Již tento pátek 25. listopadu 2011 se na knihkupeckých pultech a zcela netradičně i v trafikách objeví nová kniha Hvězdy popu, které jsme milovali. Životní i umělecké příběhy sedmi pěveckých hvězd 70. a 80. let minulého století vydává nakladatelství Petr Prchal v nové edici Gram. V první knize si můžete přečíst velmi otevřené a upřímné zpovědi Michala Davida, Heidi Janků, Pavla Rotha, Petry Janů, Miroslava Dudáčka, Júlie Hečkové a Petra Sepešiho.
Petra Janů
…. Po základní škole, kterou absolvovala s vyznamenáním, začala studovat sklářskou Uměleckoprůmyslovou školu v Železném Brodě. „Chtěla jsem sice být zdravotní sestřičkou nebo kadeřnicí, ale doma mi řekli, že s vyznamenáním bych měla jít dál na školu, a protože jsem ráda kreslila, poslali mě na umprumku. Neudělala jsem talentovky, a tak jsem nastoupila na technickou větev s tím, že za rok přestoupím na uměleckou.“ Jelikož se na základce nikdy neučila a navíc ji víc než učení zajímali kluci a chtěla především zpívat, schytala hned v prvním ročníku čtyři nedostatečné! Po zkažených prázdninách se marně pokusila o reparáty z matematiky, fyziky, mineralogie a chemie. „Nakonec mě zachránila máma, když se jí podařilo umístit mě do dvouleté ekonomické školy v Turnově. Ekonomka sice není taková zábava jako umělecká škola, ale přece jenom je to jistota. Na ekonomické škole jsou naprosto mechanické věci: má dáti a dal. Já jsem vždycky zahučela na úlohách úsudkových, a na těch, kde je potřeba logické myšlení, které mi schází. A taky mi nešla fyzika, protože neumím logicky přemýšlet o věcech, které si neumím představit. Ale zase jsem měla nejlepší slohy a byla jsem nejlepší v češtině, zeměpisu, dějepisu a ve zpěvu,“ prozradila zpěvačka něco málo o svých studijních výsledcích. Tenkrát taky přišla jako sedmnáctiletá se spolužákem o panenství.
„V té době již zpívala s amatérskou kapelou profesora Jisla. Ve zpěvu velmi intenzivně pokračovala i po změně školy. V okolí se bez ní neobešla snad žádná tancovačka, ples nebo odpolední čaj. Jako správná exhibicionistka chtěla neustále zpívat jakýkoliv repertoár. „Jislova kapela patřila v semilském okrese k lepšímu průměru. Absolutní špičkou byl Nonet z Lomnice nad Popelkou, a když za mnou jednou přišel jeho vedoucí Kazda, byla jsem radostí bez sebe.“
Díky Nonetu poznala Petra i velkou lásku. V Lomnici hrál big beat a v Praze studoval vysokou školu. Bylo jí osmnáct, když ho po roční známosti přistihla v objetí jiné, a tak se jí zhroutil celý svět. „Byla jsem do něj strašně zamilovaná, a tak šťastná, jak jen člověk může být, když je konečně hodně zamilovaný. Budu si to pamatovat do smrti – zpívám na jevišti El Condor Pasa a pod jevištěm tancuje můj Jirka s nějakou jinou babou a líbají se. Bylo to brutální, ani mi ten srab neřekl, že má jinou. Občas se s ním dnes potkávám, je úspěšný podnikatel-stavitel a patří do takové partičky, kterou moc nemusím… Dozpívala jsem celý ples a pro sebevraždu se rozhodla až potom doma. Taková věc ti musí nejdřív dojít, rýpeš se v tom, ze všech stran si ten problém prohlížíš, a pak najednou zjistíš, že tě to na tom světě už nebaví. Spolykala jsem prášky a pak jsem se probudila v blázinci.“
Doma ji našla máma a k životu ji přivedli až v psychiatrické léčebně v Kosmonosích. Domů ji pustili až po měsíci. Odcházela s předsevzetím, že už nikdy takovou hloupost neudělá. Chvíli jí sice trvalo, než se z toho vzpamatovala, ale na chlapy ani lásku nezanevřela. …..
Zítra: Michal David
Foto: www.hvezdypopu.cz , www.nakladatelstviprchal.cz
