Skutečné kriminální případy! V archivech jsou uloženy statisíce dnes už zapomenutých soudních a policejních spisů, které dokumentují lidská dramata na straně obětí, zločinců i mužů zákona. Čtrnáct kriminálních případů zpracovaných v této knize čerpá právě z těchto dobových dokumentů a přináší pohled na proměnu zločinu od časů, kdy ještě v kriminalistice neexistovala daktyloskopie až po první případ vyřešený metodou porovnání DNA a pátrání v kyberprostoru internetu.
Skutečné zločiny zasazené v reálných a často také dramatických kulisách historie naší republiky. Otec, který pro svou lásku obětuje dítě. Kasař, který si neváhal změnit tvář. Žena, která stála za zmizením minimálně sedmačtyřicet dětí. Vrah v roli hrdiny, který dostane vyznamenání od prezidenta republiky… Skutečné příběhy, které jsou často šílenější než nespoutaná fantazie spisovatelů. Kniha vychází z oblíbeného rozhlasového cyklu Historie českého zločinu, který je od roku 2016 vysílán na stanici Český rozhlas Dvojka.
Brož., formát 140 x 207 mm
295 stran, fotografie v textu
cena: 249,- Kč
Ukázka:
Soudce Jindřich Vácha uložil spisy posledního případu do složky a byl rád, že má půlhodinku času na pročtení novin. Titulky byly znepokojující: Říšská rada ve Vídni odročena, Švihova aféra, Konfidenti rakouské policie… „Jsem zvědav, kam to dopracujeme my Češi jako přívěsek Rakouska-Uherska,“ pomyslel si soudce a přelistoval na poslední stranu: „No, vida, alespoň jedna dobrá zpráva. Zase jsme vyhráli mistrovství Evropy v hokeji. Němčouři koukali, jak jim tam naši vpálili dvě branky. Alespoň tím bude rok 1914 památný. I když kdo ví… je teprve březen.“
Když soudce skládá noviny, ozve se silné zabušení na dveře. Zvláštní. V době, kdy není nikdo ohlášen a nikoho nečeká. Ale než stihne otevřít, dveře se prudce rozlétnou a do místnosti vběhne rozčilená žena v pracovní zástěře: „Pane soudce, ten chlapec zmizel. Je to divný, mám takový neblahý tušení, víte? Jsem z toho celá špatná…“
„Uklidněte se, jaký chlapec a kdo vůbec jste?“
„Hnátková. Julie Hnátková. Ten chlapec má teprve tři roky a…“
„To je vaše dítě?“
„Ne, Jochovic kluk je to. Dělám s Jochovou tady v Justičním paláci. Uklízíme tu.“
„A proč se o to staráte vy? A proč jdete za mnou, a ne na policii?“
„Když vy jste takovej váženej pán… a určitě víte, jak zařídit, aby se kluk našel. Víte, vona Jochová není jeho máma, vyvdala ho a to dítě nikdy neměla ráda. Já jí mockrát slyšela nadávat, že nemá zapotřebí živit cizího pancharta a že se ho musí zbavit. A pro pohlavek nikdy neměla daleko, chudák kluk. Jindříšek se jmenuje. Nedávno chlapce ztloukla jen proto, že upadl na ulici. No a teď kluk zmizel. Prej ho dali k tetě.“
Soudce pozorně poslouchal a pak pomalu řekl: „Já nevím, jestli je dobré, abyste se do toho pletla, paní Hnátková. Třeba je dítě opravdu u tety.“
„To tedy není, protože ta Jochovic teta ve Velký Byteši už je dávno po smrti. Já Jochový říkala, že si chlapce vezmu ráda k sobě, protože děti nemám, ale nechtěla. A Joch už pět dní chodí jako tělo bez duše. Chlapi říkali, že se včera opil v hospodě a začal vykládat, že to s tím klukem neměl dělat…“
Foto: Český rozhlas
