Knihu jsem dostala jako recenzní výtisk před jejím vydáním. Je pro mě výjimečné číst něco, co ještě oficiálně nevyšlo. Příběh je velmi smutný, až se mi někdy svíralo srdce, co vše museli lidé prožít. Ale je také zvláštní svou hlavní dvojicí, kdy opravdu nevíte, jestli je nenávidíte nebo jim fandíte. Je to prostě síla, ale opravdu veliká.
Kniha je vyprávěna z pohledu třetí osoby. Na začátku mi to přišlo hodně faktické, takové neosobní. Dozvěděla jsme se z jaké rodiny hlavní dvojce pocházela, jaká byla situace před válkou a s čím vcházeli do války. Když se začal rozvíjet samotný příběh během pobytu v koncentračním táboře, tak mě kniha tak moc vtáhla do děje, že jsem si chvílemi musela dát od ní oddych a vyloženě rozdýchat některé scény. Na mě byly hodně brutální, ale chápu, že to tak prostě bylo. Není to fikce, tohle se opravdu stalo. Proto se mi z toho nedělalo dobře.
Milena byla mladá šikovná slovenská dívka – židovka, která ctila svou rodinu a víru. Ale byla také praktická a dokázala se životní situaci přizpůsobit. Otec byl úspěšný advokát, ale jak začal hon na židy, ztratil práci. Jediná Milena získala zaměstnání jako zpěvačka v kabaretu pro významné a bohaté lidi. Díky tomu pociťovala útlak nepříjemně, ale tak nějak se s tím dalo žít. Až do roku 1942 byl relativní klid. Pak se začala řešit židovská otázka i na Slovensku a Milena byla mezi prvními, která se dostala do koncentračního tábora v Osvětimi.
Franz pocházel z rakouské rodiny řezníků. Byl veden ke zbožnosti k Bohu jako křešťan. Něco se stalo, co mu zvrátilo jeho pevnou víru v Boha a vstoupil s kamarádem do Hitlerjugend, kde byl utvrzován, že je z výjmečné rasy a ti ostatní, hlavně židé, nemají nárok žít. Fanaticky se jim to opakovalo, až tomu uvěřili. Později vstoupil do SS a byl povolán na východní frontu. Tam měl úraz a byl přesunut do koncentračního tábora Osvětim, kde fungoval v zásobování. Získal skupinu, která třídila věci po mrtvých židech. Velel ji tvrdou rukou a celkově byl Hitlerovi zcela oddán. Ale při oslavě jeho dvacátýchdruhých narozenin mu zazpívala Milena písně a něco se v něm začalo pomalinku měnit. Zamiloval se do Mileny a věděl, že ona ho nikdy milovat nemůže, protože je to, co je. Ale rozhodl se ji pomáhat a chránit. Musel to dělat tak nenápadně, aby si toho nikdo nevšiml, jinak by oba dostali rozsudek smrti. Milena také sváděla boj, zdali si nechat pomáhat od důstojníka SS. Zvítězila v ní touha přežít.
Kniha popisuje jejich zvláštní vztah v hrozné době. Jejich pocity, kdy jsou stále v ohrožení smrti. Jeho lásku, která musela být skrytá a její podřízenost a touhu žít a pomáhat v nepředstavitelné krutosti. Jeho láska ho měnila a začínal vnímat, že židé jsou lidé. Že je to špatné, co se tam děje a musel se naučit s tímto vědomím žít.
Kniha je poutavá neuvěřitelným příběhem, který mě chytl a já byla zvědavá, jak to s hlavní dvojcí dopadne. Autor psal dle skutečných událostí, jen pozměnil jména. Vše je tak, jak se to stalo. Což vysvětluje v závěru knihy v doslovu autora.
Cituji: „Na stránkách tohoto románu může čtenář nalézt aspekty dějin tohoto místa (Osvětim) od roku 1942, čili od výstavby Březinky, vzniku ženského tábora, rozšíření »Kanady« a zesílení vyhlazování. Většina osob vystupujících v knize je historickými postavami. V úctě ke skutečným hrdinům jsem vytvořil fiktivní, kteří si od těch opravdových vypůjčili jen část skutečného, a proto tak fascinujícího příběhu.“
Je to velmi dobře napsaný román, který ve čtenáři probudí škálů pocitů od hrůzy a děsu až po hrůzu a děs. Semele vás to dokola a vyplivne, abyste si uvědomili, jak se máte dobře a co se nikdy nesmí opakovat. Velmi moc a s pokorou doporučuji všem si knihu přečíst.
Hodnocení: 100%
Více infa: https://www.albatrosmedia.cz/tituly/62283592/cerna-a-purpurova/
Foto: Nakladatelství Cpress
