A. J. Molloy – Jmenuji se X

Mám ráda romány, jsou to pro mě pohádky a já si u toho hezky odpočinu. Ale z téhle knihy jsem rozpačitá. Četla se dobře, ale některé věty a slovní spojení byly divné. To se mi málokdy stane, že se u věty zastavím a říkám si proč je tak blbě napsaná. A druhá věc co mi vadila a je to dost pro čtení podstatné, byla hlavní hrdinka. Bohužel, tak hloupou dívku jsem dlouho v knize neměla. Hned vám to vysvětlím.


Jmenuje se Alexandra, je jí dvacet dva let a do Neapole přijela z USA na studijní pobyt. Přátelé jí říkají ixsko – což mi nesedlo, takže pro mě je to Alex. Její kamarádka Jess, která již půl roku v Itálii pobývá, ji pomáhá se zabydlet. Když si vychutnává v kavárně místní atmosféru s Jess, padne jí do oka nádherný mužský. Jess jí řekne, že je to miliardář, šlechtic o kterém kolují pověsti, že je zapleten s mafií a jmenuje se lord Marcus Roscarrick. I když spolu neprohodí ani slovo, Marc jim zaplatí útratu v kavárně. Jess ho nemůže pustit z mysli a tak se rozhodne ho navštívit doma a najde si pro to záminku. Potřebuje informace do své diplomové práce o mafii. Setkání dopadne jako trapas a Alex se snaží na něj zapomenout. Dopoledne pracuje a odpoledne prozkoumává Neapol. A tady se poprvé více projeví jako káča. Leze do nejhorších čtvrtí sama a tam ji přepadnou čtyři feťáci – co taky čekala, že? Při trhání šatů ji zachrání Marc, protože jí dal sledovat. A tady se Alex obdivuhodně rychle vzpamatuje z hrozného zážitku a do půl hodiny s ním sedí v kavárně a baví se. A myslí jenom na sex s ním. No nevím, to je prostě přitažené za vlasy. Samo, že se spolu vyspí a tu jí Marc musí říct o sobě pravdu. Dříve než spolu začnou vážný vztah. Svěří se jí, že je v takové jakoby sektě, říkají si Mystéria a vztahy můžou mít jen mezi sebou. Takže pokud tam ona nevstoupí, nemůžou ve vztahu pokračovat. Musí projít pěti stupni zasvěcení a je to o sexu. Vše je tam celkem popsáno, tak i milovníci erotiky si přijdou na své. A tady se ukáže jako úplná naivka, je do Marca zblblá tak, že podstoupí vše jen, aby byla s ním. O inteligenci Alex mám své pochybnosti a lezla mi tím pěkně na nervy. Věřím, že i ve skutečnosti se najdou tak zblblé ženské, ale číst o nich nepotřebuji. Já jsem spíš pro svádění ve stylu, kdy chlap ženu uhání, dvoří se jí a zde je to naopak. I konec je takový zvláštní, ale v dobrém smyslu.
Kdo si chce přečíst erotickoromantický příběh a nečeká, žádný literární skvost, tak vzhůru do čtení. Nesmím zapomenout, že sto lidí je sto chutí. Takže co se mně líbit nemusí, ostatním může. Nezbývá než si udělat svůj vlastní názor.

Foto: Nakladatelství Fragment