Kniha Pozor, sůl! je ucelenou publikací o historii toho, jak nám do životů vstoupila právě obyčejná kuchyňská sůl, a kterak je možná ona právě příčinou mnoha civilizačních nemocí. Proč konzumujeme její nepřiměřené množství, aniž to vlastně nějak cíleně chtěli? Jak moc neuvědomuje její nebezpečí a nepřirozenost v naší stravě. Z trojice autorů jsem požádala o rozhovor Jiřího Kuchaře a připravila mu několik otázek, které mne napadly při čtení této knihy.
Cukr, sůl, bílá mouka… na svém kontě máte mnoho knih o bílých jedech. Otázka se prostě sama nabízí – dodržujete to, co sám hlásáte? To jsou totiž dost razantní změny mimo »hlavní proud« stravování, řekla bych…
Vždycky mám nějaký konkrétní důvod knihu napsat, ať se týká rafinovaného cukru, stravy jako osudového fenoménu v našem životě, nebo soli, stejně jako přírodních antibiotik. Změny u mě probíhají někdy opravdu razantně, ale nikdy nemám pocit, že bych se přitom nějak omezoval.
To je pravda, omezení soli je o zvyku. Je v poslední době vůbec zájem o výzkumy, které se zabývají skutečným vlivem soli na lidský organismus? Protože jsou nelichotivé k tomu potravinářskému koncernu… Kdo vůbec financuje tyhle výzkumy?
Navštívil jsem několik firem, které používají při výrobě potravin sůl, a ty se do toho opravdu nepohrnou. Výzkum většinou probíhá v rámci lékařských univerzitních výzkumných programů a velkou roli také hraje mezinárodní a národní aktivita lékařů, často pediatrů. U nás patří mezi jejich nejznámější představitele prof. Jan Janda, kterému vděčíme za mnoho podkladů a cenných informací.
Hraje také nějakou roli vystresovaná doba? Člověk ve stresu dost rád bezmyšlenkovitě sahá po slaném jídle, v knize se dozvíme o tom, jak je sůl návyková, že je to v podstatě psycho droga?
Příliš se spoléháme na to, že na nás někdo něco vymyslí nebo vyřeší. Pokud se týká soli, doslova slepě důvěřujeme potravinářskému průmyslu, pro který je sůl jedním z hlavních komponentů a zatím není nucen jakkoli s ní šetřit. Jak píšeme v knize Pozor, sůl!, je to přitom skutečně droga, z hlediska jejího vlivu na náš mozek velice podobná rafinovanému cukru.
To ano, v knize se to táhne jako červená nit… Platí třeba rovnice, že čím víc je člověk na soli závislý, tím víc je nervově labilní?
Možná to platí spíš obráceně, což není ani tak podstatné jako fakt, že nadbytek soli, tedy obrovský příjem sodíku, má vliv na důležitý detoxikační proces v našem těle, tzv. sodno-draselnou pumpu. Z toho se pak odvíjejí problémy se všemi důsledky, které popisujeme.
Je vůbec celoplošně možné nějak omezit sůl v potravinách? Věřím, že se o to osvícení výrobci pokusí, ale čím ji v takové globální míře nahradí nebo kam vrhnou své technologické postupy?
Na tom by někdo musel mít opravdový zájem, a ten zatím nikdo nemá. V knize uvádíme příklad biosýru, který u nás obsahuje 1,5 procenta soli, zatímco v Rakousku tentýž třetinu. Ten slanější ovšem samozřejmě v chladicím boxu déle vydrží, což je pro výrobce výhoda.
Jak jsem správně pochopila, není rozdíl mezi kamennou solí, himalájskou solí nebo jinými. Přesto, existuje některá z těch solí, která je obzvlášť zákeřná pro lidský organismus? Je některá z nich prostě horší než ostatní?
Všechny jsou chemicky chlorid sodný (NaCl) a jak říká Ing. Miroslav Légl, všechny jsou pro nás stejným kamením závislosti. Pojem zdravá sůl je stejný jako spojení zdravý toxin.
Ano. Takže. Přestanu přesolovat svůj život. Co mohu čekat mezi prvními benefity na svém zdraví, takový fyzický důkaz, že to funguje?
Splasknete, budete se cítit lépe, zlepší se vám srdeční a cévní oběh, omládnete… Alespoň takovou zkušenost mám.
Autoři knihy: Pozor, sůl!
MUDr. Josef Jonáš a Jiří Kuchař společně napsali knihy Zdraví v ohrožení – Hořká pravda o sladkém cukru a její volné pokračování Tak chutná štěstí, bestsellery Svět přírodních antibiotik, Zdravé střevo a Tvoje strava je tvůj osud. Miroslav Légl je autorem průkopnických knih Vaříme bez soli a Mezinárodní kuchyně bez soli a jiné chemie. S jejich články a příspěvky se můžete pravidelně setkávat v měsíčníků Regenerace.
Foto: www.eminent.cz
