Útlá kniha, která mi přišla včera poštou. Když jsem ji chytla do ruky, dostala jsem pocit, ať si ji přečtu co nejdříve. Protože se má vnitřní hlas poslouchat, ihned jsem po ní sáhla a začala číst. Málokdy se stane, že samotná veřejně známá osobnost napíše o sobě knihu. Pan Depardieu je pro mě pozoruhodný herec. Má neuvěřitelné charisma. A to se potvrzuje i v knize. Při čtení jsem se ocitla vedle něho, jako kdybych s ním seděla v hospodě u piva a on mi vyprávěl, jak se to vše seběhlo, že je tam, kde je. Proč v hospodě? Protože jeho projev je místy vulgární, na nic si nehraje. A proto mi to dává spojitost s pivem.
Jeho příběh je neskutečně zajímavý. Opravdu jsem hltala stránku za stránkou a zírala, jak se to u něj vše seběhlo. Pochází z chudé rodiny. Ze školy ho vyhodili ve dvanácti letech. Až do šestnácti se poflakoval po ulici, kšeftoval a kradl. Zlom nastal, když potkal kamaráda Michela, který ho vzal sebou do Paříže. Depardieuova cesta se zde zkřížila s dalším člověkem, jenž podlehl jeho kouzlu osobnosti. Zcela zdarma mu dával lekce herectví a také mu sehnal učitele na mluvení. Když se na to koukám s odstupem, tak mi na něj přesně sedí, že je to osud. Díky náhodám, jeho šarmu s cílevědomou pílí a jeho okouzlení k mluvenému slovu, se stal známým hercem. Úspěch mu ale nepřinesl štěstí v rodinném životě. Neměl vzor z dětství a tak vztahy s dětmi a manželkami nebyly v pořádku. Obviňuje okolí, princip rodiny. Nevěří v rodinu, je prý na nic. S jeho názory nesouhlasím. Ale je to zajímavé číst.
Obviňuje celé předměstí, že může za to, že jeho syn bral drogy. Ale to není v okolí. Dělat práci na plný plyn je vždy na úkor něčeho. Některé chyby sám přiznává.
Jeho genialita herectví spočívá v tom, že postavy nehraje, ale žije je. Vzpomíná na své role. Uvažuje o smrti. Vysvětluje svůj vztah k Rusku, k Putinovi. Jeho názory na daně jsou mi sympatické. Má pravdu.
Kvůli tomu jsem se málem chytla i s manželem. Jen pro upřesnění. My se nehádáme, my si pouze vyměňujeme názory. Tvrdí mi, že když někdo vydělá tolik peněz, může si to dovolit. Ano, je v tom určitá pravda. Já bych při vysokých výdělcích tolerovala maximálně čtyřicetiprocentní daně, ale ne osmdesátisedmiprocentní. To je fakt moc.
Musím uznat, že jeho charisma se promítá i do psaného projevu. Není to umělecký skvost, ale má v sobě něco, co čtenáře zaujme. Ze slov je cítit silná osobnost. Jeho popis je podáván s nadnášející lehkostí, s vírou v sebe. Na nic si nestěžuje. Dětství představuje v lepším světle, než určitě ve skutečnosti bylo. S mnoha jeho názory se neztotožňuji, ale jedno mu musím přiznat. Umí si užívat života. Těší se z každého okamžiku. To ale pochopil až ve stáří. Ale pochopil.
Když přimhouřím oči nad vulgárními slovy, je to fascinující nahlédnutí do nitra známé osoby.
Foto: Nakladatelství XYZ
