Joël Pralong – Najít smysl v našich selháních

Nejraději čtu romány – společenské i zamilované a přemýšlivé, psychologické knihy. Ty druhé mám rozečtené u postele i měsíc, dva a většinou před spaním do nich nahlídnu. Leckdy se mi ta myšlenka rozleží, rozjímám nad ní a myslím, že bych směle mohla říct, že medituji. Nakladatelství Portál má na tohle úžasné knihy a já jsem poctěna, když od nich dostanu knihu k (amatérské) recenzi. Od nich mě knihy nikdy nezklamaly.

A to je i tato s úžasnou obálkou, kde sedmikráska roste na místě, jež by to člověk nečekal. Je to podobenství k tématu knihy. V selháních je vždy smysl k poučení a růstu osobnosti. Je to o tom, jak je důležité mít cíl, jež přesahuje naše vnímaní a táhne nás přes útrapy a dává nám sílu mnohé špatné překonat.

Autor – francouzský kněz a terapeut – zde rozvíjí psychoterapii s pomocí zakladatele logoterapie Viktora E. Frankla, kde se zabývá problémem mnoha lidí, jež je pocit selhání, neúspěchu a nesmyslnosti života, které často vedou k depresi.

V úvodu knihy autor vysvětluje proč právě Frankl, který přežil koncentrační tábor a Terezie z Lisieux (francouzská řeholnice nyní uctívaná jako katolická světice, panna a mystička, velká postava karmelitanského řádu) nás bude provázet touto knihou.

Myslím, že právě v této době je dobré číst tyto knihy, které upozorňují, že duchovno je důležitější než materialismus, který je nám mnohými předkládán jako největší hodnota. Budují v nás strach, nejen z nemoci, ale i ze smrti a ze ztráty majetku. Když se nad tím zamyslíme, co opravdu potřebujeme k životu? Zavřu oči a představím si, že nemám auto, co se stane? Nic. Budu více chodit pěšky, na kole a busem. Vše má své výhody i nevýhody. Ale není to podstatné, budu fungovat jinak, ale budu. Je to tak s většinou věcí, o kterých si mohu myslet, že jsou pro mě důležité a týká se to většinou materiálna. Politici s námi hraji velmi hnusnou hru a podávají to tak, že je to pro naše dobro. Nevím, čeho chtějí přesně dosáhnout. Ale není to jisto jistě pro naše dobro. Tím, jak některé opatření byly nesmyslé, navzájem si protiřečily, nebylo dopřáno sluchu opravdovým odborníkům a stále není, tak je zjevné, že to není pro lidi. Nejlépe je vypnout TV, přestat číst na netu zprávy (já jsem to omezila na titulky, abych měla jemný přehled, co se děje) a hned se budeme cítit líp. Chtějí nás ovládnout strachem a daří se jim to dobře. (Dokonce je nám předkládáno, že jsme ve válce, my nejsme ve válce a doufám, že ani nebudeme, ale mluví se o tom, jakože ano.) Proto doporučuji číst i literaturu, která vás vynese k duchovnímu cíli, jenž naplní naši duši.

Historie nám ukazuje, že člověk je už odnepaměti nábožensky založen. Je nám někdy podsouváno, co se nedá vysvětlit rozumem, to neexistuje. Náboženství podle Freuda je jako berlička pro neurotiky, ale on zanedbal náboženskou dimenzi člověka. Současný člověk je sám, jeho já se točí kolem jeho ega a potřeby slasti. Pak má problém milovat druhé ve smyslu dávání. Je tu uvedeno podobenství na pijavici, jenž se přilepí na kůži, aby získala max. uspokojení a pak svůj objekt brutálně opustí a uvrhne do samoty. Já existuje jedině v přítomnosti ty.

Autor tu velmi dobře vysvětluje rozdíl pojetí psychologie mezi Freudem a Franklem.

Pro ilustraci nabízí takovou představu:

„Loď se v noci blíží k přístavu, pluje na neklidném moři, což představuje člověka zmítaného jeho temnými, těžko ovladatelnými pudy. Na vrcholu vysokého stožáru je na hlídnce inteligence, která je v přímém spojení s vůlí – kapitánem zodpovědným za to, že povede plavidlo na těchto nejistých vodách. Najednou si hlídka všimne záře majáku v dáli. Cíl je už blízko. Tímto světlem je Bůh. Rozbouřené vlny moře, naše pudy a vášně, vytvářejí dynamiku, hází s námi mezi skalisky a kvůli nim hrozí riziko, že se plavidlo může kdykoliv převrhnout. Posláním vědomí (inteligence a vůle) je dovést loď ke konečnému cíli a umět přitom využít sílu větru a energie vln. Podle Frankla už dokonalý člověk není hříčkou nevědomých pudů. Je naopak jejich pánem, je rozhodujícím činitelem, činí rozhodnutí a přejímá zodpovědnost.“

Je důležité uznat duchovní potřeby člověka. Např. sebevrazi. Je potřeba vědět, že sebevrah netouží po smrti! Ve skutečnosti chce uniknout před životem, který těžce snáší. Takový člověk má dobrýzáměr, ale zvolí špatnou cestu. Pokud se sebevrahovi podaří vnímat cíl, který má větší význam než jeho úzkost, dokáže se odpoutat od své choroby a bojovat o život. Autor upozorňuje, jak je důležitá při depresi cesta medicínská i duchovní.

Dále si musíme uvědomit, že se musíme smířit s neúspěchem. Tzn. že životní události nemusejí korespondovat s mými sny a že jsem se možná upnul k iluzím. Čelit pocitu viny, jenž nám pomáhá porozumět příčinám neúspěchu, aniž bychom se přehnaně obviňovali, že jsme udělali něco špatně. Zjistit pravdu, která mi pomůže k tomu, že budu příště dělat dobré rozhodnutí. Atd. Je tu mnoho moudrých rad, které nám pomohou být k sobě hodnější a mít se rád. Pochopit, jak je důležité dávat i přijímat.

Kniha se dobře čte, je plná informací k zamyšlení a mám takový dojem, že obohacuje člověka již tím, že ji čte. Kdo si myslí, že potřebuje pomoci s pocitem nezdaru něčeho, tak sáhněte po této knize, která vás nasměruje. Pomůže Vám a už tím, že si ji přečtete si uvědomíte něco, co bude pro vás důležité.

 

Hodnocení: 90%

 

Více infa: https://obchod.portal.cz/spiritualita/najit-smysl-v-nasich-selhanich/

 

Foto: Nakladatelství Portal

 


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353