Nakladatelství Fantom Print vydává druhý román z akční military série Battlefield: Odpočítávání do války Parta postradatelných rozkrývá smrtící spiknutí. Šanghaj se propadá do chaosu a globální válka je na dohled! Videoherní střílečka s taktickými prvky Battlefield se velmi brzy probojovala skrze podobné tituly až na výslunní pařanské přízně. Čtyři díly stačily, aby se ze hry stal fenomén, který si velmi rád užije každý, kdo má zrovna špatný den.
Zajímavý je fakt, že i tato přímočará akce vyprodukovala literární zpracování, z nichž čeští čtenáři měli možnost se dosud seznámit s jedním z nich. Nakladatelství Fantom Print vydalo v roce 2012 román Rus, který vznikl ze spolupráce Andyho McNaba a Petera Grimsdalea.
Právě druhý jmenovaný už bez cizí pomoci napsal další příběh ze světa tajných armádních operací, jehož název – Odpočítávání do války – sděluje mnohé. Zpackané vyzvednutí severokorejského jaderného vědce totiž vede do centra spiknutí, které má za cíl vyvolat globální konflikt. Osud lidstva tak leží v rukou lidí, kteří jsou všechno, jen ne hrdinové.
Geniální hacker, zloděj, bývalý odstřelovač speciálních jednotek a operativec CIA – právě tahle parta postradatelných narychlo poslepovaná v šanghajských ulicích se musí postavit gangsterovi a jednomu z nejuznávanějších vůdců země, jehož kořeny – ačkoli je Číňan – sahají až do USA.
Nadupaná akce, propracované prostředí tajných služeb i perfektně odpozorované reálie exotické Šanghaje činí z Grimsdaleova románu absolutní povinnost pro všechny milovníky military hi-tech thrillerů. Proto neváhejte, odpočítávání do války už začalo…
Anotace:
Čas 3:00 ráno, teplota –20 °C, místo: čínsko-severokorejská hranice – a mise šanghajského operativce CIA Laszla Kovice se právě řítí přímo do horoucích pekel. Kovic dostal za úkol vyzvednout přeběhlého severokorejského jaderného vědce a přitom nevědomky zavedl tým mariňáků do smrtící pasti. Potlučený a promrzlý Kovic se vrací do Šanghaje hledat odpovědi. Zradili ho, nebo jim někde unikají informace?
Během pár hodin se stává terčem pro spoustu lidí, včetně čínských špionů. Navzdory rozkazům sestaví vlastní tým z lidí z šanghajského podsvětí – z geniálního hackera, zloděje a bývalého odstřelovače speciálních jednotek. Společně proniknou do srdce smrtící konspirace, která zahrnuje v Americe narozeného čínského gangstera a jednoho z nejuznávanějších vůdců země.
Zatímco se Šanghaj propadá do chaosu, Kovic se snaží zastavit spiknutí dřív, než mezi Východem a Západem vypukne globální válka.
Info o knize:
Autor: Peter Grimsdale
Originální název: Countdown to War
Formát: brožovaná vazba, 145×205 mm
Počet stran: 272
Cena: 259,- Kč
O autorovi:
Peter Grimsdale vyrůstal v Sheffeldu, na studiích na Sussexské a Georgetownské univerzitě napsal první povídky. V roce 1980 začal jako zpravodaj pracovat pro stanici BBC a následně také pro Channel 4 (kromě jiného měl na starosti třetí řadu populární reality show Big Brother). Za dva nejdůležitější lidi ve svém životě považuje manželku Stephanii Calmanovou a literárního agenta Marka Lucase, jenž mu ukázal, že psaní románů může být to největší dobrodružství, které si člověk může užít o samotě.
Kromě dvou tradičních thrillerů Perfect Night (2008) a Just Watch Me (2009) se dvěma tituly podílel na sérii Battlefield, kterou inspirovala populární videoherní série. Román Rus (2011) napsal spolu s Andym McNabem, Odpočítávání do války (2013) je pak už pouze jeho dílo.
Ze série Battlefield již vyšlo:
Rus
Dima Majakovský, veterán Spetsnazu a bývalý agent ruské tajné služby, dostává od vlády nabídku, která se neodmítá. Pokud zorganizuje záchrannou operaci v Iránu, získá příležitost napravit největší chybu svého života.
Henry „Black“ Blackburn, seržant námořní pěchoty USA, se v Iráku stává očitým svědkem popravy amerického vojáka, kterou provede záhadný zabiják z radikálního iránského hnutí PLR. Přísahá pomstu a americká vojenská intervence v Iránu mu k ní brzy nabídne příležitost.
V zemětřesením a občanskou válkou zničeném Iránu však oba brzy zjišťují, že se stali pěšáky v mnohem větší a nebezpečnější hře, než si kdy dokázali představit. V rozbombardovaném Teheránu připravuje obávaný terorista šílenou pomstu, jejímž cílem jsou miliony mrtvých na dvou kontinentech a destabilizace celé západní civilizace. Pokud ho Dima a Black nedokáží zastavit včas, svět už nikdy nebude jako dřív.
Ukázka:
Peter Grimsdale: Battlefield 4 – Odpočítávání do války
překlad: Jakub Mařík
Stěna z drátů se táhla 1200 kilometrů. Byla čtyři metry vysoká a každých sto metrů vyztužená betonovým sloupkem, který se nahoře roztahoval do Y a korunoval zeď dvojitou řadou žiletkového drátu. Zpráva byla jasná – nepřecházet.
Kovic si přál, aby nemusel.
Díval se, jak hranice pod nimi mizí, ve tmě ji skoro neviděl. Vlhkost na oknech sea hawku zmrzla. Olsen, velitel mariňáků, si přitiskl ke rtům mikrofon, jeho tvář měla ve světle přístrojů nezdravě zelený odstín.
„Možná začínáte novou korejskou válku.“
Olsenův pohled jasně vypovídal, co si myslí o CIA.
Měl to být velký úspěch jeho náčelníka stanice. „Udělej to správně,“ zdůrazňoval Cutler Kovicovi, „a Bílý dům ti pak zavolá, aby ti mohli osobně pogratulovat. Highbeam je náš největší úlovek od Bin Ládina.“
Kolikrát už tohle slyšel? Cutler byl v regionu nový a netrpělivě se tu chtěl prosadit, Čína pro něj byla jen zastávkou před sedmým patrem v Langley. „S Čínou je to pojištěný, stojí za námi. První čínsko-americká tajná operace v historii, škoda, že o tom nemůžeme povědět světu.“
Kovic věděl, že Číňané by to hned popřeli. Oni dávali přednost zákulisní hře. Peking je podpořil tím, že jim poskytl předsunutou pozici, kde mohl dotankovat vrtulník, a postaral se o výpadek elektřiny v oblasti padesát kilometrů hluboko v Severní Koreji deset minut předtím, než dorazí k místu přistání.
Otřel jinovatku z vedlejšího okna. Průhledný pruh dole neodhalil nic jiného než tmu. Kolem prosvištělo pár řídkých nízkých mraků. Sea hawk se otřásl, když se prudce stočil doleva, a vyhodil mariňáky z chatrných piknikových židlí, které si s sebou přinesli na palubu. Pilot zavýsknul.
„Hoď se do klidu, Texi. Tohle není rodeo.“
Kovic to chtěl provést s vlastními lidmi, které by si pečlivě vybral v Šanghaji, ale náčelník to zamítl. „Highbeam čeká Johna Waynea, kdyby do města přijela banda Číňanů, mohl by zpanikařit.“ Jak si to Cutler představoval, jako večírek na uvítanou? V plné polní a se světlem, kterým mu budou jejich muži svítit do tváře, je prakticky ani neuvidí. Klidně by mohli být Klingoni. Ale Cutler to chtěl udělat po svém, bylo mu jedno, jestli to bude nejlepší způsob, a to znamenalo mariňáky.
„Deset minut do výsadku,“ ozval se ve sluchátkách Texův hlas. Umlčelo ho prudké zvednutí, které je zase všechny vyklopilo ze sedadel.
„Hej, pane pilote – chcete mít všude v tom svym krásnym nablýskanym vrtulníku moji snídani?“ křikl Faulkner.
„Tenhle výlet by za to měl raději stát,“ řekl Olsen a podíval se na Kovice.
„Přiveď mi moje kluky zpátky v jednom kuse,“ varoval Kovice Garrison, jejich velící důstojník, když se dozvěděl, kdo bude misi velet. Měl důvod, proč to řekl, důvod, který ani jeden z nich nechtěl znovu rozebírat.
Kovic se na ně podíval. I v tělesných zbrojích vypadali příliš mladě, aby tu byli, i když z jejich pohledu byl on ve středním věku. Se zkušenostmi byla potíž, protože jste znali všechny možné způsoby, jak se mohla operace pokazit.
Usoudil, že nastal čas uvést je do obrazu. Cutler trval na tom, že má počkat, až budou ve vzduchu. Zapnul svůj mikrofon.
„Poslouchejte, chlapci, tenhle Highbeam poslal našemu drahému veliteli raketový odpalovací protokol, včetně zdrojového kódu – prostě kompletní balení. To on stojí za severokorejskými atomovkami. Zřídka narazíme na zběhy, co jsou v potravním řetězci tak vysoko.“
Přehánění se Kovicovi příliš nezamlouvalo. Jeho obvyklým stylem byla holá pravda, v prostém obalu a bez mašlí a jiných blbostí, ale potřeboval ty kluky nakopnout.
„To je kurva prvotřídní!“ Deacon, nejmladší a nejhlasitější člen skupiny, zareagoval jako první, jak se vzhledem k jeho mládí dalo čekat. „Budeme psát hi-sto-rii.“
„Takový je plán, brácho,“ přikývl Kovic a doufal, že to bude ten správný druh historie.
Před osmi hodinami je viděl, když vystupovali ze sea hawku na základně poblíž Si-anu, samé silácké řeči a rapperský slang, a myslel si, jak cize vypadají – další připomínka, jak moc si zvykl na život v Číně. Každým coulem vypadali jako útočná jednotka, rozptýlili se kolem vrtulníku, jako by je právě vysadili v Mogadišu, rozhlíželi se kolem, jako by všichni byli nepřátelé, dokonce i technici doplňující palivo. Číňané si na etiketu příliš nepotrpěli, ale pokud s nimi chcete vycházet, musíte projevit trochu úcty.
„Je to velice cenný úlovek, tak se k němu chovejte slušně, ať se cítí vítaný,“ dodal Kovic, věděl, že po šesti měsících potírání pirátů v Jihočínském moři potřebují resetovat svůj přístup.
Šestice se nacpala do těsného trupu sea hawku, navlečená do kompletního vybavení – přilby z vysoce molekulárního polyethylenu, balistické pláty a tkaniny pod uniformou, M4 a Beretta M9 na každého muže – typické mariňácké přehánění – a zbrusu nové čtyřtrubicové brýle pro noční vidění. Deacon a Kean si se svými hráli jako děti o Vánocích. Pilot Tex si přinesl upravený granátomet M79 s hlavní tak zkrácenou, že vypadal jako mušketa z Pirátů z Karibiku.
„Střílím na prd, ale tohle zabije všechno v okruhu devadesáti metrů, ani kvůli tomu nemusím otevřít oči,“ holedbal se Tex.
„Jo, on se zavřenejma očima střílí mnohem líp, je to tak, Texi?“
Kovic byl skromnější, vzal si jen dvoutrubicové brýle pro noční vidění a svůj Sig Sauer P226 se zaměřovačem Nightforce, tlumičem a pěti nebo šesti zásobníky.
„Trhni si, kámo.“
Deacon obdivoval P226 a neustále přikyvoval něčemu, co slyšel v sluchátkách. Faulknera pohltila hra na mobilu. Kean byl zkroucený jako kočka, úplně vytuhnul – což mu nebránilo, aby pouštěl větry, a dělal to často.
„Hej, Kovaci.“ Faulkner vzhlédl, zamával na něj napůl snědenou tyčinkou Hershey. V jeho pracce o rozměrech baseballové rukavice vypadala jako sirka.
„Kov – ič.“
„Nestejská se ti teď po domově?“
Zavrtěl hlavou. Někde po cestě ztratil chuť na americké cukrovinky, spolu se spoustou dalších amerických zálib. Pomyslel na to, co by jedl raději, třeba speciální krevety s ušněmi v Mancunu. Pokud teď někde měl domov, byla to Šanghaj. Bylo tam vše, co potřeboval, úplně všechno na světě – importované nebo poražené na místě, v obchodních centrech, kinech a u chodníků se daly najít všemožné delikatesy, pěkně horké na talířích. A pak tu byla Louise, ani Američanka, ani Číňanka, kterou mu Šanghaj nečekaně přivedla do života. Co právě dělala – kromě toho, že se divila, kam sakra zmizel tentokrát?
Faulkner si ukousnul kus čokolády, při mluvení žvýkal.
„No, Jasone Bourne, jak jsi skončil v hawku plnym mariňáků, místo abys někde skákal po střechách?“
To byla dobrá otázka. Klidně to mohl přehodit na někoho jiného. Poslední infiltrační prověření mu vypršelo, zbraň nepoužil od Afghánistánu, byl z formy, a navíc měl spoustu povinností v Šanghaji. Každá kost v těle mu radila, ať se od toho drží dál, ale on věděl, že se musí před Cutlerem předvést, aby si udržel pozici. Zrovna si nesedli. „Hlídej si záda,“ varoval ho Krantz, který seděl za stolem v Langley. „Cutler od Číny čeká, že se tam stane Králem hory. Trochu mu podkuřuj, protože tvoje resumé je o dost výživnější než to jeho.“
To byla pravda. Kovic měl za sebou pěknou řádku rizikových nasazení. V Libanonu narušoval operace Hizballáhu, v Libérii popichoval obchodníka se zbraněmi, v utajení působil v Grozném jako čečenský navrátilec, dva dlouhé turnusy v Iráku a pak Afghánistán. Díky své barvě pleti a výrazným lícním kostem se mohl vydávat za místního kdekoliv od Vladivostoku po Venezuelu. Šanghaj měla být odměna, „šance na zotavení“, jak to nazvalo oddělení lidských zdrojů. První dva roky to tam nenáviděl, zápasil s jazykem a snažil se nabourat záhadný kód, pod kterým Čína fungovala. Teď si nedokázal představit, že by žil někde jinde. Pokud do toho bude moct mluvit, chtěl by zemřít na Dálném východě – jen ne v Severní Koreji a dneska v noci.
„Pokud se to podělá, komu máme zavolat?“ ozval se Price, tichý dlouhán.
Olsen ho hned umlčel. „Hele, mladej, nikdo nic nepodělá, je to jasný?“
Už bylo na čase, aby je Olsen přivedl trochu k rozumu. On a Kovic moc dobře věděli, že jestli se něco podělá, jsou v tom sami. Tahle operace se popře. Ostatním to nedocházelo, ale kdo jim to mohl vyčítat? Oni sloužili jako vojáci, co hrají podle pravidel. Pravidlem číslo jedna v CIA bylo, že se nesmíte nechat chytit, protože pro vás nikdo nepřijde.
„Jak se začne rozednívat, mizíme pryč,“ řekl Price. „S balíčkem nebo bez něj.“
Kovic přikývl. Jak se blížili k místu výsadku, okázalá statečnost se vytrácela. Občas si ti, co vypadají nejdrsněji, spletli výcvikový tábor s posilovnou.
„To je jasný,“ souhlasil Faulkner. „Ale žádný balíček, žádný bonus.“
Řeči o penězích probudily Keana.
„Žádnej bonus znamená, že budu muset jet na další turnus, jinak mi právníci mý starý půjdou po krku.“
Bojí se víc svých alimentů, než že mu koule ustřelí Severní Korejci, pomyslel si Kovic. Je snazší bát se ďábla, kterého znáš. Všichni se jako správní patrioti přihlásili dobrovolně, ale byly to peníze, co je rozpálily. Neměl to srdce jim říct, že legendární bonus speciálních operací nemá pevně danou výši, že vše bude záležet na anonymním cifršpionovi v útrobách Pentagonu.
„A zejtra si nebudu moct dovolit žádnou šikmookou prdelku.“
„A není tohle tvůj hlavní důvod, proč ti jdou po krku právníci tvý starý? Že nedokážeš udržet ptáka v kalhotách?“
„Jasně, kámo! Je důvod, proč mi říkaj Zvíře!“
Kovic se usmál. Milion nařízení Pentagonu o slušném vyjadřování, a tihle chlapi používají stejné termíny jako jeho otec. Asi je pravda, co se říká, že cestování vám ovlivňuje mysl. Když se jednou odvážil Cutlera upozornit na jeho lehčí xenofobii, náčelník se na něj podíval přes brýle a řekl: „My si sem nepřijeli dělat přátele, agente Kovici, my sem přijeli kvůli odplatě.“
To byla zahraniční politika USA v kostce a zazněla z úst někoho, kdo si udělal kariéru na vyhýbání se všem velkým a ošklivým událostem. Kovic pohrdal kancelářskými krysami jako Cutler, a ten se zase cítil ohrožený Kovicovými výsledky v terénu. To na něm Cutlera štvalo nejvíc, usoudil Kovic, což by také vysvětlovalo jeho potřebu mu připomínat, kdo je tady šéf. A Bůh chraň, pokud byl volební rok.
Kean se rozjel, popichoval ostatní.
„V baru Susie’s v Ning-po maj dvojčata…“
„To nejsou skutečný dvojčata, ty blbče. Tobě jen připadaj stejný. Mohli by ti ukázat holku a její babču, a ty by sis stejně myslel, že to jsou dvojčata.“
„Já za to alespoň nemusím platit,“ přidal se Deacon.
„Deacone, vždyť ty jseš panic, kámo! Ty ani nevíš, kam ho strčit.“
Piknikovými židlemi otřásla další salva smíchu.
Olsen zavrčel. „To už by stačilo! Přepněte kanál, jasný?“
„Hej, Kovici, jen mě tak zajímalo – vědí oni vůbec, co znamená puberta?“
Olsen na Deacona vrhl pohled, který ho hned umlčel. Vítr venku zeslábl. Tex zpomaloval. Krátce se otočil a ukázal k zemi. „Whoo-yeah! Santa a Rudolf na dvanácti hodinách!“
Sníh. Údajně prvotřídní meteorologické snímky z velitelství flotily potvrzovaly čistou oblohu. Klidně se mohli orientovat i podle meteorologa v pchjongjangské televizi, kterému předpověď schvalovala strana. Tahle práce je čím dál lepší, pomyslel si Kovic.
Netušil, že mu ten sníh zachrání život.
Foto: Nakladatelství Fantom Print
