Detektivky čtu málo. Mám je ráda, ale jak je všeobecně známo, obsahují vždy nějaký zločin a to já moc nemusím. Sice se mi líbí chytrost a bystrost vyšetřovatelů, dalo by se říci i autorů, jakým způsobem přemýšlejí a jak geniálně spřádají záhady a řešení případu. Takže s chutí někdy udělám výjimku a pustím se do dobré detektivky. A věřte, že tato dobrá je.
Fascinuje mě promyšlenost a čtivost příběhu. Beru to podle sebe, přijít na nějakou záhadu, to je u mě velká náhoda – tento důvtip tak nějak postrádám. Samozřejmě, že u detektivky tipuji vraha, ale málokdy mi to vyjde. Ani tady jsem se netrefila. Tak nějak jsem běžela správným směrem, ale autorka mě u cíle parádně předběhla a já se mohla dívat jen na její záda. Doběhla první, přetnula cílovou pásku a s klidem na mě zavolala, kdože je ten vrah. A já zapomněla utíkat a jen nevěřícně zírala. Prostě toto mě nenapadlo. Což je super, protože tahle lstivost na čtenáře se mi od autorů moc líbí. Jsou prostě lepší jak já. Takže kdo má rád zamotané případy, které se vyšetřují v duchu rodinné atmosféry detektiva, tomu tato kniha nesmí utéci.
Krotitel je již v pořadí devátá kniha ze série Eriky Falckové a Patrika Hedströma. Tento pár tvoří rodinu se třemi dětmi. Erika je úspěšná spisovatelka a Patrik je dobrý policajt. Erika je velmi zvědavá a přitom chytrá ženská, která ráda pomáhá Patrikovi, aniž by o to stál. To často vede k situacím, kdy je Erika v nebezpečí, ale právě díky tomu zásadně pomůže Patrikovi s případem. Tentokráte zmizelo v určitém okruhu pět dívek, po kterých se zem slehla. Zlom nastane, když se jedna dívka objeví a srazí ji auto. Erika pracuje na nové knize, která má být o vraždě, jež se stala před léty. Případ vybočuje z řady tím, že zde byly krutě týrané děti. Ale pozor, ne vše je tak, jak to na první pohled vypadá.
Určitě si knihu přečtěte a vyzkoušejte, zda-li se vám podaří objasnit případ. Detektivka má spád, kolem děje se přidávají nové okolnosti, takže jsem se ani chvíli nenudila. Naopak, jsem chtěla číst dál a dál, ať se dozvím jak to doopravdy bylo. Je zajímavá románovým pojetím, protože na pozadí líčí pocity a události v Patrikové rodině. Vykreslení postav je stručné, ale přesné. Příběh je propracovaný. Vůbec nevadí, že jste nečetli předešlé díly. Záhada je vždy v díle rozřešena a rodinné vztahy jsou zde krátce shrnuty. Krutost zde je, popsána je na pár řádcích a poté je tušena v pozadí. Takže i citlivé povahy jako já to zvládnou a nemusí se bát nočních můr. Spíše je ukázáno na lidi, kteří mají rádi zlo. Celkem jsem nad tím přemýšlela, jak je smutné, že se to u nich nedá změnit. Narodí se s tím a bohužel před okolím to dobře maskují. Jen konec není zcela uzavřený. Vím jak to bylo, ale chybí mi trest, který by si viníci zasloužili.
Foto: Nakladatelství Motto
