Jiří Krampol, Michaela Dolinová, Dáda Patrasová, Richard Sacher, či Lucie Králová – nejen tyto, ale celá řada dalších osobností se netají tím, že mají stejného dvorního kadeřníka. Tím je Martin Žifčák, který svou dvanáctiletou profesní kariéru započal na Slovensku a který již od roku 2005 působí v Praze. Kromě toho, že má vlastní studio v ulici Karolíny Světlé, aktivně se podílel na přípravách soutěží krásy České republiky a také na projektech televizí Prima, Nova, Barrandov, ČT 1 a Stream. A v minulých dnech oslavil 30. narozeniny.
Kdy vás poprvé napadlo stát se kadeřníkem?
Bylo to přání mojí maminky, která ze mě chtěla mít kadeřníka. Já chtěl zpívat a jít na konzervatoř.
Zpívání vám nechybí?
Chybí. Zpívám si jen pro radost, ale zastávám názor, že nikdy není pozdě začít. Tak třeba jednou.
Proč působíte v Praze a ne například v Bratislavě? Po Slovensku se vám nestýská?
Proč Praha a ne Bratislava? Já byl v Bratislavě dvakrát v životě… V podstatě ji ani neznám a asi mi tak neučarovala jako stověžatá Praha. Pochopitelně se mi po domovině stýská, ale po smrti maminky je to už vše trochu jiné…
Můžete se pochlubit nějakými významnějšími oceněními u nás, nebo v cizině?
Něco málo jsem posbíral. Na kadeřnické soutěži Czech and Slovak Hairdressing Awards 2008 jsme získali titul Tým roku, o rok později na Trend Zoom Color Challenge 2009 pro změnu mezinárodní certifikát – creative coloring. O rok později jsem poprvé soutěžil i na největší kadeřnické soutěži na světě AIPP Grand Trophy Awards Paris.
Vzpomenete si na nejúsměvnější historku, která se vám během stříhání stala?
Při práci se snažím mít vždy příjemnou atmosféru. A mám rád veselé lidi. Takže historek je mnoho… Nedávno jsme blbli v kadeřnictví s jedním moderátorem a on se rozhodl, že mě ostříhá! (smích) No, dopadlo to nad naše očekávání. Špičkou nůžek mě nechtěně střihnul do ucha a dokonce se mu povedlo odstřihnout několik vlasů z mojí patky. Ale přežil jsem, takže to dopadlo dobře. (smích)
Jaká nejnovější vlasová technika vás nejvíce zaujala? Že byste ji doporučil čtenářům a čtenářkám, kteří rádi experimentují se svými vlasy…
U žen je nejvíce žádána technika Ombré, která je velmi různorodá. Není to jen barvení v kombinaci tmavé a světlé, ale také melírování, nebo mohou být použity i jiné barevné tóny. A pro pány je to diskrétní barvení, které přirozeně kryje bílé vlasy. Je určeno výhradně mužům.
Každé povolání má své klady i zápory. Jaké největší má v dnešní době vaše profese?
Mezi klady určitě patří poznávání nových lidí, možnost být kreativní a rovněž jsou to kvalitní technologie dnešních přípravků. Zápory se také najdou. Například bolest zad. Moje práce mě ale moc baví, takže je vždy nějak vyléčím a hned se zase vrhám do práce.
Stříháte celou řadu celebrit. Prozraďte nám o každé několik vět. Jak se chovají, jak jsou náročné, zda jsou nakloněny změnám? Co třeba manželé Krampolovi?
Hanička občas ráda experimentuje a nebojí se změn. Je moc hodná a milá, vždy si máme co povídat. Pokaždé se zasmějeme. Jirka je – vzhledem ke své profesi – pochopitelně věrný svojí image. Je hodně náročný na svůj účes. Pro mě je velkou autoritou, rád poslouchám jeho příběhy z natáčení, nebo z divadla… K mým klientům patří například i zpívající spisovatel Richard Sacher, operní režisér Rocc, nebo Martin Kavan, pošťák Ondra z pořadu Pošta pro Tebe, a jiní…
Eva Pilarová, tuším, pokřtila váš salon…
Ano, Evička Pilarová je kmotrou mého studia. Mám ji moc rád a moc si vážím toho, že nás podpořila taková osobnost. Pro mě to je srdcová záležitost.
Herečka Michaela Dolinová je spíše konzervativnější, nebo se mýlím?
Asi jak v čem. Co se týče účesů, nebo barev, ráda experimentuje a je svolná ke změně. Někdy mě i sama překvapí a přijde například s návrhem nové barvy. Atmosféra při návštěvě Michaely u nás ve studiu je vždy přátelská. Je hodně usměvavá, a to mi vyhovuje. Mám rád pozitivně naladěné lidičky.
Stříháte a češete i nějaké modelky a missky? Je pravda, že jsou skoro všechny namyšlené a arogantní?
Ano! (smích) Ne, ne, pochopitelně, že ne. Nebo jak ke komu asi… Jsou to také normální holky, nebo maminky, které se potýkají s každodenními starostmi jako každý jiný. Ale člověk občas takhle může i působit. Protože možná před chvíli řešil například nějaký problém. O mně si lidé rovněž častokrát myslí, že jsem namyšlený. Ti, kteří mě znají, včetně mých nejbližších, znají pravdu, a to mi stačí… Co se týče konkrétních osob, jako jsou missky Lucka Králová a Lucka Smatanová – našel jsem v nich další kamarádky, na které se můžu spolehnout.
Nebojí se k vám chodit obyčejní lidé, když pečujete o samé hvězdy?
Popravdě jsem to ani nijak nezaregistroval. Klienti a klientky ke mně chodí stejně tak jako před lety, když jsem osobnosti nečesal. Spíše naopak – vždy přijdou a říkají: „Zase jsme vás viděli v televizi, nebo o vás četli článek.“ Takže mí klienti se stali zároveň mými fanoušky. (smích)
Nebude vám za chvíli Praha malá? Co takhle Paříž, nebo Miláno?
Myslím, že ne. Prahu mám moc rád a vyhovuje mi, asi jí zůstanu věrný. Ale nikdy se nemá říkat nikdy, protože člověk nikdy neví. Paříž ani Miláno mě nelákají. Pochopitelně člověk musí jít dopředu a ne dozadu. Je pravda, že se mi rýsuje nabídka i mimo Česko, to si však zatím nechám pro sebe. V Praze ale určitě zůstanu.
Kdo vlastně stříhá vás?
Mí zaměstnanci.
Máte nějaký nesplněný profesní sen?
Musím říct, že svoje sny jsem si splnil. Ale ještě se nějaké najdou… Vše nechávám osudu.
Foto: www.martin-zifcak.cz
