Ach, vůbec nevím co o knize napsat. To se mi už dlouho nestalo. Začnu postupně. Kniha je nádherně provedená. Má hrubší listy s nádechem do zlatova a ke každé kapitole jsou působivé ilustrace dcery autora. Tato kniha vznikla jako dárek otce a dcery mamince k třicátým sedmým narozeninám, při pobytu v Terezíně v roce 1943.
Kniha začíná v nebi, kde Bůh právě vyslyšel nebeská hlášení svých starších. Líbilo se mi, jak zhodnotil válku. Lidstvo přestalo v něj věřit, rozhodl se vzdát na čas řízení světa a jen se na něj dívat. Jenomže je mu divné, že slyší čím dál méně modliteb. Dokonce jeden z nejvěrnějších Vítězslav Taussig, mu nepoděkoval za jídlo, které mu poslal. A tak se rozhodl sestoupit dolů na zem, navštívit pana Taussiga v Terezíně a zjistit, co se dole na zemi děje.
Bůh je nemile překvapen z vývoje událostí. Zjišťuje, že pravdou a dobrým slovem nic nezmůže. Naopak je křivě obviněn z krádeže kufru svého spolubydlícího p.Taussiga, který musel odjet v transportu do Polska a nikdo nevěděl, co se bude dít. Sleduje hlad a nelidské podmínky pro žití v Terezíně a je rozhořčen, že mu to jeho nebeští starší neřekli. Rozhodne se vrátit zpět na nebesa, ale i to není lehká věc.
Kniha je poetická. Hrůzy jsou pohádkově zaobaleny a hezky vyniká Boží prozření z utrpení lidí. Nádherný je závěr knihy, kde autor Boha omlouvá, že to vše spraví a on nerad. Krásně je popsána víra lidí v návrat. Je cítit, že autor si to vše osobně prošel a bohužel se nevrátil. Byl deportován z Terezína v říjnu 1944 do Osvětimi, kde jeho život skončil. Přesto víra nadále zůstává, že jeho děti se budou mít dobře.
Je to zvláštní a přes svůj obsah velmi milé a vzácné dílko. Když se připočte kvalitní zpracování knihy, tak je prostě nádherná. Co mi vadilo, bylo časté použití německých slovíček, ale tehdy byl v Terezíně úřední jazyk němčina, tak se není čemu divit. Na konci knihy jsou vysvětleny německé výrazy, je tam také doslov autorovy dcery a pár rodinných fotografií.
Foto: Nakladatelství JOTA
