Téma smrti je ponuré, smutné, někdy depresivní a přesto mě láká o tom číst, i když vím, že z toho nebudu mít příjemné pocity. Možná je to proto, že vím, že smrt patří k životu. Je to to jediné jisté, co potká každého z nás, jen nevíme kdy, kde a jak. Což je moc dobrá spravedlnost vůči všem. Proto mě zaujala anotace této knihy, kdy jsem byla zvědavá, jak se s tím vším hlavní hrdinka popasuje.
Kniha je psána v Du – formě, což je vyprávění ve 2. os. j. č. (ty). Hlavní hrdinka Carolina mluví ke svému mrtvému příteli Akselovi a popisuje své nejniterněší pocity od úmrtí do dvou let po jeho smrti. Do půlky knihy se střídá kapitola ze současnosti s minulostí, kde vypráví o jejich vztahu od prvního setkání až po jeho smrt. Znali se pět let. Bydleli ve Stockholmu. Měli spolu osmiměsíčního syna Ivana. Jednou ráno se Aksel prostě neprobudil. Od toho okamžiku se vše mění.
Carolina má skvělé přátelé a rodinu, kteří ji moc pomáhají. Projdeme s ní všechny fáze smutku až po první zamilování po Akselově smrti. Místy kniha působí velmi smutně a čte se to těžce. Ke konci je cítit naděje, ale v jiném směru, než jak to teď vypadá.
Jedná se o skvěle napsaný autobiografický román, za což autorku velmi obdivuji. I když mi byla chvílemi nesympatická, ale jako moc. Jenomže mohu někoho soudit za to, co jsem si neprožila a doufám, že nikdy neprožiju? Nemůžu. Takže před ní smekám, jak otevřeně svůj příběh podala. Je zde spoustu pocitů, včetně těch negativních od zoufalství, přes sobeckost po pochopení. Je to upřímná sonda do člověka, který si prožil osobní tragédii. Nečetlo se to lehce, ale i takové téma patří k životu. Věřím, že někomu to v podobné situaci může pomoci a nám ostatním kniha vzbudí vděčnost, za to co máme.
Více infa: https://www.albatrosmedia.cz/aktuality/dojemny-pribeh-ktery-se-skutecne-stal/
Hodnocení: 90%
Foto: Nakladatelství KNIHA ZLÍN
