O ženách se hovoří i píše jako o něžném pohlaví. Jenže ony se dokážou »o své« poprat a jít za svým cílem hlava nehlava. Co je oním bodem zlomu, kdy se z poddajné manželky stane bojovnice, kdy se laskavá milenka změní v zabijáka, kdy je všechápající matka schopná vraždy, kdy kamarádka z dětství je ochotná tajit vraždu či ji přímo osnovat?
Na takové otázky najdete odpovědi v krimipovídkách Evy Houserové. Jsou inspirované životem a příběhy mnoha žen z mnoha míst, přesto jde o ryzí fabulace. Nehledejte za nimi konkrétní jména.
Šestnáct zastavení v ženském světě a ženské mysli, šestnáct příkladů, které přesně a srozumitelně napoví, jak nedráždit vosu, nechceme-li schytat žihadlo!
Pevná vazba, formát 130 × 200 mm, 192 strany, cena: 219,- Kč
Ukázka:
Marie ulehla do vany plné pěny a připustila si trochu studené. Těšila se. Venku je i teď koncem září pařák, tak ať se trochu zchladím. A taky zklidním. Zaplaťpánbůh, že ségra už odešla. Její kecy o umělejch nehtech a začínajících vráskách jsou k nevydržení. Její starosti na mou hlavu. Doufám, že za sebou pořádně zaklapla dveře.
Ach jo, poslední dny mi daly zabrat. Fofr v práci, teď na začátku školního roku je to pořádná zabíračka. Prázdninami rozdivočelá děcka. Fakt lahůdka. I Petr mě rozčiluje, je bordelář. Pořád po něm musím uklízet. Kam co odloží, tam všechno nechá. Je sice hodnej, ale nevím, jestli je ten pravej. Ale měla bych se už usadit. A mít děti. Jo, stejný parchanty, jako jsou mí žáci? To by mě asi kleplo… Dneska má Petr přijít. Nemám ani na něj náladu. Jsem ze všeho rozhozená. Sakra, voda je nějak moc studená. Ani ve vaně se nezrelaxuju. Budu si muset zase šoupnout neurol.
Marie ponořila hlavu pod vodu v očekávání úlevy.
Učitelování pro tebe není, říkala jí kdysi matka. Na ty ukřičené, zlobivé děti, Maruško, nemáš, nezvládneš je. Ale nedala si říct. A teď v pětatřiceti je z čím dál víc agresivních děcek na prášky. Jsou rozmazlený od rodičů, kteří na ně nemají čas a koupí jim všechno, na co ukážou. A učitel pro ně není žádná autorita. Jo, mami, mělas pravdu, asi s tím seknu. Zrovna včera mě tak vytočil ten malej Foltýn.
Marie vytáhla hlavu z vody a protřela si oči od pálící pěny.
Normálně na mě ten fracek poslal svýho tatíčka…Proboha vosa!
Marie ztuhla.
Kde se tady vzala? No to mi ještě chybělo. Asi ji sem přilákala nasládlá vůně ovocné koupele. Co teď?
Marie cítila, jak jí úlekem tuhne krk. Vosa – věřte nebo ne – byla Mariin největší nepřítel.
Kde mám prášky a epipen?
Vosa se usadila na okraji vany. Marie v mžiku vyskočila, až se voda prudce rozstříkla po dlaždičkách.
Rychle pryč!
Běží nahá a mokrá do předsíně a začíná nekoordinovaně hrabat v kabelce.
Sakra, kde jsou?
Ruce se jí třesou tak, že radši obsah kabelky vysype na podlahu.
Ježíši, nejsou tu… to není možný, vždyť je pořád nosím s sebou. Neblbni, snaží se zklidnit nával paniky, třeba už tady není. Jedna blbá vosa a ty hned šílíš. Jednou na tuhle svou fobii dojedeš. Kdy už konečně zajdeš k tomu psychiatrovi? Slibuju, hned zejtra, jenom ať už je ten zatracenej hmyz pryč… ale… co to tady bzučí?
Marie nahlédne do pokoje.
To není pravda! Lítá tam snad tucet vos! Ne, to ne… Jak se sem dostaly? Vždyť mám zavřená okna…
To jsou poslední Mariiny myšlenky. Za okamžik ji úplně paralyzuje fobická hrůza. Končetiny jí umrtví svalový tonus, místo aby šla zavřít dveře pokoje, bezmocně stojí jak přikovaná na místě. Vosy se k ní v obloucích blíží. Snaží se zhluboka dýchat, ale nejde to, jako by jí krk zevnitř otekl a odmítl propouštět vzduch. Srdce jí buší ve spáncích. Chytá se za hrdlo.
Proboha, dusím se!
Vosy jí už útočí na hlavu.
Honem pryč! Mozek křičí, ještě to stihneš! Utíkej na chodbu!
Ale Marie ho není schopna poslechnout. Ze všech sil se snaží nadechnout, aby mohla zavolat o pomoc, ale nevydá za sebe ani hlásku. Klesá na kolena, máchá kolem sebe rukama, nohy jí vypověděly službu. Do otevřených úst jí vlétne malý okřídlený vrah…
O autorce:
Eva Houserová přes dvacet let pracovala převážně v ženských časopisech. Nejdřív jako redaktorka a editorka, posléze jako šéfredaktorka. Ale protože se v časopiseckém světě zastavil čas a předstírá se v něm, že ženy nestárnou, přestal ji ten kolotoč věčného mládí bavit, seskočila z něho do autorské publikační tvorby, kde se cítí být svobodná a zúročuje zde své zkušenosti. Je šéfredaktorkou webového portálu Nezoufalky (www.nezoufalky.cz), kterým si plní svůj sen – nabídnout ženám, které už nejsou mladé, to, co jinde nenajdou: upřímný zájem o jejich mikrosvět.
Foto: JaS nakladatelství
