David Mitchell – Třináct měsíců

Druhé vydání této knihy z nakladatelství Mladá Fronta udělá radost nejen novým čtenářům, ale i těm, kteří již tuto knihu četli. První vydání totiž bylo zcela vyprodáno. Ti, kteří si knihu třeba půjčili v knihovně a rozhodli se, že ji musí mít doma, tak ji marně sháněli. Protože kdo si Třináct měsíců přečetl, chtěl je nechat. A vůbec se nedivím. Příběh je jak pramen, který se pomalu změní v řeku a strhne vás svou silou a vy máte radost z plavby. Ze začátku bych to do příběhu neřekla, ale opravdu je plný moudrosti, porozumění a hřejivého pocitu z toho překvapivého zakončení.


Kniha je o dospívání. Kdo na tyto roky vzpomíná s láskou? Nejspíš málokdo. Hlavní hrdina třináctiletý Jason mě na první pohled moc nezaujal. Vypadal jako puberťák, který nechce vyčnívat. Trápí ho hádající rodiče, vada řeči a s tím souvisící začínající šikana ve škole. Navíc Jason rád píše básně, které mu vycházejí pod pseudonymem ve farním zpravodaji. Přesvědčivě realisticky jsou zde vylíčeny pocity kluka, který nechce na sebe upozornit a snaží se začlenit mezi kamarády. Vadu řeči umně schovává a vyhýbá se veřejným proslovům. Jason si tento handicap nazval výstižně Kat. S Katem v duchu komunikuje a snaží se být vždy napřed a nepoužívat slova, které mu dělají problém a zadrhávají se mu. Také prožívá pocity první lásky k dívce, která chodí s klukem, jež je původce jeho šikany. Zajímavé je zde setkání s ženou, která předává jeho básně k vytištění. Stará paní mu ukáže jiný pohled na krásu a věci kolem něj, které ho ve škole určitě neučí. Pozvolna jsem sledovala jeho proměnu. Zdánlivě mi to připomnělo vykuklení. Z nenápadné housenky se stal krásný a silný motýl. Kluk, který se nebojí a stojí si za svými názory. Úžasné. Kéž by takových motýlů bylo mezi mládeži co nejvíc. Celkově se kniha dobře četla, ale od vykuklení jsem jí přímo hltala. Konec byl jak ohňostroj, jen jsem s potěšením zírala a těšila se z něj.

Foto: Nakladatelství Mladá Fronta