Někdy si říkám, že by určití lidé neměli mít děti. Protože jim ubližují hlavně svým nezájmem. Jak se má dítě cítit, když vidí, že ho rodič nemá rád. Musejí být silné osobnosti, aby to zvládly. Takový je Leonard. Ale jeho cesta k vyrovnanosti je velmi těžká a rodiče nejsou ti, kdo mu pomůžou.
Příběh je napsán velmi čtivou formou. Nejsou zde literární kudrlinky, ani rozsáhlé popisy okolí. Kniha se soustředí na psychologický profil Leonarda. Leonard vypráví, co ho vede k tomu, že se rozhodl provést vraždu a sebevraždu. Je to zpověď, ve které bych nejraději objala Leonarda kolem krku a řekla, že opravdu za nic z toho, co se stalo, nemůže. A říkala bych mu to pořád dokola, až by tomu uvěřil.
Leonard má narozeniny. Je mu osmnáct let. Jeho otec, závislý na alkoholu a práškách od rodiny utekl. Matka, úspěšná návrhářka, se zajímá sama o sebe. Jak sám Leonard popsal, tak i kdyby volal o pomoc, že hoří. Matka by nejdříve zkontrolovala v zrcadle svůj vzhled a pak by se šla kouknout, co se děje. Nechala ho bydlet samotného v domě v malém městečku a pronajala si byt v New Yorku, kde tráví veškerý čas prací. Leonard je osamělý a traumatizovaný. Asher – jeho nejlepší přítel od dětství prožil ve dvanácti něco, co ho změnilo. Leonard o něj nechce přijít a tak skoro dva roky si nechá od něj ubližovat. Chce mít kamaráda. Chápe, že je to projev jeho volání o pomoc, ale on je také dítě a nedokáže ho zachránit. Naopak mu Asher nechá obrovské šrámy na duši. Leonard se rozhodl zastřelit Ashera, pak sebe. Má vše naplánováno. Jeho rozhodnutí by mohl zvrátit někdo, kdo by mu popřál na narozeniny. Na rozloučenou si nachystal dárky pro své čtyři kamarády. Jsme s ním v jeho poslední den. Ráno navštíví souseda Walta. Walt žije sám a miluje staré filmy. Leonard s Waltem trávil spoustu času u TV. Poté jde do školy, kde vidí jediný smysl v učiteli dějepisu a v hudbě, kterou mu hraje na housle o obědové přestávce kamarád.
Po škole zajde za dívkou, která v týdnu pravidelně stojí na zastávce a rozdává letáky, které oslavují Boha. Vypráví o těchto svých známých, jak se s nimi setkal, co si na nich cení, co na nich nemá rád. Všem dá své dárky a každý se ho zeptá co se děje, že se chová divně. A pak jde zabíjet. Udělá to? Dokáže to?
Já ho tak chápu, tak mu rozumím. Přesně je zde vylíčeno hledání někoho, kdo by ho mohl mít rád. Je sám. Nic nemá smysl, a přesto cítí, co je správné a co ne.
Forma psaní ve knize je zajímavá. Leonard vypráví a někde, kde to chce popsat více je číslo. To odkazuje na spodní stranu, kde je podrobněji myšlenka rozebrána. Když se děje něco opravdu důležitého, změní se styl řádků. Což je hlavně na konci, jež zdůrazňuje vážnost situace.
Kniha se mi velmi líbila. Nejen pro své poselství, abychom si všímali dětí, které volají o pomoc svým chováním. Ale také pro Leonardovy myšlenky. Ten je v něčem na proplesknutí (jako správný puberťák) a v něčem má můj velký obdiv. Vřele doporučuji.
Vydala Euromedia Group – Knižní klub
