Knižní rozhovor novináře Martina Rychlíka s historikem moderních dějin Martinem Kovářem má poněkud kryptický název – Noc v Mariboru. Není to však narážka na nějakou »velkou« historickou událost, nýbrž na zážitek z jedné bouřlivé debaty o stavu dnešního světa ve slovinském městě Mariboru, které byl zpovídaný svědkem a posléze i aktivním účastníkem.
Kromě aktuálních témat, jakými jsou pokusy Ruska o znovuzískání hegemonie ve střední a východní Evropě, nebezpečí hrozící Západu ze strany Islámského státu či postoj Evropy k uprchlíkům, je kniha věnována i Kovářovým velkým odborným tématům – dějinám Anglie (Velké Británie) a jejího impéria, dějinám sportu i problematice kolapsů komplexních společností, již u nás otevřelo zejména vydání velkých kolektivních monografií Kolaps a regenerace a Civilizace a dějiny, jichž je Martin Kovář spolueditorem. Dojde i na autorovo dětství a mládí prožité v době komunismu, na jeho odborný růst a zkušenost s fakultní i univerzitní politikou. Nakonec nás profesor Kovář v odpovědích na otázky Martina Rychlíka zavede do sféry svých velkých lásek a zálib: literatury, filmu, sportu a cestování. O všech těchto oblastech dovede hovořit s nakažlivým nadšením, s nemenším než o lidech, které v životě potkal a s nimiž měl tu čest spolupracovat.
Martin Rychlík, Martin Kovář – Noc v Mariboru
Odpovědná redaktorka Radka Fialová
240 stran
Cena: 268,- Kč
O autorech:
Prof. PhDr. Martin Kovář, Ph.D. Se narodil v roce 1965. Historik a vysokoškolský pedagog, od roku 2002 ředitel Ústavu světových dějin na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, od roku 2014 rovněž prorektor této univerzity pro vnější vztahy. Zabývá se především moderními dějinami Anglie (Velké Británie) a jejího impéria, politickými a sociokulturními dějinami Evropy ve dvacátém století a transatlantickými vztahy. Studoval a přednášel na mnoha univerzitách v západní Evropě i v zámoří. Je autorem desítek odborných studií i několika monografií (například Město a hry. Příběh londýnských olympiád, 2012) a populárních knížek (Londýn. Kulturně-historický průvodce, 2012). Za kolektivní monografii Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur. Minulost, současnost a budoucnost komplexních společností (2012) získal společně se spolueditorem, profesorem Miroslavem Bártou, Cenu rektora UK v Praze za tvůrčí počin roku.
PhDr. et Mgr. Martin Rychlík, Ph.D. Se narodil v roce 1977. Etnolog a novinář píšící o vědě. Vystudoval etnologii a dějiny a teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde posléze působil jako odborný asistent. V roce 2009 absolvoval stipendijní pobyt na University of Tokyo (zaměřený na téma komunikace vědy). Je autorem dvou monografií o tetování (2005, 2014) a editorem dvou popularizačních knih Miloslava Stingla. Od roku 2000 působí v médiích: postupně v ČTK, týdeníku Euro, serveru Česká pozice a dnes v Lidových novinách. Je členem poradního sboru Českého výboru pro UNICEF.
Ukázka:
Jak se díváš na přijímání imigrantů evropskými státy a na problematiku multikulturalismu?
Německá kancléřka Angela Merkelová již v roce 2010 na shromáždění mladých křesťanských demokratů jasně řekla to, co dneska všichni soudní lidé vědí, a sice že »multikulturalismus«, ve své idealizované podobě, dodávám já, »naprosto selhal«. Ve svém letošním novoročním projevu pak tatáž politička prohlásila, že pomoc lidem, kteří v Německu i jinde v Evropě hledají útočiště, je zcela samozřejmá a že Německo pomůže tam, kde je pomoc nezbytně třeba. Nedávno to téměř doslova zopakovala v saském Heidenau, kde došlo k útoku na ubytovnu uprchlíků ze Sýrie, aniž se dala vyvést z míry nenávistným pokřikem některých místních obyvatel.
S prvním i druhým tvrzením, která se nijak nevylučují, nelze než souhlasit; přesně takový je i můj postoj k problematice multikulturalismu a přijímání imigrantů evropskými státy. Představa, že se s problémem, jejž příliv uprchlíků do Evropy představuje, vypořádáme stavbou zdí, plotů a hermetickým uzavřením schengenského prostoru, je dlouhodobě neudržitelná. Západ je Západem mimo jiné proto, že vždycky byl schopen poskytnout pomoc těm, kteří ji nutně potřebovali. Pomáhat lidem, utíkajícím především z oblastí zasažených válkou, je tedy nepochybně správné, o obětech zjevné politické perzekuce platí totéž. Důležité ale je, aby se na tom podílely všechny státy Evropské unie, protože to je problém všech států EU, nikoli pouze těch, které se nacházejí na její vnější hranici, nebo těch, kam směřuje největší množství imigrantů. Základní idea evropské integrace ostatně vychází z toho, že budeme budovat společnou, jednotnou Evropu; právě v tom je – navzdory všem problémům, s nimiž se potýká – její přitažlivost, její půvab a její smysl.
Jinou věcí je, jaký rozsah a jakou formu by měla pomoc imigrantům mít,
za jakých podmínek by ji měli dostávat a jak přesně se členské státy EU o jejich stále větší množství podělí. V tomto ohledu je role političek a politiků, jako jsou kancléřka Merkelová nebo prezident Hollande, naprosto klíčová. Když totiž tento problém nebudou řešit oni, vezmou si jej za svůj lidé jako paní Le Penová
ve Francii, vůdci hnutí Pegida v Německu, anebo – abych zůstal v českém prostředí – samozvaní mluvčí těch, kteří s nadšením vítají prohlášení o tom, že »každý koupený kebab je další krok k burkám«. To je ovšem potenciálně stejně nebezpečné jako islámský radikalismus či fundamentalismus, protože by to přispělo k polarizaci společnosti a k vytváření »obrazu nepřítele« za každou cenu, dokonce i tam, kde není.
Foto: Nakladatelství Vyšehrad
