Marcus Sedgwick – Já nejsem neviditelná

Kniha je určená dívkám od dvanácti let. Nevím, jestli se bude líbit. Mě nenadchla. Přemýšlela jsem, co mi kniha dala kromě čtivosti. Pro děti je tam několik stránek těžce stravitelných, které se tváří vědecky. Ty pojednávají o náhodách. Pro dospělého je tam jednoduchý děj, který je nudný. Ani jedna strana dle mého nebude spokojena.

neviditelna
Opět zavádějící anotace. Dostala jsem z ní pocit, že hlavní hrdinka je na určité věci extrémně nadaná a dostane se s tím do tajemných potíží. Takto to opravdu není. Laureth je šestnáctiletá dívka, která je slepá. Na svou slepotu nahlíží jako na nedůležitou skutečnost. Prostě nevidí. Naučila se s tím žít a snaží se to ulehčovat svému okolí. Protože lidé se hůře vyrovnávají s jejím handicapam. Je to velmi sympatická, milá a šikovná dívka. Přesto udělala neuvěřitelnou hloupost. Dostala pocit, že se tatínkovi něco stalo na služební cestě. O víkendu, kdy má hlídat mladšího sedmiletého bratra Bena, se sbalí. A vydává se s Benem na cestu do New Yorku najít otce. Slepá dívka s malým chlapcem letí sama z Londýna. Neuvědomuje si, jak je náročné cestovat pouze za pomocí Bena. Díky náhodám se šťastně dostane do hotelu, kde bydlí otec. Začíná pátrání. Další děj je zvláštní. Jako fantasy to není a jako skutečný příběh mi to přijde nereálné. Co se mi nejvíce na knize líbilo, byly pocity Laureth. Jak vnímá svět jako slepá. Zdravý člověk si to stěží promítne. Díky Laureth se představa světa ve tmě ukazuje reálněji. Člověk, když musí a nemá jinou možnost, si zvykne na vše.

exkluziv6_2017
Otec Laureth je spisovatel a pracuje na knize, která bude o koincidenci. Což znamená shluk neuvěřitelných náhod. Třetina knihy se váže k tomuto tématu, aby to skončilo jemně překvapivým závěrem. Konec je pro děti dobře srozumitelný. To pochopíte po přečtení knihy.
Když to shrnu, kniha je o starostech mladé dívky o rodiče a co pro ni znamená rodina.
Co se knize nemůže upřít je čtivý styl. Přestože při čtení jsem přemýšlela co a proč to čtu, četlo se to rychle a já za chvíli došla až na konec. Druhé obrovské plus knihy je její obálka. Ta se opravdu povedla a určitě bude lákat čtenáře.
Upozorňuji, že je to čistě jen můj názor. To, co se mi nelíbí, se vám líbit může. Pokud vás kniha zaujala určitě si ji přečtěte.

Foto: Nakladatelství COOBOO