Několik knih tohoto autora jsem již četla a líbily se mi. Proto jsem nezaváhala a ráda si vzala tuto knihu jako recenzní výtisk od nakladatelství Synergie. Upozornit na knihu, která obohacuje, je pro mě radost. A Pes jejího veličenstva je přesně ten případ. Je to kniha, která pohladí a inspiruje. Dalo by se říct, že je to pohádkový příběh s poučením, s láskou podaný, který je čtivý a pozitivní.
Hlavním vypravěčem je pes corgi jmenující se Nelson. Není to jen tak obyčejný pes, ale pes britské královny. Svůj příběh začíná povídáním od narození, kdy se časem zjistilo, že se mu jedno ucho nepostaví, tudíž je zmetkový a bude utracen. Zázrakem se o něm dozvěděla královna, zachránila ho a přijala ho do své rodiny. Královna měla již dva pejsky corgi. Jmenují se Winston a Margaret. Od začátku se zde Nelson cítí dobře. Tuší, že je ve výjimečné domácnosti. Cítí pozitivní, vstřícnou, moudrou a vznešenou energii, kterou královna kolem sebe šíří. Winston se stane jeho průvodcem a vždy mu vše vysvětlí nebo poradí. Nelson se zmiňuje o svých chybách, které udělal jako štěně a ukazuje, jakým způsobem je královna vysvětlila, omluvila nebo napravila. Vypráví o vzácných návštěvách královny, s níž vedou zajímavé rozhovory. Nelson je předává v jednoduchém jazyku, aby jim porozuměli všichni, a spojuje si je s praxí. Jsou to příhody, které se mu staly a ze kterých vypichuje poučení. Některé historky jsou úsměvné, některé jsou moudré, ale vždy se to uzavře a Nelson je chytřejší.
Například královna se vydala na procházku v přestrojení. Nelson na sebe nepřiměřeně upozornil, když z ničeho nic se rozběhl vyplašit kachny. Bezpečnostní služby z toho byly hodně rozrušené. V poledne měla královna neformální oběd s přáteli od koní. Rozvinula se zajímavá diskuse o tom, který nejdůležitější faktor rozhoduje o úspěchu. Shodli se na názoru, že pro úspěch je klíčová míra sebeovládání. Královna připustila, že zrovna dnes ráno se dostala do situace, kdy je těžké ovládnout své přirozené impulsy. Zeptala se, zdali lze schopnost ovládat své impulsivní chování, rozvíjet už v raném věku. Od toho se rozvinula diskuse o smyslu života. Cituji jeden odstavec (str.93), který se mi moc líbil:
„Každý máme nějakou povahu a různé zájmy. Naše přirozené schopnosti se dost liší. Záleží na tom, co s tím vším uděláme. V průběhu let jsem zjistila, že nejspokojenější a nejšťastnější lidé, kteří zažívají pocit životního naplnění, jsou ti, již své schopnosti věnují něčemu, co je samotné přesahuje. Ať je to vynikající vědec, nebo penzista, který třeba pomáhá nějaké charitativní organizaci vyřizovat poštu, pokaždé jde při tom o to, že svou energii věnují nějakému většímu dobru.“
Svou diskusi uzavřeli, když se vrátili zpět k sebeovládání a čím přesně ji mohou rozvíjet. Zdůraznili spánek, protože když jsou lidé unavení, snadněji podlehnou pokušení. Dále stravu – když máme hlad, oslabuje to naší vůli. A v neposlední řadě zmínili vyzvánění mobilů. Kdo je hodně na mobilu, oslabuje tím svoje paměťové vybavovací schopnosti a koncentraci.
Takových moudrých rad a postřehů je v knize spousta a mohla bych vypsat celou knihu. Pokud vás to zaujalo (já doufám, že ano), musíte si knihu přečíst. Nic jiného vám nezbývá. Je to pro ty, kteří věří, že nejsme jenom hmotná schránka.
Moc se mi líbilo, jak je zde vykreslena královna. Zajímalo by mě, jestli je to na základě pravdivých informací, nebo je to výplod autorovy fantazie. Přikláním se k druhé verzi. To nic nemění na tom, že je to kouzelné povídání s poučením, jehož prostředníkem je malý pejsek, který se učí a poznává nové věci.
Děkuji nakladatelství Synergie za recenzní výtisk.
Knihu si můžete zakoupit zde:
http://www.synergiepublishing.com/cs/shop/inspirativni-pribehy/000405_pes-jejiho-velicenstva.php
Foto: Nakladatelství Synergie
