Během dovolené jsem si přečetla tři knihy. Všechny knihy byly oddechovky a dvě ze tří byly dokonce moc fajn. Mezi úspěšnou dvojku řadím i tento román pro ženy. Paní Hoškovou mám moc ráda. Jsem její cílová skupina. V jejich románech jsou hlavními hrdinkami ženy, které mají rodinu, manžela a většinou s něčím nejsou spokojeny. Píše o tom, co si myslím, nebo prožívám. Ne vždy se můj názor ztotožňuje s autorčiným, ale to nemění nic na tom, že její knihy jsou čtivé a já si u nich hezky odpočinu.
Tentokrát je román psán ve vážnějším tónu a pro mě vyzníval smutně. Ale i to patří k životu. Hlavní postavou je muž, který má přezdívku Lancelot a dvě ženy, které se v jeho životě objevily a zase odešly nebo ne?
Anička má manžela a dvě dospívající děti. Z manželovy strany neslyší ani kapku pochvaly, uznání, porozumění či vděk za to všechno, co pro rodinu dělá. Je zklamaná, už ji nic netěší až k okamžiku, kdy potká Lancelota. Aniččin rodinný život je vykreslen velmi věrohodně a v mnoha okamžicích se čtenářka najde. Možná by si to měli přečíst i muži, aby pochopili, jak málo stačí k tomu, aby se žena cítila spokojená. Jsou to věci, které muže nic nestojí, ale bohužel neumějí komunikovat a nevím proč, ale pochválit ženě např. jídlo se kterým si dala práci, povedlo se jí a chutná všem, je velký problém. A přitom pár slov uznání by rozsvítilo celou domácnost, protože rozzáří ženu, které někdo ocenil její snahu a šikovnost.
Druhou hrdinkou je Kamila, která je samostatná, sebevědomá a úspěšná žena. Nehledá vážný vztah. Chce se jenom pobavit a jít dál. Dokáže Lancelot přijmout i tento druh vztahu? Lancelot se cítí osamocen, nechce se vracet do prázdného bytu. Stane se mu jedna z žen osudnou nebo si zvykne a dál půjde životem sám?
Tato kniha je již autorčinou šestou knihou v nakladatelství Jota. Všechny mají stejný formát a k sobě krásně ladící obaly. Všechny jsou o věcech, které mohou potkat každou ženu v určité etapě života. Všechny jsou čtivé a míří do skupiny žen, které už mají něco za sebou, ale také mnohé před sebou. Tato patří k těm smutnějším, kdy jsem po dočtení měla přemýšlivou náladu. V hlavě mi běželo, co by bylo pro hlavní hrdiny nejlepší. Tím, že jsme každý jiný, máme i různé představy. Nevím, já bych příběh zakončila jinak, ale byl to správný závěr i pro vás? Těžko říct….. Jedno je jisté, je fajn, že jsme každý originál.
Foto: Nakladatelství Jota
