Nutnost podstoupit dialýzu znamená pro mnohé pacienty doslova šok. Na jedné straně jim může zachránit život, na druhé straně jim ho znepříjemňuje. Kromě spousty času, jejž musí strávit v dialyzačním centru, způsobuje dialýza úzkosti, nespavost, trvalou žízeň a další problémy. Přitom řada pacientů by na dialýze ani končit nemusela, pokud by se včas věnovali prevenci. Bohužel celá třetina nemocných přichází k lékaři až ve chvíli, kdy už jim ledviny selhávají. Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR (ZP MV ČR) vydala loni na dialýzu svých klientů 588 milionů korun. A letošní výdaje se očekávají ještě větší.
Onemocněním ledvin trpí každý desátý Čech a pacientů podle lékařů stále přibývá. Zhruba u devíti tisíc z nich ledviny zcela selžou a musí pak docházet na dialýzu nebo podstoupit transplantaci. „S nádorem ledvin se v roce 2017 léčilo téměř 616 našich klientů a náklady na léčbu dosáhly téměř 85 milionů korun. Ačkoliv počet klientů s tímto onemocněním se meziročně snížil o 80, náklady na léčbu přesto oproti roku 2016 vzrostly, a to o 6,7 milionu korun. Na dialýzu pak bylo v roce 2017 odkázáno téměř 2 600 pojištěnců, tj. o 122 více než před rokem. Jejich léčba si v loňském roce vyžádala více než 588 milionů korun, tedy o 41,4 milionu více než v roce 2016,“ popisuje tisková mluvčí Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR Hana Kadečková (na snímku).
Onemocnění ledvin je velice zákeřné. Lidé totiž často nemusí mít žádné příznaky, a k lékaři tak přichází až v pokročilém stádiu choroby. Zhruba u čtyřiceti procent pacientů, léčených dialýzou nebo transplantací, je prvním projevem nemoci právě až selhání ledvin. Jako u řady jiných onemocnění tedy i zde hraje zásadní roli prevence, která může onemocnění zastavit či dokonce zcela zvrátit. Preventivní vyšetření ledvin se provádí z kapky krve a z moči. „ZP MV ČR přispívá svým klientům částkou až 500 korun na vyšetření, související s onkologickou prevencí. Jelikož je varovným signálem onemocnění ledvin i nezdravý způsob života a obezita, nabízíme v rámci prevence např. i příspěvky na sportovní pohybové aktivity či vyšetření na bodystatu apod.,“ dodává Hana Kadečková.
Diagnóza nemoci v pozdním stádiu je pak samozřejmě mnohem horší, kvalita života se klesá, protože léčba většinou vede k dialýze.2 Ta představuje obrovský zásah do života pacienta, nicméně jde o moderní metodu, která může zachránit, případně prodloužit život. Nemocného omezuje už jen tím, že musí třikrát týdně na čtyři hodiny docházet do dialyzačního centra na čištění krve. Zásah do osobního a profesního života je však mnohem hlubší. Dialyzovaní pacienti trpí nejrůznějšími bolestmi – nejčastěji jde o bolesti pohybového aparátu – až 47 procent z nich popisuje bolesti zad, téměř 43 procent bolesti kloubů. Téměř čtvrtina respondentů také bojuje s depresivní náladou, úzkostmi a pocity beznaděje. Mezi další časté problémy patří nespavost a žízeň. Pro srovnání, dialyzovaní pacienti smí vypít maximálně 0,5 až 0,75 litru tekutin denně, což je třikrát až čtyřikrát méně, než vypije zdravý člověk.
Foto: Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR
