Na zámku Červená Lhota se dobře daří kastelánu Pivoňkovi a jeho mlsné kočce Matyldě. Bývalý baletní mistr provází návštěvníky po zámku a žije v poklidu s místními strašidly. Jejich soužití je navýsost spokojené, vzájemně si pomáhají. Bohužel jen do okamžiku, kdy dorazí v rámci výletu emeritní pedagogové.
Vede je matematik Bušta, kterému se nelíbí, když během prohlídky spatří nevysvětlitelné věci. Jeho protesty vyústí v souboj se strašidly a následný dopis na ministerstvo. Na zámek se vypraví úředník Josef Kroupa, který má zasáhnout a strašidla jednou provždy zrušit. Vývoj vůbec nevypadá dobře do okamžiku, kdy bývalá chůva Kristýna přesvědčí zavilého úředníka, že některé zákony a příkazy lze obejít…
V druhé části sledujeme soužití Josefa Kroupy s krásnou Kristýnou v Praze. Půvabnému strašidlu se stýská po Lhotě a po přátelích. Pozve je na návštěvu, zažijí návštěvu Národního divadla a pak naplánují první lidsko-duší svatbu, která se odehraje na jihu Čech. Jenže cesta spanilé nevěsty neproběhne docela bez nehody, naštěstí je to bojovnice a nikdy se nevzdává.
Veselé vyprávění o strašidlech, umanutých úřednicích a zavilých gengstrech humorem nešetří. Kniha je oboustranná, když čtenář dočte první díl do konce, stačí knihu obrátit a zase je na začátku. Rozverný jazyk Jiřího Holuba zručně podbarvil svými obrázky Juraj Martiška.
Druhé přepracované a první vydání
formát: 160×195 mm
200 stran
cena: 265,- Kč
Ukázka z druhé části:
Nad Červenou Lhotou právě zapadalo odpolední sluníčko. Barvilo zámek i vodu, která dostávala měkoučkou narůžovělou barvu. Kastelán Pivoňka, bývalý baletní mistr, který dráhu baleťáka vyměnil za poklidnější práci správce malého zámku v jižních Čechách, právě skotačivě dvěma přemety seskákal schody do zámeckého přístaviště, kde si už své poloprůsvitné nohy máchal nerudný zámecký duch Edmund. Kolem něj se líně povalovala jeho duší rodina.
„Dobrý večer, vespolek!“ pozdravil přízraky Pivoňka.
„Dobrý večer, pane Pivoňko,“ odpověděla průzračná společnost.
„To vedro mě zničí!“ zahuhňal Edmund. „Nebýt mrtvý už přes tři sta let, určitě bych umřel tohle léto!“
„Ale na vás, jak tak koukám, vedro moc nepůsobí,“ ozvala se Elulálie, „jste nějaký skotačivější než obvykle, pane Pivoňko!“
„Aby ne, milá Eulálie,“ odpověděl Pivoňka dámě. „Jsem totiž plný dojmů, o které se s vámi potřebuji podělit!“
U duchů vzbudil zatím jen vlažný zájem.
„Copak se stalo?“ zeptala se tentokrát Kateřina, šenkýřka ze zámecké krčmy, toho času mrtvá stejně jako její další průsvitní kolegové.
„Kdyby vám nevadilo chvilku počkat, až budeme všichni,“ řekl omluvně Pivoňka, ale to už se od schodů do přístavu ozvalo „Mňau!“ a Pivoňkova obézní společnice, kočka Matylda, právě zdolávala jeden z posledních stupínků, aby se připojila k celé skupině.
„Tak, už jsme všichni, jak to vypadá,“ pronesl Konrád, Edmundův duší bratr. „Tak o copak se s námi chcete podělit?“ oslovil Pivoňku.
„Všichni už nebudeme nikdy,“ povzdechla si Kateřina a smutně se zadívala na hladinu rybníka, kde se až do loňského roku neslyšně plavil a krauloval velký fialový klobouk s pštrosím perem a výplní, kterou nebyl nikdo jiný, než další člen velké duší rodiny – zakletá Kristýna z rybníka, která se za života starala o Edmundova synka, rozjíveného spratka Božetěcha. Majitelka klobouku však za dramatických okolností někdy před rokem odjela po tolika staletích v rybníce linkovým autobusem do Prahy, kam ji odvezl jistý ministerský úředník Josef Kroupa, aby tam s Kristýnou zahájil život na hromádce, respektive v bytě druhé kategorie nad Čertovkou v pražské části zvané Kampa, aby to Kristýna neměla Vltavou do nové práce v Podolí daleko.
Pivoňka, který si nemohl nevšimnout smutku šenkýřky Kateřiny se opět chopil slova.
„Když už vzpomínáme na Kristýnu, něco jsem vám přinesl,“ šibalsky se usmál a ze svého pracovního pláště vytáhl notně pomačkanou a trochu vlhkou pohlednici, na které se v plné kráse skvěl Pražský hrad. „Kristýna nám poslala psaní!“
O autorech:
Jiří Holub se narodil v roce 1975 a vystudoval Hotelovou školu a školu cestovního ruchu v Žatci. Magisterský titul získal na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze, kde studoval u Daniely Fischerové, Ivony Březinové a Arnošta Goldflama. Inspiraci pro své knížky čerpá z předchozích i současného zaměstnání – byl prodavačem, hlídačem, průvodcem, moderátorem v rozhlase, instruktorem přechodu přes žhavé uhlíky, kuchařem, cestovatelem, recepčním a nyní je kastelánem na zámku Hrubý Rohozec a v zimním období tráví pracovní dovolené v Latinské Americe a Africe, kde pracuje pro cestovní kancelář a píše.
Je spoluautorem úspěšných sborníků tvůrčí skupiny Hlava nehlava – Zuby nehty (2007 a 2013), Tisíc jizev (2008), Ruce vzhůru (2009) a Noční můry nespí (2011) a autorem knih Kolik váží Matylda (2009 a 2016), Jak se zbavit Mstivý Soni (2011 a 2016), Zádušní mše za hraběnku (2011) a Prostě na mě zapomněli (2015). Všechny knihy pro děti vydal v posledních dvou letech na Slovensku a v roce 2020 Mstivá Soňa promluvila jako audio kniha.
Juraj Martiška se narodil v roce 1969.
Malíř a ilustrátor, který žije a tvoří v Dunajskej Lužnej. Po dokončení Strednej školy umeleckého priemyslu v Kremnici absolvoval malířství na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave u profesorů Ľ. Hološky a J. Bergra. Vedle volné tvorby ilustruje knihy pro děti a mládež, učebnice, příručky pro skauty a komiksy, věnuje se grafickému designu.
Z bohaté tvorby vybíráme: J. Bodnárová: Dievčatko z veže (2011), M. Šurínová: Krajinka s koníkom (2010), Rozprávky P. Dobšínského: Zakliata hora (2009), A. Gregušová: Červík Ervín (2009), H. Ch. Andersen: Rozprávky (2008), C. Collodi: Pinocchiova dobrodružstvá (2008), B. Ferero: Šimonove sandále (2008), Ľ. Suballyová: Klúčik od trinástej komnaty (2007).
Ocenění: Červík Ervín – zařazený mezi nekrásnější knihy roku 2009, Krajinka s koníkom – zařazená mezi nejkrásnější dětské knihy roku 2010 a Diplom BIBIANY 2010 za grafickou úpravu knihy Ako začať zbierať známky.
Více infa: www.martiska.eu
Foto: JaS nakladatelství
