Potřebujete rozpustit úzkost nebo depresi? Tohle je pravé pohlazení po duši. Deset hlavních témat a bezpočet myšlenek, starých dobrých pravd, souvislostí a povídání o tom, kterak funguje život, kterak se naučit se do něj uvolnit a věřit, že to dobré vždycky přijde. Že to, co k nám skutečně patří, se jednoho dne vrátí, nebo poprvé zaklepe na dveře a my budeme opravdu příjemně překvapeni.
Modlitba je rozhovor sám se sebou
Co z této knihy vystupuje úplně nejvíc? Přístup k přáním, modlitbám, k tomu posvátnému času, který věnujeme sobě a přemýšlení nad tím, jakým způsobem chceme v životě pokračovat.
„Bůh netrestá, nestojí v cestě, nezkouší vás a nic vám neodpírá; vy sami ale můžete svou schopnost danou Bohem použít i k vytváření trestů, zákazů, zkoušek nebo procesů založených na strachu; vy sami můžete svými rozhodnutími režírovat svůj film jako tragédii, komedii nebo inspirativní dílo.
Proto raději, než abyste žádali o schválení svých modliteb, žádejte o radu, co máte vytvořit.“
Tak – a tohle snad vytesat do kamene.
Když se nad tím zamyslíme i ryze pragmaticky, každý z nás má nějaké od přírody (Bohem, astrologickými vlivy, najděme si tam, co chceme) dané vlastnosti. Povahu, svou osobnost, své navyklé, naučené reakce na stres, radost, světlé i tmavé chvilky. A to je to, co tu autorka nazývá „schopnost danou Bohem“. Je dobré znát své slabé i silné stránky, své vlastní schopnosti. Protože potom je můžeme využít k tomu, abychom některé z nich nechali v různých situacích vítězit. Pesimista bude jednu a tu samou situaci vidět jinak než optimista.
Možná v tuhle chvíli nejste v dobrém rozpoložení, i proto otvíráte tuto knihu – a přece jen se vám stalo něco milého, hezkého v poslední dny nebo zrovna dneska. A nyní jde o to, jestli to přehlédnete a zůstanete utopeni v přehršli toho špatného, nebo to jedno jediné hezké vás přiměje k úsměvu. Jestli dnešek nebude tragédií, ale inspirativním dílem. A pak nastává čas se ptát sebe, osudu, čehkoliv chcete, co máte vytvořit. Žádat o směr…. Otevřít se novému. A nezapomínat se opravdu pečlivě pak dívat kolem sebe.
Někdy ty prvotní impulsy jsou o tom, že nám osud to nepotřebné a to, co nám vadí v rozvoji, vezme. Nebo na to ukazuje tak, že to bolí, ukazuje, že tudy ne a ne a ne. A stále dokola, dokud nepochopíme, že tamtudy hlavou zeď neprorazíme a že zkusíme hlavu otočit jiným směrem. A možná v tu chvíli dáme výpověď tomu režisérovi našeho života, který tvrdí, že svět má být tragédie – a podle toho nám vypisuje na míru každý den. I ten hezký, nakonec…
A najmeme si jiného. Toho, kterému dáme šanci, aby zkusil z našeho života udělat inspiraci.
Nebude to lehké, ale v tom případě je tady Deset poselství vašich andělů – a modlitba jako jeden z prostředků. Ta chvíle, kdy se nadechneme a požádáme o směr…. Zas a znovu. Dnes, zítra i za rok. Ale jedno vám mohu zaručit, za rok už budete s takovým přístupem někde jinde. Tam, kde vás osud chtěl mít.
Foto: www.synergiepublishing.com
