večer jako host.
A co další záliby?
Mám ráda sport. Baví mě míčové hry, hraji volejbal za Lokomotivu Plzeň, jezdím na koni. V poslední době z něj ale často padám… Tančím, mám ráda humor, umění, přírodu, mazlení, ráda jím dobré pokrmy a ještě raději je připravuji pro své přátele a rodinu. Lidé mi často říkají, že jsem požitkářka a živočich.
Rodinu neplánujete?
Mateřské pudy už asi pět let klepou na dveře, pořád se však ještě nenašel ten správný chlap.
Takže nejste ani zadaná?
Ještě jsem nepotkala toho pravého… Nečekám prince na bílém koni, ale v dnešní době mi přijde poněkud obtížné najít si partnera. Docela ráda bych potkala někoho, kdo by mě trošku zklidnil a s kým bych založila rodinku.
Dočetl jsem se, že vás zajímají rovněž věci mezi nebem a zemí. Máte nějaký vztah k tajemnu, nebo jste naopak realista?
Jsem spíše realista, avšak před tajemnem mám respekt a myslím si, že téměř vše je možné…
Jaký význam přikládáte snům?
Sny jsou patrně jistou spojnicí mezi podvědomím a vědomím a mohou dávat smysl. Může se v nich odrážet strach, ale stejně tak i radost z něčeho, co prožíváme v našem životě…Asi tak před dvěma lety se mi zdál sen na pokračování, bylo to jako seriál. Zdálo se mi o velkém domě na louce u řeky. Byla v něm spousta pokojů, já byla malá holka a společně s kamarády jsme dům prozkoumávali a objevovali různá překvapení. Sen byl velmi příjemný… Pár měsíců nato jsme se vraceli s tátou z výletu na kolech po jižních Čechách, sluníčko už zapadalo a já se docela těšila domů, ten den jsme najeli dost kilometrů. Najednou jsem se podívala směrem k řece a k mému úžasu jsem spatřila dům z mého snu přímo přede mnou! Byl to zvláštní pocit. Nedalo mi to a začala jsem pátrat po historii toho domu. Nebylo to lehké, ale o to větší bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že zhruba před sto lety byl tento dům majetkem mých vzdálených příbuzných…
Věříte v pozitivní a negativní energii?
Určitě ano, když je člověk pozitivně naladěný, přenáší tuto energii na ostatní a naopak. Také jsem přesvědčená, že jsou lidé, kteří z vás dokáží energii přímo vysát. V jejich přítomnosti se po chvíli cítíte unavení a bez energie. Možná to jsou upíři, o kterých zpívám v jedné ze svých písní.
Podívejte se na videoklip Evy Melicharové Rozcestí s Richardem Sacherem:
Poslechněte si Čerešně od Hany Hegerové v podání Evy Melicharové:
Foto: archiv Evy Melicharové
