Druhý díl ze série Čistý je úžasný. Při čtení jsem se cítila jako můra, která je přitahována za světlem. Světlo ji spálí a přesto za ním letí. Já jsem věděla již z prvního dílu, že je zde vytvořen neuvěřitelně skutečně svět po katastrofě z explozí. Vše je vylíčeno tak detailně a opravdově – kolem je strach a smrt. Až v tom děsivém světě najdete krásu. Krásu lidí, kteří chtějí přežít a chtějí pomoci. Tak jsem můra, která má ráda pozitivní svět, ale přesto ji neskutečně přitahoval tento katastrofický. Místo spálení jsem se dočkala světla naděje, které tato kniha vysílá jako poselství.
V prvním díle jsme se seznámili s prostředím. Čtyři lidé – Pressia, Patridge, El capitan a Lyda – nám ze svého pohledu vyprávěli o světě, který se nachází po radioaktivních explozích. Svět byl zničen, zůstaly trosky a pár lidí, kteří byli zdeformovaní tím, co právě v moment exploze dělali. Splynuli se vším, čeho se dotýkali. A tak má Pressia místo ruky hlavu panenky. To je ta z těch lepších variant. Někteří splynuli se zemí a jsou z nich prašivci, kteří číhají na kořist, aby ji sežrali. Je to nebezpečný svět plný boje o přežití. Na tuto bezmoc se dívá Dóm. Obrovská kopule, která v sobě ukrývá dokonalost. Zachránili se v něm vyvolení, kteří čekají až se venku vše vyčistí a oni budou moct vyjít ven. O dómu nám vypráví Patridge a Lyda. Jejich vyprávění je svědectvím, že ani v tomto umělém světě není život lehký. Patridgeův otec je diktátor, podle kterého se vše řídí. Patridge se vzbouří a podaří se mu utéct ven z dómu. Potká Pressii a poznává pravdu. Už ví, kdo zabil jeho matku a bratra. Pochopí, že musí svého otce svrhnout. Ale jakým způsobem? Pressia našla matku. Byla vědkyně. Předala ji ampulky se sérem a s černou skříňkou, která v sobě ukrývá tajemství vzorce. Ten by mohl uzdravit svět. Pressia s El capitanem a s Bradwellem jdou hledat vzorec. Cesta je dlouhá, těžká, plná nástrah, ve kterých jim jde o život.
Opět je to velmi čtivé. Se zatajeným dechem jsem čekala, jak to dopadne. Někdy jsem se ve čtení zastavila a uvažovala s obdivem, jak je to dokonale vymyšleno a promyšleno. Jedno mínus to pro mě má a to v otevřeném konci. Já chci opravdu moc, moc, moc vědět, jak to dopadne. Ale musím si počkat na závěrečný díl. Aspoň doufám, že to bude brzy. Jsem přesvědčena, až budu mít všechny díly, že si to přečtu ještě jednou a to najednou. Líbí se mi, jak důvěryhodně je popsán svět poté. I na vedlejších postavách si dala autorka záležet. Např. matky bojovnice, které splynuly se svými dětmi, jsou vykřičníkem, který volá pozor. Nevzdaly to, jsou zahořklé, ale bojují. To samé je i v dómu. Najde se pár jedinců, kteří tvoří tajný odboj. Nesmířili se se situací a také zápasí po svém s diktaturou. Celkově je to fascinující příběh s ponaučením o fanaticích, kteří chtějí ovládnout svět a být nesmrtelní.
Nakonec musím pochválit obálku, nádherně ladí s prvním dílem. A jak budou všechny tři díly vedle sebe v knihovničce, budou její ozdobou.
Vše je velmi povedené a já doporučuji. Druhý díl je ještě lepší než první.
Foto: Nakladatelství Jota
