Když kapela existuje třicet let, je to důvod k oslavě. Když je navíc těchto třicet let naplněno tisícovkami úspěšných koncertů, cestováním po desítkách zemí a řádkou velmi ceněných alb, je to důvod k oslavě o to víc. Ale protože kapela Už jsme doma není jen pohrobkem sebe sama, nýbrž živým, aktivním, energickým a inspirativním tělesem, je tato oslava jen jakýmsi milým bodem v její nepolevující historii.
Před patnácti lety Už jsme doma vydali CD 15 kapek vody, jakési Best of dané periody. Jednalo se o kompilaci existujících nahrávek. Nyní, ke třiceti letům, je na místě další kompilace. Ale pro tentokrát se kapela rozhodla své písně natočit znovu a to ve zcela (nebo alespoň částečně) nových kabátech. Jassica vyměnila piano za kytaru, z Hollywoodu se stala tak trochu latina, v Korozi se objeví valašská notečka a valčík na čtyři doby, z Mariany se na chvilku stane píseň k táboráku, a tak to jde píseň po písni, někde více, jinde méně. Songy na toto album byly z poloviny vybrány samotnými fanoušky a jejich nové názvy jsou i malým testem pro posluchače, zda k nim přiřadí názvy původní…
Kompilace se jmenuje Tři křížky a Martin Velíšek opět nezklamal. Na obalu se objevuje kopec se třemi křížky, nezbytný domeček, šibenička a jelen (tentokrát spíše sob), a protože je to kopec, nesmějí chybět ani lyžaři. Na křížcích visí (ano visí, protože Velíšek ani ježíška Frantu nepřibil) tři postavy – spisovatel, hudebník a malíř, slovo, hudba a obrazy. V průniku těchto třech kategorií vše, co Už jsme doma za třicet let udělali, vznikalo a dá ježíšek Franta, že i do budoucna vznikat bude.
Foto: Supraphon
