Klára Mandausová – Slunečnice

Romantický příběh o životě, jaký žijete i vy. Kristina má vytíženého muže, všetečnou dcerku i věčně tápající matku. Zkrátka takovou normální, spokojenou rodinu. A taky práci – vysněnou. V redakci časopisu, se šéfem, který se nepředře, a kolegyní, která si brousí zuby na její místo. A smysl pro humor a tajnou vzpomínku.


A kamarádku, která si pro změnu brousí zuby na švédského doktora, a skončí s tenistou. Osud? Možná. Jenže mu to nestačí a obrátí naruby i život Kristiny. Protože vedle muže vytíženého je tu i jeden osudový, a pak další, náhradní. Není toho moc na jednu lehce zmatenou novinářku?

U bufetu stojí Pavel. „Lásko, kde jsi? Magdalena už je dávno tady.“
„Malá nehoda.“
„Joo, nehoda, tati. Chlap. Říkal mámě pampeliško a strašně čuměl. Na mě taky. Pediosaurus.“
„Co to meleš? Jakej pediosaurus?“ Pavel zbystřil.
„No, ten, jak honí děti a jak s ním nemám chodit.“
„To je pedofil, brouku.“
„Teda ne pampeliško, slunečnice, říkal mámě.“
Pavel se vůbec nesměje. Ztuhl jako vyhlížející surikata.
„Tys měla schůzku se Štěpánem?“ Každý sval na jeho tváři je napjatý, že by vymrštil na oběžnou dráhu vejce.

Cena: 229 Kč | vázaná bez přebalu | 176 stran | 130 x 200 mm

O autorce:
Klára Mandausová je žena, která ráda píše, poslouchá příběhy a dívá se kolem sebe. Všechno spolu totiž hodně souvisí. Psaní ji nejen baví, ale i živí. Začínala jako novinářka v ekonomickém týdeníku, třináct let pokračovala v Mladé frontě Dnes a médiím zůstala věrná dodnes. Pracuje v časopise Marianne, jak sama říká, nejbáječnější redakci na světě, kde ženy píšou pro ženy s chutí, upřímností a otevřeným srdcem.
V roce 2010 získala za stránku svých blogů na serveru idnes.cz titul Blogerka roku. Je za něj moc vděčná, protože i díky němu vznikla knížka Slunečnice. „Nevěřila jsem, že dokážu psát i něco jiného než zprávy srovnávající bankovní poplatky a analýzy trhu s akciemi. Čtenáři blogu mi ale vzkázali Holka, piš možná radši o životě, asi ti to jde o něco líp,“ směje se.
Má dceru Kristinu, žije s přítelem Romanem a jeho dětmi Justýnou a Sebastianem v Rychnově nad Kněžnou. Za prací dojíždí do Prahy, ale nejlepší nápady jí prý naskakují na zahradě rychnovského domu a v zimě v obývacím pokoji u krbu. Říká, že kdyby sepsala svůj milostný příběh, nikdo by ho neotiskl. Každý vydavatel by ho považoval za příliš sladký, kýčovitý a překombinovaný. „Ale co, třeba někdy… Na příbězích je přeci nejhezčí jejich neuvěřitelnost.“

Foto: Mladá fronta