U téhle knihy jsem se svým odhadem parádně sekla. Myslela jsem, že si přečtu klasický dívčí román na léto. Kde se dvě kamarádky pohádají o kluka a poté se usmíří. Ale dostala jsem vážný příběh o dospívání, který se odehrává na pozadí tvrdé reality malého upadajícího městečka v Itálii. Autorčin styl je strohý a pro mě neosobní. Popisuje život ve čtvrti, kde většina lidí tvrdě pracuje v místních ocelárnách. Celkově to vyznívá smutně. Přesto, že se tam staly velmi nepříjemné události, působilo to na mě odměřeně a nijak jsem to neprožívala. Což je u mě co říct, často mi slza nad knihou ukápne. Ale tady mě to nechalo klidným.
Obsahově se mi to líbilo, postavy byly vykresleny taky dobře, ale stylem mě to nebavilo. Dvě čtrnáctileté nerozlučné kamarádky Franceska a Anna prožívají prázdniny a báječně si to užívají. Moc dobře si uvědomují, že se jejich těla mění, dospívají a že jsou krásné. Provokují kluky i muže, rády se nechávají obdivovat a nejraději by vše dělaly spolu. Jsou jako sestry. Franceska začíná cítit i jinou touhu ke kamarádce než přátelskou. A když se Anna zamiluje do kluka a začne s ním chodit. Franceska žárlí a přestane s Annou komunikovat. Zdánlivě spokojené dívky ukrývají tajemství ve formě tyranského a ulhaného otce, o své sexualitě či vztahu k matce. Nic není tak, jak vypadá. Vedle dvou kamarádek sledujeme také partu mladých lidí, jejich pocity z práce v ocelárně, jejich odreagování v drogách a jejich prožívání – spíše neprožívání – partnerských vztahů. Často jsem si kladla otázku, zda-li mohou z tohoto prostředí uniknout. Všechno jde, ale chce to příklad a sílu. Což ve svých rodičích nevidí. Naopak jsou hrdí na své životy. Vše je věc pohledu a opět mě to bralo k zamýšlení s čím může být člověk spokojený, pokud v tom vyrůstá. Velmi zajímavá kniha vedoucí k zamyšlení nad životem, nad dětstvím z něhož se odvíjí naše osobnost. Zářný příklad je zde Francesky maminka, která ví co je špatně, ale nemůže s tím nic dělat. Protože rodiče ji říkali, že to tak má být… Také se mi nelíbí konec. Stalo se něco opravdu vážného a chybělo mi tam vykreslení pocitů Francesky a Anny. Ráda jsem si knihu přečetla, ale v knihovničce ji mít nemusím.
Foto: Nakladatelství Motto
