Když jsem se stala rodičem, mnohem více se mě začaly dotýkat události kolem dětí. Dojímám se nejen nad úspěchy a problémy mých dětí, ale velmi mě zasahují osudy i těch cizích. Proto mě zaujala tato kniha, která dle anotace vypráví o dětech z rozvedených rodin. Dostala jsem chuť si ji přečíst a tentokráte mě má intuice nezklamala.
Nejspíš jsem trochu špatně pochopila anotaci knihy, ale nic to nemění na tom, že je příběh zajímavý. Není to o jedné rodině, ale o ženě. Prostřednictvím vyprávění stárnoucí soudkyně Vrchního soudu v Londýně Fiony, nahlédneme pod pokličku několika zajímavých případů, které projednávala. Věnuje se totiž rodinnému právu. Aby to nebylo jen o cizích strastech, Fiona na prahu šedesáti let čelí krizi i ve své rodině. Tvoří ji její manžel Jack. Pod tíhou kariéry, tak nějak odsouvala mateřství, až bylo pozdě. Nelituje, cítí, že má vše pod kontrolou a je spokojená. To, co si pečlivě vybudovala, se jednoho dne zhroutí zcela necitelným požadavkem Jacka. Fiona své skutečné pocity před manželem skrývá. Hrozí rozpad jejího manželství. Ve svém životě si nedokáže představit být bez Jacka. Práce ji pomáhá zapomenout na své trápení. Pod ruku se ji dostává zajímavý případ, kde sedmnáctiletý mladík Adam umírá na leukemii a jeho rodiče odmítají transfuzi krve, protože patří do sekty Svědků Jehovových. Setkání s Adamem ji odkryje své emoce, jako když sfouknete čerstvě napadaný sníh.
Velmi dobře napsaný román o pocitech stárnoucí ženy, která se snaží vždy soudit v zájmu práva dětí. A i když se tomu brání, i ji semelou výčitky svědomí, přestože se racionálně rozhodla správně. Stavět rozum na stejnou váhu jako emoce je leckdy nemožné. Když se do toho přidá náboženství, je hodně těžké řešit spor ve jménu dobra dítěte.
Je smutné, že většina vztahů založených na lásce končí rozvodem, kterým trpí nejvíce děti. Dle mého a ukazuje na to i tento román, jsou rodiče sobci. Málokdy myslí nejdříve na dítě. Pocit pokory a ohledu se ztratí nevídáno kam a dostaví se zlost, nenávist, pomsta. A co dítě?
Román je napsán jazykem vážným a popisným, nečte se lehce. To je vyváženo sdělením a příběhem. Je to román pro poklidné čtení, nad kterým budete přemýšlet. Je dobré se u čtení někdy odreagovat a někdy se zamyslet. Zkuste druhou volbu, ke které doporučuji tuto knihu, jejíž závěru vévodí skvělý doslov psaný Pavlou Horákovou.
Foto: Nakladatelství Odeon
