Vlastně to ani snad není album, to je katedrála postavená z tónů, minaret zpívající tisíce kilometrů daleko, památník cestě, odvaze a snaze rozumět světu skrze hudbu. S cédéčkem Hudební pouť Kryštofa Haranta do Jeruzaléma se ocitáte uprostřed historické výpravy, která svou vznešeností vysoce převyšuje mnohé současné projekty – skutečné mistrovské dílo, které se dotýká božské harmonie.
Představte si, že se ocitnete na pláni pohlcujícího zvuku, kde se staletí prolnou v jeden jediný okamžik. Takové zážitky přináší novinkové album Hudební pouť Kryštofa Haranta do Jeruzaléma vycházející pod značkou Supraphon. Jde o monumentální dílo odzbrojujících hudebních fines, které není pouhým poslechem, či snad nahlédnutím, nýbrž hlubokým ponořením do epochy, kdy hudba byla jak modlitbou, tak voláním po poznání.
Tóny Harantových mší se na obzoru hudební fantazie mísí s orientálními melodiemi, vyvstávají před posluchačem jako obrazy fáty morgany fascinující panoráma hudební alchymie, která nevnímá hranice, ale překračuje je s lehkostí a elegancí. Album se stává metaforou cesty nejen fyzické, ale i duchovní – putování k poznání sebe sama skrze setkávání s jinými kulturami.
Skladby jako Missa quinis vocibus či Qui confidunt in Domino mají neuvěřitelnou hloubku a sílu. Harmonie vás obklopí, dokáže vás zahalit i povznést do výšin, kde všechny rozdíly mizí a zbývá jen čistá hudba. A pak přijde střet s orientálním zvukem – píseň Namaz-e Sham-e Ghariban se svou srdcervoucí melodií od Kiye Tabassiana vtiskne posluchači představu nekonečné pouště a nočních ohňů, kde básníci a poutníci zpívají o touze a hledání.
Spolupráce mezi Cappellou Marianou a souborem Constantinople je zcela neoddiskutovatelným hudebním triumfem a svědectvím o tom, že most mezi kulturami může být pevnější než ocel a zářivější než slunce nad Jeruzalémem. Je to dialog dvou zcela odlišných hudebních tradic, jež spolu nebesky souzní, jakoby se Harant sám vznášel mezi tóny, ukazoval cestu a jemně šeptal: „Pojďte a objevte se mnou poklady, které skrývá svět.“ Polyfonie, kterou Cappella Mariana oživuje, je křišťálově čistá, každý hlas je zvonivá perla, každé zaznění je jako záblesk ohnivé krásy. Soprán Hany Blažíkové se tady vznáší jako chrámová kadidelnice, nesoucí posluchačovi uši vzhůru, zatímco hluboké, bohaté hlasy mužských členů souboru přidávají podmanivou váhu a spiritualitu.
A co teprve Constantinople? Jejich hudební mistrovství je doslova sluchově hypnotické! Kanun Didem Başar vibruje s rezonancí minulosti, zatímco perkuse Patricka Grahama působí jako tlukot srdce celého Středomoří. Každý úder, každý úsek setaru Kiye Tabassiana, je jako bodnutí šípu přímo do duše posluchače. Navíc tklivý až obviňující zvuk kemençe Nevy Özgen se svou smyslnou smyčcovou linkou tančí na hraně mezi východní melancholií a západní vznešeností, zatímco kanun Didem Başar zní tak, že máte pocit, že se jeho struny napínají pod váhou historie a emocí. Každý úder, každý tón, každé zaznění je zde promyšlené, živé, a přitom plné historie a poctivé úcty k původní tradici.
Když polyfonie Harantových mší setká zvučnou exotiku osmanských a perských melodií, ocitáte se na pomezí světa, kde už není jasné, co je křesťanské a co islámské – je to posvátné, všeobjímající, kosmopolitní. Jakmile album dohraje, neodcházíte jen s dojmem, ale s pocitem, že jste prožili cosi starodávného, božského a hluboce lidského. A nedá vám to a musíte si ho pustit znovu a znovu, po desáté, po sté, po tisící. A pokaždé objevíte něco nového. Tak dobrá je hudba, která je posluchači servírovaná! Tento projekt přináší unikátní zážitek, který je současně intimní i velkolepý. Je to přísun čiré radosti z objevování, který posluchače pohltí a přivede ho k úvahám nad vlastní identitou a místem v širším světě. Zatímco moderní svět často rozděluje a polarizuje, Hudební pouť Kryštofa Haranta do Jeruzaléma propojuje, hojí a oslavuje to, co je v lidském duchu nejkrásnější – schopnost hledat, nalézat a porozumět. Je to skutečná hudební epifanie, z níž ještě dlouho po poslechu doznívá ozvěna inspirace a nadšení.
Pokud jste milovníky klasické hudby a ještě jste se neseznámili s dílem Kryštofa Haranta, je čas to změnit. Všichni vy, kteří se spokojíte s obehraným výběrem barokních a renesančních skladatelů, ale Harant zůstává mimo vaše zorné pole. Jak můžete ignorovat muže, jehož hudba překlenuje propasti času a prostoru s takovou bravurou? Jeho skladby jsou symfoniemi ducha, kde každý tón nese stopy vzdělanosti a nezkrotné vůle překonávat hranice. A právě těm, kdo se starají o jeho odkaz – umělcům jako Cappella Mariana a Constantinople – patří nekonečná úcta. Jsou to oni, kdo na své pouti k znovuobjevení Harantova génia investují nekonečné hodiny a přetvářejí jeho tvorbu na transcendentní zážitky, které posouvají klasickou hudbu tam, kde si zaslouží být: na vrchol hudebního Olympu. Těmto obdivuhodným hudebníkům tleskám a děkuji, že chrání a znovu odhalují poklady, které by jinak zůstaly skryty před těmi, co si dovolí tvrdit, že mají přehled.
Za redakci topvip.cz – plných a bezchybných 100 procent! BRAVO!
