Když v roce 1980 vyšlo první sólové album Marthy Elefteriadu Kresby tuší, bylo od začátku jasné, že se jedná o počin z řádu výjimečných. Skvělá sestava autorů, v níž se skvěla jména jako Michael Kocáb, Dežo Ursiny, Vladimír Mišík nebo Vladimír Merta. Unikátní esprit zpěvaččina projevu. Zajímavý, možná až netradiční mix žánrů. To vše přispělo k tomu, že byly Kresby tuší v roce 1981 zvoleny Albem roku časopisu Melodie a stal se z nich solitérní osobitý projekt, který odolal zubu času. Potvrzuje to ostatně i aktuální reedice Supraphonu, která právě vychází a čítá čtyři dosud nevydané písně. Jak na album po letech vzpomínají jeho autoři? Dnes jsme vyzpovídali Bohdana Mikoláška.
Jak došlo ke spolupráci s Marthou Elefteriadu? Jak na ni vzpomínáte?
Pozval mě Michael Kocáb, který byl před tím klavírista v mé alternativně písničkářské skupině.
V čem byla spolupráce s Marthou výjimečná?
Martha je výjimečná, protože je »normální«, má správné světové názory a má ráda mé písničky.
Součástí reedice alba jsou i čtyři bonusy. Mezi nimi i vaše Proč se spustil déšť a Ráno bylo bílé. Věděl jste o těchto písničkách, které Martha nazpívala, nebo byly i pro vás nakonec překvapením vytaženým z archivu? Vzpomenete si, jak písničky vznikly?
O tom, že Martha písničky nazpívala, jsem věděl, protože jsem jí je tehdy v rozhlasovém studiu osobně učil a obě skladby aranžoval a hrál na kytaru. Překvapením bylo, že vše v pohodě fungovalo. Písničky jsou typicky písničkářské – tudíž jsem si je napsal – sám pro sebe – Ráno bylo bílé – v napjaté době – prosinec 1968, čerstvě napadlý sníh za oknem strahovských kolejí, autobusy do školy nejezdily – doba težká, ale sníh bílý, s nadějí a s nadechnutím toho čistého. Proč se spustil déšť – je příklad aspoň pro mne – když písnička vznikne ze skutečné osobní situace, je to jaksi cítit, i když to zpívá někdo jiný. Tak vzniklo i Ticho, píseň vedle Dům, kde bydlí láska, nejznámější – i když se místo mého jména samozřejmě objeví Jan Palach.
Tehdejší politická situace prý zamezila vydání obou písniček na původním albu…
Ten zákaz …k tomu patří závěr minulého bodu… a vydat, nevydat …nevím …sám jsem se o nevydání dozvěděl, až když zkrátka na desce nebyly. Byly zákazy přímé, v uniformě, ještě hůře bez uniformy, pozvání k ředitelovi agentury a řev a otevřené dveře. Či ustrašené oči přátel, kteří mi referovali o tom, co jsem asi provedl, že mě viděli na černé listině jmen, která se nesmí vysílat. A i ti tehdy »odvážní«, měli svých problémů tolik, že dalšího závaží se neodvážili…
Máte vydání Kreseb tuší spojenou s nějakou konkrétní událostí?
Pro mě vychází Kresby tuší až teď – a to je pro mě událost…
Foto: Supraphon / Lukáš Kadeřábek
