Nikoli chlebem a solí, nýbrž sektem a dortem uvítal ve své televizní show Jan Kraus herce Miroslava Donutila, který v těchto zítra v neděli 7. února oslaví významné životní jubileum – sedmdesátiny – a který hned v úvodu prozradil, že ho manželka instruovala, aby nebyl příliš vtipný, neboť od toho tam je Jan Kraus.
A tak se s vážnou tváří pustí do vyprávění o svých posledních pracovních zkušenostech. „Podařilo se nám v tom nepříliš příjemném čase natočit dvě věci. Jednu jsem točil s vynikajícím slovinským režisérem Olmem Omerzuem, a jmenuje se to Atlas ptáků. A také jsme s Jirkou Svobodou natočili dvojdílný film pro televizi, který se jmenuje Vražedné stíny. Ovšem divadlo není, a proto jsem tak rád, že jsem v divadle nyní a že jsou zde diváci,“ říká oblíbený umělec, kterému prý dosud odpadlo zhruba 135 představení, a dodává, že kdy bude premiéra filmu neví, napadá ho však k tomu cimrmanovsky laděná glosa s absolutním rýmem: »kdy bude premiéra, zeptejte se premiéra«.
A jakým způsobem se tedy Miroslav Donutil zabaví, když přišel o tolik divadelní práce? „Objevil jsem spoustu zahradnických prací, což mi tedy moje žena ráda představila,“ popisuje s nadšením a s tím, že ho po nich bolí tělo úplně jinak, než je běžně zvyklý. „To jsou neuvěřitelný věci, co na té zahradě může člověk dělat! A já to neznal… takže jsem najednou hnojil, ryl, sklízel… to bylo moc hezký. Ale než k té sklizni člověk dojde!“ Krom toho prý hodně chodil do lesa a na ryby.
K narozeninám by si přál – tak asi jako dnes každý – jenom zdraví. „Já nic nechci, já chci zdraví, mně to úplně stačí. To je takový pocit štěstí, když se člověk v tomto věku ráno probudí a je zdravý. Takže víc není potřeba,“ svěřuje. „Další radost je, že člověk vůbec vstane, i když je to kolikrát těžký. No a pak že jdeš! Prostě jdeš. A v tom okamžiku já se začínám těšit, co mě ten den potká. Dnes jsem se těšil, že ráno pojedu do města za svojí oční lékařkou, která mi prohlédne oči, abych u pana Krause vypadal dobře, potom se stavím za manželkou, pozdravím ji, protože má otevřené okýnko, aby vydávala jídla, pak půjdu do rádia, tam udělám takový příjemný rozhovůrek, a pak půjdu k Honzovi,“ vyčerpávajícím způsobem popisuje svoji radost ze života. Na závěr s ironickým úsměvem vypráví, že kdyby chtěl dělat oslavu svých blížících se narozenin, možná by měl uvažovat o nějakém hotelu v Teplicích. „A pozveme Jirku Paroubka!“
Foto: TV Prima
