Virginia Macgregor – Jak to vidí Milo

Úžasná, dobře napsaná kniha na téma, kterému se knihy věnují velmi málo. Aspoň já jsem četla o stárnutí, jež je tu pravdivě vykresleno i s neduhy a problémy, jež je provází, poprvé. Přitom bychom tuto životní etapu měli brát s úctou, s láskou a se samozřejmostí. A co se děje tady? Většinou se staří lidé dají do domova důchodců a dělá se, že nejsou. Já vím, najdou se i ti, co se opravdu postarají, ale je jich málo. Vím to, moje maminka pracovala celý život v domově důchodců….


Devítiletý Milo se rád stará o svou prababičku. Je to jeho nejlepší kamarádka. Prababička se dorozumívá písemnými vzkazy, protože nemluví. Přesto si s ní Milo nejlíp rozumí. Doma ji se vším pomáhá a dává na ni pozor. Přesto ji jednou neuhlídá a babička podpálí kuchyň. Maminka ji dá do pečovatelského domu. Mila je z toho nešťastný a přemýšlí, jak ji dostat zpátky domů. Vidí, že tam strádá fyzicky i psychicky. Má podezření na hlavní sestru, že se obohacuje na úkor starých lidí. A proto se s pomocí kuchaře Tripiho, pouští do shánění důkazů. Tripi je utečenec ze Sýrie. Sympatický mladík, který pátrá po své sestře. Milovi rodiče jsou v odloučení a maminka se přes počáteční zmatek dává do pořádku, aby byla Milovi oporou. Zatím to vypadá naopak. Příběh se moc hezky rozvíjí. Chápu, že ne o všechny lidi se dá postarat doma, opravdu někteří potřebují stálou, odbornou péči. Ale i ta se dá dělat dobře. A to vše je ukázáno tady. Zmatek rodičů, zájem Mila, moudrost babičky, přehlížení do oči bijících faktů, které vidí pouze Milo. Milo, který má oční vadu. Právě proto, že vidí špatně, vnímá své prostředí všemi smysly. Je to úžasný kluk, jenž má za domácího mazlíčka prasátko. Roztomilá kresba prasátka nás provází celou knihou a zdobí i hřbet obálky. Výjimečná je tato kniha nejen svým obsahem, ale i bohatou dějovou linkou a perfektně vykreslenými postavami. Kniha je napsána z více pohledů. Své vypráví Milo, jeho maminka, babička a Tripi. I tím, mi byly postavy bližší. Kniha je vhodná pro děti od desíti let a výše. Neměli bychom zapomínat, že každý jednou zestárne. I my. Vřele doporučuji.

Foto: Nakladatelství Mladá fronta