Spisovatelka Irena Obermannová je autorkou scénáře rodinného seriálu o radostech i strastech v každém věku Život je ples. V šestnácti dílech vypráví každé pondělí večer na ČT1 o vztazích mezi lidmi, o lásce, rodině, dialogu mezi generacemi a o stárnutí, které čeká každého z nás.
Jak byste jako autorka charakterizovala hlavní téma seriálu?
Myslím, že je to seriál o lidech a vztazích mezi nimi. O životě se vším, co k němu patří. Jiný je tento seriál možná v tom, že se nevyhýbá tématům, která do tohoto »lesklého« žánru údajně nepatří. V tomto případě je to třeba i sex v pozdním věku, smrt. Domnívám se totiž, že i v tomto zábavném žánru by měla tato témata mít své místo, právě proto, že jsou důležitá.
Seriál se odehrává v domově seniorů, ale ambicí určitě nebylo oslovit pouze seniory?
Ne, dalším tématem je vztah mladších lidí ke stáří, schopnost porozumění mezi generacemi. Život je ples vypráví také o mladých lidech, o lidech středního věku, o lásce, o rodině.
Velmi důležitým momentem, na který seriál klade důraz, je nejen mezilidská, ale především mezigenerační komunikace. Je tohle téma pro vás důležité?
Tohle téma je důležité pro celou planetu. Dřív se hodně řešily vztahy mezi rodiči a dětmi a puberťáky, ale k tomu všem obyvatelům země přibývá další slupina, kterou bych nazvala agilní důchodci. Lidé v důchodovém věku jsou mnohem výraznější a průraznější než kdykoliv před tím a není to dáno jen tím, že jich je a bude hodně, ale také tím, že mají pořád hodně sil a životaschopnosti. Přibyla nám generace, která je nesmírně průrazná a nebude možno s ní nepočítat.
Mezigenerační komunikace je jedna z oblastí, ve které má naše společnost rezervy – stále si ještě neseme s sebou spíš to dědictví generační separace…
Ano, a zvláštní je, že nejvíc patrné je to u lidí středního věku. Jako by k sobě mladí a staří měli v něčem blíž než ti uprostřed, kteří se dost často nechtějí dívat na to, čemu se blíží. Nezajímá je to. Zavírají před tím oči.
Život je ples není seriál jen o seniorech, objevují se v něm příběhy řady dalších lidí, ale všechny spojuje práce – péče o seniory. Měla jste možnost poznat lidi pracující v těchto zařízeních – jsou něčím jiní, mimořádní?
Navštívila jsem několik domovů seniorů a strávila jsem tam nějaký čas pozorováním a takzvaným sběrem materiálu pro psaní scénářů. Bylo to nesmírně zajímavé a obohacující. Když to zjednoduším, lidé, kteří tu pracují, jsou buď semletí náročnou dennodenní praxí, nebo jsou svatí a opravdu z nich vyzařuje cosi, co bychom se měli všichni naučit.
Seriál znamená především řadu postav a lidských typů – inspirovali vás nějací skuteční lidé k napsání jednotlivých postav?
To bylo nesmírně zajímavé. Nejdřív jsem si je všechny vymyslela a pak jsem je všechny potkala.
Měla jste při psaní představu o hereckém obsazení, psala jste text s konkrétní představou o herci, který by měl postavu ztvárnit a nebo vše vzniklo až následně prací režiséra?
U některých postav mi hned naskočila tvář herce či herečky, některé jsem si představovala podle osob, které mě k jejich napsání inspirovaly. Takže se mi do scénáře vloudila Květa Fialová, zatímco třeba představitelka Josefíny, postavy inspirované mojí vlastní maminkou, mi naskočila mnohem později. Asi tak v devátém díle jsem v ní najednou viděla paní Janžurovou.
Může si scenárista u takového typu seriálu oblíbit některého hrdinu a stává se vám, že některá postava vám je třeba bližší než jiná?
Ano, to se stává často a také se to mění. Takže jsem se třeba v průběhu psaní zamilovala do Raškové, kterou skvěle hraje paní Alena Vránová. Ale jinak musím říct, že se všemi svými postavami jsem měla intimní vztah a strávila jsem s nimi nádherné dva roky života.
Seriál pracuje s tématem stáří – dala vám tahle práce možnost dívat se na tuto etapu života jinak?
Samozřejmě. Myslím, že stáří by se mělo říkat nějak jinak, opravdu nabývá úplně nových podob. Dnešní staří lidé jsou svobodní a pokud jim to zdraví dopřává, tak si na rozdíl od mladších mohou svobodu naplno užívat, protože už nejsou vázáni ani péčí o rodinu, ani pracovními povinnostmi. A na rozdíl od dřívějších starých generací to skvěle umí.
Život je ples
O radostech i strastech v každém věku. V novém komediálně laděném seriálu České televize uvidíme plejádu známých herců: L. Vlasákovou, D. Kolářovou, K. Fialovou, P. Lněničku, V. Cibulkovou, J. Štěpánkovou, A. Vránovou. J. Krampola, S. Zindulku, O. Vlacha, I. Bareše, B. Kohoutovou, A. Mišíka a další. Scénář I. Obermannová. Kamera P. Koblovský. Režie P. Slavík
Na ČT1 každé pondělí od 20 hodin
Foto: Česká televize
