Hans Koppel – Už se nikdy nevrátí

Nemám moc ráda thrillery. Ale sem tam chci změnu a tak jsem sáhla po této knize. Musím přiznat, že jsem se trochu bála, že mi čtení nebude dělat dobře. Hlavně, když jsem si přečetla heslovité recenze jako »skutečně hrozivé« nebo »spisovatel stupňuje ďábelské drama«. Ale naštěstí k mému klidnému spánku, to tak děsivé nebylo. Určitě to bylo napínavé a touha vědět co se tam stalo a jak to dopadne, mě tlačila číst to velmi rychle. Nejlépe bez přestávek, což jsem dala, protože knihu jsem přečetla za pět hodin na úkor spánku. Ale já prostě potřebovala vědět jak to dopadne.


Děj knihy je podán na více vlnách vypravěčů. Příběh plyne, dáváte si dohromady informace, které vyprávějí neschopní policajti. Kamarádi ze školy, kteří zdánlivě nemají s příběhem nic společného. Unesená, manžel unesené a únosci. Pomalu střípek po střípku se pravda skládá dohromady a vše se dozvíte až v poslední kapitole.
Manželé Mike a Ylva Zettebergovi vedou ne moc spokojený, tak trochu stereotypní život ve vile na předměstí Helsingborgu. Mají sedmiletou dceru Sannu, kterou oba rodiče milují. Jeden večer se Ylve nevrátí z práce. Mike si myslí, že se šla pobavit s kamarádkami, nechce ji prudit jako stíhací manžel. A tak čeká na noční návrat manželky, který se nekoná. Ráno začíná mít pochybnosti a tak obvolá nemocnici, kamarádky a policii. Když se neozve do večera, tuší, že se něco špatného děje. Ylva se vždy po nějaké době ozvala, už kvůli dceři. Policie začíná pátrat po zmizelé Ylvě a jen na domnělých pocitech si všichni myslí, že ze žárlivosti ji zabil Mike. Důkazy ale nemají. Nikdo nemá ani tušení, že Ylve je kousek od nich a stále žije. Vidíme, jak se každý po svém smíří nebo bojuje s danou situací. Pomalu se nám ukazuje pravda, která se skryla už před několika lety. A její začátek je v šíleném necitlivém ponižujícím chování.
Jak už jsem napsala, kniha není tak děsivá, jak ji na první pohled prezentují. Je tam pár nechutných událostí, ale jsou podávány v malých dávkách a dá se s tím srovnat. Věřím, že touha po pomstě změní člověka k nepoznání. S tím já nesouhlasím, protože když vracím zlo, tak se stavím na stejnou úroveň jako ten, kdo to zlo páchal jako první. Věřím, že každý skutek je po zásluze potrestán, aniž bych byla já ta trestající. Ale chápu tu bezmoc, když to vypadá, že viníci jsou bez trestu. A´t už je to zákon nebo Bůh, trest si viníka vždy najde.
Kniha měla pro mě pomalý rozjezd, jsou tam cizí švédská jména, tak mi chvíli trvalo, než jsem se zorientovala. Ale pak už to bylo čtivé a já četla a četla a četla. Kdo má rád promyšlené, napínavé knihy s tajemstvím, tak ať po tomto thrilleru určitě sáhne.

Foto: Nakladatelství Mladá fronta