Přiznávám se, že jsem knihu začala číst hlavně ze zvědavosti. Co to může být za příběh? Jak se mohou dvě rozdílné, vymyšlené postavy potkat a mít něco společného? Přemýšlela jsem nad knihou a upřímně připouštím, že jsem očekávala slátaninu všeho druhu. O to větší, přímo obrovské, bylo pro mě překvapení, když jsem začala číst.
Příběh si mě omotal svou jemnou pavučinou a já se nechala spoutávat víc a víc. S nadšením a obdivem jsem četla a krásně jsem si to užívala. Vnořila jsem se do New Yorku na konci 19 století. Kde mi autorka svým barvitým popisem dala nahlédnout do života přistěhovalců židů a sýřanů. V noci jsem se toulala po střechách, parcích a čtvrtích rozrůstajícího se New Yorku.
A hlavně jsem prožívala osud ženy, stvořené z hlíny a muže, stvořeného z ohně. Zrod Golemy byl z čistě sobeckých pohnutek. Otto Rotfeld byl slizký muž a ženy o něj nejevily zájem. Proto si nechal udělat pro svůj nový život v New Yorku Golemu z hlíny a oživil ji na lodi. Byl její pán a ona ho poslouchala na slovo. Toto spojení vydrželo krátce a Golema musí čelit sama neznámému prostředí. Naštěstí se jí ujme starý rabín, který v ní pozná postavu z hlíny. Učí jí žít tak, aby byla prospěšná a nikomu neublížila. V tom samém čase se klempíř Arbíli rozhodne opravit starou měděnou láhev. Při jejím otevření se ozve výbuch a z láhve se vyvalí mladý muž – džin. Do láhve ho zajal před mnoha tisíciletími čaroděj a spoutal ho železným náramkem do lidské podoby. Dvě mýtické osoby se snaží sžít se současným světem. Mají jisté výjimečné vlastnosti, které s velkým úsilím skrývají. Chtějí, aby je lidé přijali mezi sebe. Golema je pokorná, inteligentní, přesto musí ovládat své ochranitelské pudy, které probouzejí její nesmírnou až nebezpečnou sílu. Džin vzpomíná na volnost, kterou měl na poušti. Cítí se svázán, vadí mu déšť a potřebuje teplo. Vidíme osudy dalších osob, které zdánlivě s nimi nesouvisí a přesto mají v příběhu své místo a na konci vše do sebe zapadne jako dílky puzzle. Užívala jsem si a oceňovala fantazii příběhu. Postavy mi byly blízké svými city. Fandila jsem jim a doufala, že vyhrají nad zlem, které si je chtělo podmanit a ovládat. Setkáme se s lidským fanatismem, které chce věčný život a udělá pro to vše. Zlo je o to silnější, že je zahaleno do nadpřirozené síly zaklínadel a čár. Je to pohádka s dobrým koncem? To vám neprozradím, ale věřte, že je to napínavé až do překvapivého konce. Kouzla a magie, současnost a minulost, dobro a zlo – to vše je podpořeno čtivostí a skvělým popisem charakterů i okolí. Mě se to líbilo a moc.
Foto: Nakladatelství Beta
