Camilla Läckberg – Andělíčkářka

K rozhodnutí o čtení knihy je důležitá anotace. Jejím úkolem je čtenáře přilákat. Tato měla velmi dobrou návnadu na udici pro moji zvědavost a detektivní knižní nevědomost. Zaujalo mě, že je spisovatelka označována za královnu severské detektivky. A je šestou nejčtenější autorkou v Evropě. A já se jako ryba chytila a nepustila. Vůbec nelituji. Ve zkratce bych ji charakterizovala jako propracovanou detektivku s čtivým příběhem.


Začátek je trochu obtížnější v tom, že se seznamuji s více postavami a jejich rodinami. Musela jsem se dobře soustředit, abych si uvědomila kdo je kdo. Ale autorčin styl psaní mi sedl, takže mi to nevadilo. Tušila jsem, že později se osoby hezky poskládají do příběhu a vše bude mít svoje místo a význam. Asi každý si v detektivce tipuje jak to bylo a kdo je vrah. Tentokrát jsem si od půlky knihy opravdu myslela, že vím. Na konci jsem zjistila, že nevím. S otevřenou pusou jsem zírala, jak se co, kde a jak stalo. Takže oceňuji velké překvapení pro mě na závěr.
Odvíjí se zde dva příběhy v různé časové ose. Jsou odděleny jiným typem písma.
Jeden se odvíjí od roku 1908. Pokračuje až do současnosti, kde pochopíme historii rodiny. A také, co udávalo směr k jistým činům. Druhý se odvíjí již u známé dvojce manželů Patrika a Eriky. Patrik je policista a Erika uznávaná spisovatelka. Předešlé díly s těmito postavami jsem nečetla. Ale z příběhu jsem pochopila, že již několik případů spolu úspěšně vyřešili. I když Patrik o pomoc Eriky moc nestojí z důvodu obav o její bezpečnost. Erika jako správná zvědavá ženská chce věcem přijít na kloub a nechce čekat. Takže její chování je někdy zbrklé a neuvážené. Což mi vadilo, protože to bylo hloupé a zbytečně se dostala do nebezpečí. Naopak mi byla sympatická svým postojem k domácnosti, dětem i tchýni. Má tříletou holčičku a dva malé kluky – dvojčata. Takže její rodinný život je velmi hektický. K tomu k ní přijde tchýně na pomoc s hláškami, že děti jsou chudáci, když musejí vyrůstat v takovém nepořádku. A přičinlivě se snaží do Eričiny domácnosti vnést svůj řád.
Tentokrát pracuje Patrik na velmi zajímavém případu, který má souvislost s minulostí. Erika by ráda o něm napsala knihu. Na sousední ostrov se nastěhovala do budovy bývalé soukromé školy Ebba s manželem Mårtenem. Po tragické události zde chtějí začít nový společný start, aby se dostali z krize. Ebba v této budově žila první rok svého života. Před třiceti lety zavolal anonym na policejní stanici a ohlásil zmizení rodiny majitele soukromé školy. Policie v jídelně našla roční řvoucí Ebbu u nedojedeného slavnostního obědu. Nikde nebyla ani stopa po ostatních členech rodiny. Zmizelo pět osob a policie nedokázala tuto záhadu vyřešit. Ebba se s Mårtenem pustí do rekonstrukce domu. V noci se pokusí někdo podpálit jejich dům. Mårtenovi se podaří oheň uhasit. Policie začne pátrat po žháři a Erika má tušení, že to souvisí se záhadným zmizením rodiny před lety. Vycházejí na povrch nové informace, které tehdy policie opomněla. Při pátrání sledujeme v pozadí rodinný život Ebby a Eriky. Mě se toto spojení rodiny a řešení případu moc líbilo. Řekla bych, že je to románová, chytrá, lehce napínává a dobře napsaná detektivka. Přes složitější začátek s více postavami radím vydržet, stojí to za to. Knihu jsem četla na dovolené v chatce u řeky a byla to pohoda. Léto nekončí a tak i Vám přeji slunečné dny. Nejlépe s knihou jako je tato.

Foto: Nakladatelství Motto