Herečka Pavla Vitázková zazářila v seriálu Cesty domů. A když se po čase rozhodla z populárního seriálu odejít, rozvala na rozloučenou své herecké kolegyně na prodloužený víkend do Řecka. A právě tam vznikl i náš rozhovor.
Dá se říci, že vaše dámská jízda byla jakýmsi rozloučením a tečkou za seriálem Cesty domů?
Ano, dá se to tak říci. Plánovaly jsme ji poměrně dlouho. Nebylo jednoduché sladit volné termíny hodně vytížených hereček, z nichž polovina má malé děti. Ale nakonec se to podařilo a já jsem moc ráda. Bylo totiž strašně fajn ocitnout se v úplně jiném prostředí, než se běžně potkáváme. Tady jsme byly pohromadě dvacet čtyři hodin a pořád jsme si ještě všechno nestačily říct. Neustále jsme si měly o čem povídat. Tato dámská jízda byla sice myšlena jako rozloučení s kamarádkami, které jsme poznala díky natáčení seriálu, ale já ji neberu jako rozlučku. Spíš jako začátek něčeho nového, v co se naše přátelství transformovalo. Což se nedá slovy vyjádřit, to musíte zažít.
Kdo všechno s vámi jel?
Jitka Smutná, Míla Šplechtová, Kamila Špráchalová, Vendulka Křížová a Iva Kubelková. Pět »holek«, se kterými jsem se potkávala při natáčení a s nimiž jsem se během toho tři čtvrtě roku společné práce asi nejvíc spřátelila. I když s každou jinak a v jiné fázi. S Jitkou Smutnou jako svou seriálovou maminkou Lídou jsem se na place potkávala od prvních dílů seriálu, naopak třeba s Kamilou Špráchalovou jsem točila až ve chvíli, kdy přišla do Bernátovic rodiny jako má budoucí švagrová. Věděla jsem, že Iva, Vendulka a Kamila mají doma malé děti, o to víc jsem chtěla, aby s námi jely a užily si dámskou jízdu, aby měly jednou čas jen samy pro sebe. A jsem vděčná jejich partnerům, že jim to umožnili. Až v Řecku jsme zjistily, že jsme každá úplně jiná, ale přesto nebo právě proto si skvěle rozumíme. A sedmá do naší »party« byla Sotira Korecká Margaritopulu, majitelka cestovní kanceláře Iríny Tours, která nás do Řecka pozvala a krásně se tu o nás starala. Je to Řekyně, silná, schopná a úžasná žena, která má moc zajímavý osud. Vyrůstala v Čechách, několikrát začínala úplně od nuly. Má českého manžela a žije střídavě v obou zemích. Připravila nám neuvěřitelně nabitý program, takže jsme měly dojem, že jsme tu strávily ne čtyři, ale čtrnáct dní. Seznámila nás s přáteli a celou svou rodinou. Šly jsme na večeři do její oblíbené restaurace, oslavily jsme s ní její narozeniny, zkrátka jsme díky Sotiře poznaly Řecko úplně jinak než běžní turisté.
Na co budete nejvíc vzpomínat?
Nejsilnější zážitek pro mě bylo to spojení, které jsme s holkama navázaly. Pět z nás šesti si vzalo knihy v představě, jak si u ní odpočinou. Myslím, že je ani neotevřely, nebyl vůbec čas. Já si žádnou nebrala, protože vím, že při takových akcích jsou knihy zbytečné. Proč číst nějaké smyšlené příběhy, když můžu vyslechnout ty skutečné? Knihu mi nahradily holky. Protože nám už není dvacet, každá máme něco za sebou a všechny jsme citlivé a vnímavé, každá máme jiné životní zkušenosti, měly jsme si opravdu o čem povídat. Je zvláštní, že jsme tak odlišné a máme na spoustu věcí opačné názory, ale přesto jsme se chápaly. Já jsem například hodně racionální člověk a moc nevěřím na nějaké mystické záležitosti, přesto jsem si s chutí poslechla, když se o nich holky bavily, a leccos jsem se tak dozvěděla. Vůbec jsem se za ty čtyři dny hodně dozvěděla. Protože dcera Sotiry Markéta dělá v cestovní kanceláři průvodkyni, pověděla nám spoustu zajímavých věcí o zdejší historii, ale i o dějinných souvislostech, zvyklostech a dalších věcech. Mám moc ráda zdejší památky, ale nejvíc mě baví Řekové sami o sobě. Líbí se mi jejich mentalita a styl života. Je hezké, jak jsou rodinně založení, že zakládají rodinné podniky, v nichž společně pracují nebo si alespoň pomáhají. Jeden má například cestovní kancelář, další člen rodiny třeba autodopravu, jiný zase restauraci. Všichni se pořád a často stýkají, rádi vaří a jedí. V rodině Sotiry je to stejné, jsem moc ráda, že jsem ji mohla poznat.
Byla jste už někdy v Řecku?
Byla, a dokonce přímo v Leptokarii, městečku pár kilometrů od Neos Panteleimonas, kde jsme bydlely. Tak jsem srovnávala, co se tu změnilo, jak jsou upravené pláže a co se nově postavilo. Leptokaria je větší a je tu víc obchůdků, ale taky barů a diskoték. Vyrazily jsme sem s holkama na nákupy a na kafe.
Co vám nejvíc chutná z řecké kuchyně?
Miluju ryby a různé mořské »potvory«, a to ve všech přímořských státech, nejen v Řecku. Mám ráda, že je tu součástí jídelníčku spousta zeleniny. Dáte si třeba zapečenou cuketu nebo lilek, ovčí nebo kozí sýr, tzatziki a už nemusíte mít hlavní chod. A už vůbec ne maso, i když ho mám jinak ráda. Kdykoliv kamkoliv přijedu, ráda ochutnávám místní speciality.
Chystáte se letos ještě někam do zahraničí?
Nechystám. Nemám potřebu ani touhu jezdit za každou cenu do zahraničí, já mám dost co dělat i doma. A tím nemyslím, že sedím doma na sedačce, myslím Českou republiku nebo Slovensko, odkud je můj muž (herec Dušan Vitázek – poznámka redakce). Ale sem se určitě ještě někdy vrátím. A doufám, že pokud možno ve stejném nebo podobném složení.
Foto: CK Iríny Tours
