Po strništi bos je lyrický film o dětství a hrdinství v každém z nás a uzavírá tematickou tetralogii tvorby Jana a Zdeňka Svěrákových – tetralogii o jedné generaci. „Když ty čtyři filmy dáte za sebe, tak můžete na pozadí osudů jednoho hrdiny pozorovat velkou část naší historie ve dvacátém století,“ řekl režisér Jan Svěrák. Do hlavních rolí rodičů dětského hrdiny Edy obsadil Jan Svěrák Terezu Voříškovou a Ondřeje Vetchého. Diváci také uvidí například Jana Třísku, Oldřicha Kaisera, Petru Špalkovou, Hynka Čermáka či samotného Zdeňka Svěráka. Po strništi bos čerpá ze vzpomínek na dětství, které prožil Zdeněk Svěrák za války na venkově. Svým námětem zapadá do řady filmů Obecná škola, Kolja a Vratné lahve, v nichž rodinná tvůrčí dvojice vypráví o různých fázích života mužského protagonisty na pozadí dějinných událostí. Ještě než se film objeví od 17. srpna v kinech, položili jsme několik otázek Tereze Voříškové.
Jaké bylo natáčení snímku Po strništi bos pod vedením režiséra Jana Svěráka?
Krásné. Honza pracuje zase jinak než ostatní režiséři, je inteligentní, až překvapivě racionální. Já se hodně dlouho připravuji a pak pracuji intuitivně. Chvíli nám trvalo, než jsme si na sebe zvykli, pak to ale byla nádherná kombinace. Je zvláštní, že takto racionálně založený tvůrce vytváří tak citlivé a intuitivní filmy. A vybírá si intuitivní herce.
Hrála jste maminku, bylo to pro vás těžké, nebo jste neměla problém se do takové role vžít?
Neměla. Mám velikou rodinu, milujeme se, nenávidíme se a staráme se o sebe navzájem, takže jsem na to zvyklá. Trochu problém byl přesvědčit Aloise Grece, aby mi důvěřoval. Je to absolutně výjimečné dítě. Je chytrý, moc se nemazlí, má svůj vnitřní svět. Trvalo to několik měsíců, stálo to výlety a zmrzky, když ale poprvé přišel a sám od sebe mě obejmul, málem jsem se rozskočila štěstím. To bylo pro mě nejdůležitější, najít si s Lojzíkem společný svět, myslím, že se nám to podařilo a že je to ve filmu vidět.
Ondřej Vetchý je ve skutečnosti přesně dvakrát starší než vy a také ve filmu byl určitý věkový rozdíl manželů znát.
Ondra je vynikající herec, můžete s ním hrát cokoliv. On se toho bál, dokonce to kvůli tomu nechtěl chvíli vzít, vždycky mi hrál tatínky. Myslím, že jsme to zvládli, nepocítila jsem jediný problém. Láska nemá bariéry, rozhodně ne, co se týče věku. Umím si představit téměř cokoliv.
Film předchází dějově Obecné škole, kde hrála maminku Libuše Šafránková. Před natáčením jste zmiňovala, že se vás na to hodně lidé ptali. Očekáváte srovnání od diváků poté, co film uvidí?
Nemyslím na to takhle. Snažila jsem se udělat pro ten film a pro roli co nejvíc, snažila jsem se o křehkost maminky mezi řádky, aby byla jemná, ne jen přísná, aby měla ve filmu svůj vlastní příběh. Postupovala jsem jako při každé roli. Libuška byla v Obecné škole úžasná. Nijak jsem se s ní nepokoušela srovnávat. Zahrála jsem to tak, jak jsem si myslela, že to bude nejlepší. Je to jiný film.
Děj se odehrává za války. Dýchla na vás při natáčení ta atmosféra? Dokážete si představit, jaké to tehdy muselo být? Přesto se mezi vážnými věcmi objevují i vtipy, bude to podle vás fungovat, jak je u pánů Svěráků obvyklé?
Scénář byl od začátku nádherný. Zdeněk má všechno do detailu vymyšlené, texty se nedají měnit, protože každá postava mluví svým specifickým jazykem a dohromady to tvoří nádherný celek. Jakmile do toho zaplujete, hraje se to úplně samo, text vás vede… to je úplná nádhera. Honza je zase mistr v pointování věcí. Umí ukázat život komplexně. V tom největším smutku vždycky najde něco veselého. Umí zahřát. Takže ano, doufám, že to bude fungovat.
Kdo je Tereza Voříšková?
Divadelní, filmová a televizní herečka, rodačka z Prahy, studovala na Pražské konzervatoři hudebně-dramatický obor. Poprvé se před kamerou objevila v osmi letech, kdy si zahrála v hudebním klipu skupiny Lucie. Celovečerním filmovým debutem pak pro ni byl film Rafťáci (2006). Na divadelním prknech se objevila například v Žižkovském divadle Járy Cimrmana, v Divadle Rubín, Švandově divadle, v Komedii nebo na Shakespearovských slavnostech. Na plátnech potom například ve filmech Venkovský učitel (2007), Bobule (2008), Alois Nebel (2011), Rozkoš (2013), Všiváci (2014), Život je život (2015), Padesátka (2015) či Laputa (2015).
Synopse filmu:
Edu Součka, jeho maminku a tatínka už známe z filmu 
Obecná škola. Nyní jsme však v Protektorátu, kdy je rodina osmiletého Edy donucena vystěhovat se z Prahy na venkov k příbuzným.
Městečko, kde chlapec dosud trávil jen prázdniny, se nyní stává jeho domovem. Mladá městská rodina se musí přizpůsobit novému prostředí a také soužití pod jednou střechou s příbuznými, což zahrnuje i velmi přísného dědečka.
Eda má před sebou nelehký úkol. Najít a obhájit své místo v místní klukovské partě, jejíž svět je naprosto odlišný od jeho městského. Čeká ho cesta k hledání odvahy, ale také k nečekaným rodinným tajemstvím, která vyplouvají na povrch. Svět dětí a dospělých se sbíhá v hledání odvahy a hrdinství. I v nelehkých dnech války může být totiž nejtěžší prokázat odvahu vůči vlastní rodině.
Podívejte se na trailer zde:
https://www.youtube.com/watch?v=yLjLzwqPZTM
Foto: Bioscop
