Ve čtvrtek 28. května se poprvé otevřely dveře návštěvníkům nové Bold Gallery v Holešovicích. Na scénu pražského kulturního života vstupoupila doposud největší autorskou výstavou výtvarnice Radky Bodzewicz. Renomovaný galerista a majitel aukčního domu Arcimboldo Oldřich Hejtmánek s Bold Gallery posunuje těžiště svých aktivit k aktuálnímu umění tím nejlepším možným způsobem: autorka patří k nejoriginálnějším osobnostem mladé generace.
Ke skvěle zvládnutým tradičnějším výtvarným technikám přidala nyní Radka Bodzewicz výsledky více než roční systematické práce s unikátní aplikací Artivive umožňující divákům rozšířit zážitek z uměleckého díla do další dimenze. Speciálně pro nový prostor připravila výstavu motivovanou Danteho Božskou komedií. „Témata, kterým se Božská komedie věnuje, směřují vyloženě k člověku a jeho chování od nepaměti. Ani do budoucna se na tom podle mě nic nezmění,“ říká mladá umělkyně a dodává: „Všechny kategorie, které Dante sepsal, jsou dodnes platné a týkají se přímo podstaty člověka.“ Cestu skrze tři základní etapy posmrtného bytí – Peklo, Očistec a Ráj, chápe ale absolventka pražské akademie jako emotivní nebo psychický stav a vztahuje ji k dnešní každodennosti.
Autorka dokáže silná témata historie i současnosti uchopit mnohovrstevnatě, srozumitelně a geniálně je začlenit do fyzického výtvarného díla pomocí prvků virtuální reality. S aplikací Artivive, kterou si návštěvníci bezplatně předem mohou stáhnout, vstoupí do dalších rozměrů vystaveného díla. „Asi před rokem jsem začala přemýšlet, jak vytvářet digitální výstavu. Na začátku byly pokusy o vlastní aplikaci prodloužené reality,“ říká Radka Bodzewicz a upřesňuje: „Až později jsem objevila aplikaci Artivive a ta nabídla univerzální řešení. Divák používá vlastní telefon, který se stává jeho třetím okem.“ Jak aplikace funguje zjistíte ve video pozvánce na https://bit.ly/2yBsqMc. Projekt doprovází interaktivní katalog s textem kurátora výstavy Radka Wohlmutha.
Výstavu zahajující činnost Bold Gallery na adrese U Měšťanského pivovaru 6a v Praze 7 je možné navštívit do 4. července. Více informací na www.boldgallery.art a www.facebook.com/boldgalleryprague/. Aplikaci Artivive lze bezplatně stáhnout na www.artivive.com.
O autorce:
Experimentální malířka Radka Bodzewicz rozvíjí v unikátním projektu Božská komedie vlastní vrstevnatou techniku kombinující principy malby, grafiky, kresby i plastické modelace poprvé také i s prvky virtuální reality, které dávají klasickému obrazovému prostoru doslova nový rozměr. „Radka Bodzewicz průběžně pracuje s překrýváním obrazu, osovými přetisky, malebnými zásahy štětcem, ale také sypaným hliněným pigmentem, jímž vytváří a vymezuje základní kompoziční pole svých obrazů. Každé plátno tak více než co jiného představuje záznam živého intuitivního procesu, rozvíjeného momentálními asociacemi, ve kterém může být jedním z podstatných hybatelů děje i náhoda. Také tím se blíží běžné životní realitě,“ říká o komplexní tvorbě mladé umělkyně kurátor Radek Wohlmuth.
Výstava Božská komedie ale nabízí ještě další úroveň, kterou je virtuální »prodloužená« realita vklíněná prostřednictvím aplikace Artivive do konstelace už teď ne/tradiční malby. Díky ní tak vzniká jakási »malba na druhou« – mechanismus, který umožňuje vnímat iluzivně konstruovanou obrazovou plochu jako pohyblivý atmosférický prostor, za běžných okolností zdánlivě skrytý pod malovaným povrchem plátna. „V podstatě je to tak, že poslední roky objevuji virtuální realitu. Nejdřív jsem v ní začala malovat. Obecně ve své tvorbě ráda objevuji a zkouším nové způsoby nebo nástroje a tohle byla další cesta,“ říká autorka a dodává: „V klasické malbě na podložce se nikdy nestane, že se barva dostane někam jinam než na tu plochu, se kterou počítáte. Ve virtuální realitě je možné malovat do dalších rozměrů.“ Radka Bodzewicz pracuje s tímto prvkem systematicky od roku 2018, ale v rámci samostatné výstavy jej nyní v Bold Gallery představí v premiéře. Předkládá tak divákovi nejen pozoruhodnou tvorbu, v níž je možné vedle současných momentů najít konotace, vedoucí až někam k boschovským či právě arcimboldovským vizím, ale nenápadně přitom také demonstruje stále se rozšiřující působnost nových médií. Radka Bodzewicz i nová Bold Gallery tak ukazují, že jejich vnímání současného světa je moderní, ale nerezignuje na historii a základní imperativy umění i lidského života, které jsou napříč staletími neměnné.
Radka Bodzewicz se narodila roku 1991 v Šumperku. Před třemi lety absolvovala pražskou Akademii výtvarných umění v ateliéru Vladimíra Kokolii. Během roku 2016 studovala na Robert Gordon University-Gray’s School of Art ve skotském Aberdeenu a obdržela grant The Elizabeth Greenshields Foundation. V roce 2018 se stala finalistkou berlínské ceny Leinemann-Stiftung für Bildung und Kunst Award. Vystavuje od roku 2014. Mezi důležité projekty, kterých se účastnila, patří například výstava Přirozený svět / Natural World (Prague House, Brusel) nebo Negativní realismus / Negative Realism (České centrum, Berlín).
Bold Gallery, ležící na pomyslné spojnici mezi Trafo Gallery a DOXem, dotváří obraz pražských Holešovic jako nejvýznamnějšího pražského art districtu současnosti. „Pro připravované výstavní projekty máme k dispozici větší prostory v působivém industriálním stylu a několik měsíců jsme intenzivně pracovali na kvalitním a přitažlivém výstavním plánu i nadstandardní online prezentaci galerie,“ popisuje galerista Oldřich Hejtmánek a dodává: „Nová aktivita ovšem samozřejmě neznamená definitivní rozloučení s Arcimboldem, které bude nadále zaměřené na staré mistry, asiatika a aukce.“
Rozhovor s Radkou Bodzewicz k výstavě Božská komedie
Bold Gallery / 28. května – 4. července 2020
Hlavní téma Božské komedie provází lidstvo od nepaměti. Myslíte, že současná přetechnizovaná společnost na tom něco mění? Nepropadá dnes člověk, díky dříve netušeným možnostem přenosu informací, více než jindy falešnému pocitu, že je v tomto světě jen nezúčastněným pozorovatelem?
Podle mého názoru na tom technologie nic změnit nemohou, protože témata, kterým se Božská komedie věnuje, směřují vyloženě k člověku a jeho chování od nepaměti. Ani do budoucna se na tom podle mě nic nezmění, bude to vždy totéž. V tomto smyslu je Bohem člověk sám. Všechny kategorie, které Dante sepsal, jsou dodnes platné a týkají se přímo podstaty člověka. Když ale budeme chtít něčemu propadat, tak tomu prostě propadat budeme. Je to o rozhodnutí jednotlivce.
Byli by Bosch, Arcimboldo nebo Munch dnes na Instagramu? Měli by ve svých smartphonech Artivive?
Instagram jsem sama dlouho nebrala v potaz. Až během mateřství mě napadlo, že má smysl systematičnost toho sdílení. Myslím, že se to může jevit jako deník. Když hledám nějaký obraz, najdu ho tam. Rychle a přehledně. To mě na tom asi baví nejvíc. Artivive mě baví zase z jiného důvodu. Někdy, když chodím po galerii, mám chuť nahlédnout na obrazy ještě jinak. To ostatně také můžu – díky vlastní představivosti – podívat se na ně shora, zespoda, vyprofilovat si to nebo si třeba představit, že stojím uvnitř obrazu. Tahle aplikace zase ukáže další aspekt. Může to být hudba, další obraz, video. Je to prostě možnost. A já možnosti ráda využívám, znamená to pro mě určitou míru svobody. I s obrazem se přece dá zacházet svobodně. Asi nedokážu říct, zda by to používali zásadní malíři minulosti, možná, pravděpodobně by dnes také malovali jiné věci, snad by se i stali někým docela jiným.
S nástrojem pro tzv. rozšířenou realitu pracujete dva roky, jak došlo k prvnímu setkání?
V podstatě je to tak, že poslední roky objevuji virtuální realitu. Nejdřív jsem v ní začala maloval. Obecně ve své tvorbě ráda objevuji a zkouším nové způsoby nebo nástroje a tohle byla další cesta. Splňovala pro mě požadavky, že se můžu v obraze volně pohybovat, nesedím hodiny u obrazovky počítače a neklikám myší. Malba, která vlastně není vidět, je kódem, ale existuje. Je někde vepsaná jinak. V klasické malbě na podložce se nikdy nestane, že se barva dostane někam jinam než na tu plochu, se kterou počítáte. Ve virtuální realitě je možné malovat do dalších rozměrů. Vzhledem k tomu neomezení a také zcela odlišnému principu musím ale počítat úplně s jiným kanálem, ze kterého vychází inspirace. Neovlivňuje mě okolí, světlo, barva.
K Artivive jsem se dostala až později. Bude to asi rok, když jsem přemýšlela, jak vytvářet digitální výstavu, pracovat s virtuální a tzv. prodlouženou realitou. Na začátku byly pokusy o vlastní aplikaci prodloužené reality. Až později jsem objevila Artivive a bylo to univerzální řešení. Divák používá vlastní telefon, který se stává takovým třetím okem. Každý dnes u sebe nosí nástroj, který umožní vidět rozšířenou realitu. Taky je třeba poznamenat, že Artivive používá divák, nikoli umělec. Na takto zpracované obrazy je možné nahlížet i pomocí brýlí pro virtuální realitu, ale je to technicky náročnější varianta na zprovoznění.
Dokážete začlenit v podstatě hravou digitální technologii do díla způsobem, který umocňuje emoční sílu a jistou znepokojivost Vaší tvorby. Je to otázka intuice, nebo promyšleného postupu?
Když se pracuje s digitální technologií, je nutné mít promyšlený postup. Intuitivně pracuji v samotné malbě. Ve virtuální realitě je také prostor pro intuitivní tvoření, ale když se schyluje k animování a výslednému obrazu, musím mít jasnější představu, co se má dál na obraze odehrávat.
Je pro Vás aplikace Artivive dnes již běžným prostředkem vyjádření, počítáte s jejím použitím od prvního momentu tvorby nového díla?
Víc, než konkrétní aplikace je pro mě běžnější samotný způsob vyjadřování se prostřednictvím virtuální reality. Současně je to také stále objevované pole. Už proto, že průběžně dochází ke zdokonalování softwaru a rozšiřování jeho možností. Od prvního momentu tvorby nové věci s virtuální realitou počítám spíš výjimečně. Teprve postupně si začínám pohrávat s myšlenkou, co by se v obraze mohlo dít dál. Rozvíjím to. Ale nikdy to není definitivní, je to jen další způsob nahlížení. Někdy kolem obrazu musím chodit velmi dlouho, abych přišla na to, co by se v něm mělo stát. Vždycky se navíc snažím, aby byl ten »druhý obraz«, který v Artivive vidím, použitelný i sám za sebe, tedy určitým způsobem separovaný od toho »mateřského«. Nedávno se mi stalo, že se ten princip konečně obrátil. Malovala jsem obraz až na základě modelu, který vznikl právě ve virtuální realitě. Na tohle jsem dlouho čekala. Měla sem pocit, že mi to změní pohled na obrazovou plochu, zdeformuje ji, že budu pracovat jinak a přicházet si na věci jiným způsobem. Možná si tím dělám malování složitější, ale aspoň se nedostávám do smyčky opakování sebe sama. Taky se chci u tvorby bavit, mít ji ráda, objevovat ji. A to se mi zatím naštěstí děje.
Foto: www.boldgallery.art
